Pád tabu jako příležitost
Soudci promluvili o tlacích politiků. A opozice křičí, jako by v tom byla nevinně
Dne 23. května 2003 MF DNES cituje nejvyšší státní zástupkyni: „To víte, že v tom stát nenecháme. Teď je na policii, aby vymyslela (sic!), jak dál.“
Oč šlo? Zdvihla se v zemi vlna nekontrolované zločinnosti? Nikoli, šlo o jediný obyčejný civilní spor o náhradu škody, o němž se tehdy nejvyšší státní zástupkyně sešla rokovat na půdě sněmovny s náměstkem policejního prezidenta. Tento spor ohrožoval nikoli stát, ale některé politické prominenty a jejich korupční historii. Takže povolali orgány stvořené k něčemu zcela jinému než posouzení civilní odpovědnosti, ale vybavené represivními pravomocemi. Aby zasáhly do soudního řízení; což se stalo. A – pointa – veřejně to doznali, a ještě čekali potlesk obecenstva. Je dobré dodat, že se jim ho dostalo.
O pár let později cituje týž list bývalého předsedu vlády pana Paroubka, referujícího, že jemu při volbě advokáta jde, krom jeho renomé, „taky o ty kontakty na soudech a podobně…“.
K čemu že se to bezelstně doznal pan Paroubek? Přece k ovlivňování soudního rozhodování v době výkonu funkce předsedy vlády. Tam šlo zase o jiný civilní spor, jeho vlastní strany s panem Altnerem.
Padaly tehdy vlády? Začal snad orgán veřejné žaloby ex offo jednat a vyslýchat původce veřejných doznání k trestnému činu? Nikoli. Tehdy to bylo v pořádku. Šlo přece o demokratické – tehdy již natrvalo opoziční smlouvou svázané – politické strany.
V prvé věci policie skutečně poslušně vymýšlela, „jak dál“, a zahajovala trestní řízení v ryze občanskoprávní věci ještě několikrát. V druhé věci rozhodl, kdoví, zda zákonný, soudce o odkladu vykonatelností civilního rozsudku, když vládní strana neuspěla; z úspěchu ve sporu se budou po letech možná těšit už jen žalobcovi dědici.
Tolik k rozhořčení našich „tradičních a demokratických stran“, jak se samy označují, nad ovlivňováním soudů, když to jednou prasklo. Tentokrát na pologramotného pochůzkáře přímo voleného prezidenta i na něho samého.
Nepřistupovat na prezidentovu pokleslou úroveň debaty
Žádné překvapení, dámy a pánové. Jsou to vaše vlastní móresy, které mimochodem vedly také k vaší volební prohře. Obecenstvo prostě už mělo dost té arogance a nezastírané – a netrestané – korupce a hmatatelného deficitu spravedlnosti.
Coming out respektovaných justičních osobností z marasmu „vymýšlení, jak dál“u soudů, provozovaného politiky, je pádem jednoho tabu a také příležitostí. Příležitostí k návratu pravidel, pro začátek těch ústavních.
Systém se brání mediální bramboračkou, v níž vystupují jak prima facie obránci („občané mají jiné starosti“), tak uklidňovatelé („projednáme to na výboru“). Padají nejpitomější výroky desetiletí: „naši soudci jsou dostatečně placeni, aby odolali“; nebo „pan prezident nasává poznatky od občanů“a ty ovšem musí tlumočit soudci v živé kauze, že. Naposled nasával Klement Gottwald od pracujících rezoluce za smrt Milady Horákové a tuším, že je ani tlumočit nepotřeboval.
Nakonec hradní klaka vše jednoduše popře. A delikvent s hroší kůží si stěžuje, že jeho delikt soudci neoznámili hned. Vlastně se nic nestalo a kdoví, jak to bylo. V pouliční rvačce bez pravidel vyhrává ten bezohlednější. A to jsou ti včerejší i dnešní političtí aroganti, kteří telefonáty předsedům soudů považují za své samozřejmé právo. Jsou přece „ústavní činitelé“. Že by ale ústavu přečetli, natož pochopili, je vyloučeno.
A opozice se předhání v dramatických odsudcích prezidenta. O to nic, bylo už dávno jejich povinností zahájit proces zbavení prezidenta funkce, a ne planě mudrovat o velezradě a hlavně o průchodnosti akce. A zase – odpusťte si jízlivost na konto jeho fyzického či mentálního stavu a přejte mu obyčejný lidský respekt. Nic vás nenutí přijmout jeho pokleslou úroveň debaty; jen tím berete věci vážnost. Faktem je, že prezident Zeman je již dlouhodobě neschopen výkonu své funkce prezidenta demokratického a právního státu, to je ta pointa. A na to ústava pamatuje také. Stačí pohlédnout na sousední článek ústavy.
Ale problém politické korupce a ohlodávání nezávislosti soudního rozhodování je i vaším dědictvím. U moci jste ho provozovali dosyta. Alespoň nyní, v opozici, byste měli být schopni jednat, nejen provozovat dramatické TV performance. Jednejte. A pro začátek zapomeňte telefonní čísla soudních funkcionářů, tedy těch, kteří si ta vaše ještě nevymazali z paměti.