Snaha o moji dehonestaci je už staršího data
LN Co říkáte na spekulace, že by vás ministr kultury Antonín Staněk mohl odvolat výměnou za podporu od prezidenta Miloše Zemana?
Co mám k tomu říkat? Pokud by to byla pravda, byl by to jen smutný obrázek stavu naší společnosti. Na druhé straně by tento krok byl v souladu s dosavadním jednáním hlavy státu.
LN Odvolání se ale nekoná. Nesouvisí to také s tím, že do Prahy přijíždí šéf Centre Pompidou, s kterým budete jednat o úzké spolupráci?
To nevím. Národní galerie má samozřejmě řadu ambiciózních plánů, na jejichž realizaci pracujeme. Jednání s pařížskými kolegy mezi ně rozhodně patří.
LN Jak si vysvětlujete nepřátelství, které k vám prezident Zeman projevuje?
To se musíte zeptat na Pražském hradě. Nevím, do jaké míry je v této záležitosti aktivní prezident, mám za to, že aktivnější budou někteří lidé z jeho okolí. A ti mohou mít nejrůznější motivace. Každopádně bude hlavní motivací odplata za otevřenou kritiku, u ostatních to mohou být nenaplněné ambice v Národní galerii, přerušení obchodních kontaktů s Národní galerií za mého řízení apod.
LN Setkal jste se někdy s prezidentem osobně?
Ne, nikdy jsme neměli možnost spolu prohodit ani slovo.
LN A vyjádřil jste se někdy vůči němu kriticky?
Ano, za kampaně před první prezidentskou volbou a prošlo to i tiskem. Tehdy jsem podpořil jeho protikandidáta Karla Schwarzenberga. A z prezidentova okolí to může být jeho právník, který za Milana Knížáka zastupoval Národní galerii, po mém nástupu jsme se nedohodli a spolupráci s ním jsem ukončil. Svoje důvody mohou mít i někteří bývalí zaměstnanci Národní galerie, kteří s mým příchodem ztratili někdejší moc. Mezi ně patří Vít Vlnas, pověřený řízením galerie před mým nástupem. Měl ambice stanout v čele instituce, společně s Nikolajem Savickým, který tehdy působil jako Vlnasův zástupce. A k nim se čas od času přidá Milan Knížák – to již stačí, ne?
LN Čím si vysvětlujete motivaci kunsthistorika Pavla Preisse, z jehož kritiky vaší osoby údajně Zeman čerpá?
Pavel Preiss je přítelem Víta Vlnase, dokonce bych nevyloučil, že onen kritický text o mně nepsal sám, neboť již léta není v dobré zdravotní kondici. Ať tak či onak, zde se nechal naverbovat. O mém vědeckém působení v zahraničí neví vůbec nic. Celé to je hodně zvláštní, protože v devadesátých letech jsme spolu vycházeli dobře. Byl zaměstnancem galerijní Sbírky starého umění, kterou jsem tehdy vedl, a jenom díky mně měl odpovídající prostor pro svoje uplatnění. V roce 2000 jsem pak odešel do Německa a od té doby jsem ho neviděl. Jeho pamflet mě pak docela překvapil (Fajt míní stanovisko kunsthistorika Preisse, o něž se opírá argumentace prezidenta Zemana, jenž odmítá ředitele NG jmenovat profesorem. Stanovisko je k Fajtovi kritické – pozn. red.).
LN Snahy o znevážení vaší osoby trvají už delší dobu...
Je to skutečně dlouhá historie. Prezident odmítl v roce 2015 podepsat můj profesorský dekret a podle mých zdrojů jsem byl nejdříve jediný, teprve později ke mně byli přidáni ti další dva kolegové. Tento manévr měl zastřít cílený útok na moji osobu. Snaha o moji dehonestaci však je staršího data. V roce 2013 jsem podával na Karlově univerzitě podklady ke jmenovacímu řízení profesorem, předtím jsem se ale musel na pražské univerzitě habilitovat. Habilitace mám dvě – tu první z Německa a druhou z Prahy. Když mi Karlova univerzita nabídla, že by se mnou zahájila profesorské řízení, zjistilo se, že pro zahájení profesorského řízení se neuznává německá habilitace. To mi přišlo v rámci EU zvláštní. Tehdejší děkan FF UK se mi za to omlouval, jediná cesta však vedla přes českou habilitaci. Proto jsem v němčině sepsal novou knihu a podal ji jako habilitační spis.
LN Co na to říkali?
Úspěšně jsem se habilitoval a zajistil tak požadované předpoklady pro zahájení profesorského řízení. V létě 2014 jsem dlouhý proces jmenovacího řízení úspěšně završil a čekal jsem na jmenování. V tom okamžiku přišel první anonym, který tvrdil, že moje česká habilitace měla být nelegitimní. Univerzita to kategoricky odmítla. Vzápětí však dorazil další anonym, který napadal moji německou habilitaci z plagiátorství. To nakonec mělo být důvodem, proč mi údajně odmítli dát na Humboldtově univerzitě v Berlíně profesuru. Pisatel ani nevěděl, jak se získávají tituly v zahraničí, natož aby si zjistil, že jsem se habilitoval na Technické univerzitě a s Humboldtovou jsem kromě příležitostné výuky neměl nic společného. Teprve dopis prezidenta Humboldtovy univerzity kolegovi v Praze vše jednoznačně vysvětlil a definitivně odkázal do polohy absurdních nesmyslů.
Nevím, jak moc je v nepřátelství Hradu vůči mé osobě aktivní prezident a jak lidé z jeho okolí. Ti mohou mít nejrůznější motivace, řekl LN Jiří Fajt, generální ředitel Národní galerie.
LN Ovšem nakonec se objevil jiný argument.
No a pak prezident odmítl podepsat můj dekret se zdůvodněním, že jsem korupčník, neboť jsem údajně podepsal smlouvu s generálním partnerem Národní galerie, z níž čerpám peníze ke svému platu. Další nesmysl. Nikdy jsem žádnou takovou smlouvu nepodepsal a nikdy jsem ani nepobíral žádné sponzorské peníze. To je jednoduše prokazatelné a tím vše končí. A jenom na okraj: i kdybych byl býval takovou smlouvu podepsal, nešlo by o nic nelegitimního, v zahraničí takováto spolupráce státního a soukromého sektoru není nikterak výjimečná. No a v posledním dějství se překvapivě tento argument již neobjevuje a do hry se dostávají moje údajně nedostatečné vědecké a pedagogické kvalifikace. Opět jde o další účelové zdůvodnění mého nejmenování, které dokazuje, že prezident skutečně nemůže (podle rozhodnutí soudu mu to ani nepřísluší) hodnotit meritorní kvalifikační předpoklady uchazečů, to je svrchovaná činnost univerzitních orgánů.