Odříznutý Mariupol čeká na spásu
Podporu Ukrajině jezdí v poslední době vyjadřovat na východ země evropští politici. Včera se k nim návštěvou Mariupolu připojil i český ministr zahraničí Tomáš Petříček (ČSSD).
MARIUPOL Východoukrajinským Mariupolem protahuje mrazivý vítr, hladinu Azovského moře jako obvykle v tuto dobu pokrývá vrstva ledu. Běžnou nudu v přístavu, který kvůli částečné ruské blokádě pracuje jen asi z poloviny, narušuje komando ozbrojenců a dva válečné čluny. Vojáci za hlavněmi kulometů pečlivě sledují okolí, asi 30 kilometrů odtud je hranice se separatistickou Doněckou lidovou republikou. Všichni přítomní zbystří, když se ozve zvuk policejních houkaček. Blíží se „delegace“, had vozidel od limuzín přes terénní toyoty OSN až po několik minibusů s novináři. Na ostře střeženém přístavním molu vystupují ministři zahraničí Česka, Dánska a Ukrajiny s početným doprovodem. Po prohlídce a svezení lodí následuje finální okamžik jejich návštěvy na východě Ukrajiny: kdosi odněkud přivezl dva stoly, novináři na ně naskládali mikrofony a už zní společné prohlášení.
„Podporujeme Ukrajinu v její obtížné situaci a budeme se snažit jí pomáhat,“říká šéf české diplomacie Tomáš Petříček (ČSSD). Jeho dánský kolega Anders Samuelsen opakuje jinými slovy to samé a ukrajinský ministr Pavlo Klimkin uzavírá s poděkováním: „Jsme rádi, že na nás Evropa nezapomíná a že jste našli odhodlání jet nejen do Kyjeva, ale i sem na východ Ukrajiny.“
Desetihodinové fronty Mariupol je v současné době nejizolovanějším regionem Ukrajiny – dostat se sem z metropole Kyjeva představuje osmnáctihodinovou cestu vlakem nebo jen o něco méně času kodrcání po špatných cestách. Všechny důležité komunikace vedoucí přes Doněck přerušila válka. Ukrajinská vláda ale vítá jakoukoli podporu ze strany Západu, a tak dokáže cesty politiků vcelku dobře zorganizovat. Na letišti v Dnipru čekali novináře čtyři staré, ale spolehlivé vrtulníky Mi-8T ukrajinské armády. Na formálnosti se nehledělo – do prvního se naskládali ministři i s nejbližším doprovodem, do dalších méně důležití činitelé a novináři. Na koho nezbylo místo, musel se opřít o palivovou nádrž a už čtveřice vrtulníků kopírovala terén jihovýchodním kurzem k Mariupolu.
Petříček není prvním ministrem, který na východ Ukrajiny přijíždí. Návštěvy míří zpravidla na stejná místa – do přístavu a na kontrolní stanoviště, kudy přecházejí lidé na území povstaleckých republik. My se ocitáme na tom, které je u vesnice Hnutove. Stanoviště připomíná celnici a také se tu dělají procedury podobné jako na hranici, jen možná o něco přísnější. „Doklady, otevřít kufr!“nařizuje voják v maskáčích vedle stojícímu autu a jeho kolega v maringotce už srovnává pasy s databází. Úplně hladké to ale není, zvlášť na stanovištích v okolí Doněcku čekají lidé běžně desetihodinové fronty.
„Dnes je nějakou náhodou docela volno,“odpovídá jeden ze zdejších důstojníků, proč tu nevidím ani nohu, vzápětí se to ale vysvětluje. Dav lidí nás zvědavě sleduje asi o 200 metrů dál, stanoviště totiž kvůli delegaci raději uzavřeli. „Však se dočkají,“mávne rukou důstojník, v tu chvíli se ale už politici rovnají před kamery a dávají prohlášení, která se nesou v podobném duchu – Ukrajině se musí pomáhat.
Propusťte námořníky, vyzvali Češi Rusko
Česko investovalo do pomoci Kyjevu od začátku konfliktu už zhruba 200 milionů korun. Šlo o širokou škálu humanitárních a rozvojových projektů, například potraviny pro vesnice na linii dotyku, stavební materiál, v poslední době pak třeba ozdravné pobyty pro děti z přífrontových regionů v ukrajinských Karpatech. Případ Mariupolu ale ukazuje, že vedle běžné humanitární či rozvojové pomoci typu potravin či podpory škol bude třeba i pomoc sofistikovanější.
Na průmyslové město se železárnami a přístavem v Azovském moři totiž dolehla jak válka v Donbasu, tak ruská anexe Krymu. Boje se separatisty přerušily od léta 2014 všechno tradiční spojení, především po železnici, které bylo klíčové pro průmysl. Ruský zábor Krymu pak před pěti lety uzavřel Kerčský průliv a situaci ještě o trochu více zkomplikovala stavba Krymského mostu. „Rusko na nás vůbec nebralo ohledy, stavělo si ho, jak chtělo, a nezajímalo ho, že lodě do Azovského moře nemohou projíždět,“říká šéf přístavu Oleksandr Olijnyk. A že se situace zřejmě nebude zlepšovat, naznačil i incident se zadržením tří ukrajinských vojenských lodí a jejich posádek loni koncem listopadu.
K incidentu včera v Praze vydalo prohlášení české ministerstvo Separatistické oblasti zahraničí. Vyzývá v něm Rusko, aby zadržené ukrajinské námořníky propustilo. „Pokud tito členové posádek nebudou propuštěni, měla by EU být připravena zvážit nová, adresná opatření vůči Rusku,“uvádí se v dokumentu.
„Pracujeme na pět směn, máme tři dny volna, práce není,“svěřuje se přístavní dělník jménem Pjotr, který z povzdálí sledoval tiskovou konferenci. On ani jeho kolegové to nemají lehké, za dřinu v ostrém zimním větru nebo letních vedrech dostávají v přepočtu asi 7000 korun měsíčně. Ministři Mariupolu slíbili, že se budou snažit pomoci, jak to půjde, sebevětší materiální či finanční injekce ale nenahradí politická řešení. „Je třeba tlačit na Rusko, aby hledalo cestu k plnění minských dohod a ukončení konfliktu. Lidé na obou stranách mají zájem žít normální životy a já jen doufám, že se Rusko bude chovat odpovědně,“prohlásil český ministr Petříček.