Zjevení, ale i zklamání
Zapsal se coby nejdražší fotbalista české historie, nicméně jeho angažmá ve Spartě bylo rozporuplné. V nejbližších hodinách by měl Nicolae Stanciu přestoupit do Saúdské Arábie.
PRAHA Dával góly, ale ne dost. Měl mimořádné momenty, které však významný efekt nepřinesly. Je nejdražším hráčem, který kdy přestoupil do českého klubu. A jedním z nejdražších, který z něj odejde, pokud se stvrdí jeho odchod do saúdskoarabského Al Ahlí, kam v pondělí odletěl vyjednávat ze soustředění ve Španělsku.
Sparťanské fanoušky si pětadvacetiletý rumunský záložník Nicolae Stanciu získal milým vystupováním i projevem na hřišti, kde mu leccos odpustili nebo jeho slabší chvilky nechtěli vidět. Byl vstřícný k novinářům. Jenže také při první příležitosti dal najevo, že mu na klubu příliš nezáleží, i když jste z jeho vyjádření mohli mít opačný pocit.
Každopádně, jeho pražské angažmá není propadákem. Pokud po roce skončí, tak se Spartě vyplatilo sportovně i ekonomicky, i když klub i veřejnost čekaly víc.
Jaký byl tedy Stanciův přínos Spartě a české lize?
Sportovní. Ve svém prvním zápase za Spartu skóroval po pěti minutách. Když následně v derby dal Slavii za poločas dva góly a třetí zařídil, zdálo se, že jeho nákupem z Anderlechtu udělala Sparta terno. Jenže diletantská defenziva týmu po poločase mu „nesmrtelnost“sebrala. Po derby se víc mluvilo o senzačním vzmachu rivala než o Stanciově počinu.
Jako by právě nejsledovanější zápas v Česku celkový sportovní přínos rumunského záložníka na hřišti předurčil. Fotbalista s lepšími schopnostmi v posledních letech českou ligu nehrál. Předváděl geniální věci, ale také se ztrácel v davu. Postupně se přizpůsobil české šedi, která ho nenutila k mimořádnému vypětí. Snad jako by zkoušel, jaké nejmenší úsilí mu stačí na aspoň obstojný výkon. Nezklamal, ale tak nějak se od něj čekalo víc.
Jeho čísla jsou slušná: deset gólů, deset asistencí v jedenatřiceti ligových zápasech. A ty jeho přímé kopy...
Sparta ho však přivedla především proto, aby ji herně posunul, pomohl do absolutní ligové špičky, k úspěchům v pohárech. Pátá příčka na konci minulého ročníku a stejné umístění po podzimu jsou propadákem.
V domácích zápasech většinou velmi dobrý, v těch venkovních, v nichž mužstvo strádalo, málo viditelný.
A ani on nedokázal tým pozvednout tak, aby v předkole Evropské ligy přešel přes podprůměrnou Suboticu.
Ekonomický. Sparta na angažmá Stancia netratí, byť při jeho pořízení zašla na české poměry velmi daleko. Ať už jsou pravdivé informace o tom, že stál 3,75 milionu eur (96 milionů korun), nebo 4,5 milionu eur (115 milionů korun), klub na něm každopádně vydělá. I když oficiální čísla nejsou veřejně k dispozici, na odstupném od Al Ahlí trhne přibližně dvakrát tolik.
To Stanciův předchozí klub prodělal, Anderlecht za něj dal Steaue Bukurešť, dnešnímu FCSB, 8,2 milionu eur (213 milionů korun) a od Sparty dostal sotva polovinu.
V belgické lize šla jeho cena o padesát procent dolů, v české lize se takřka zdvojnásobila. Jak je to možné? Má snad Fortuna liga vyšší renomé než belgická nejvyšší soutěž? Znamená v evropském měřítku Sparta víc než Anderlecht? Navíc když už druhým rokem Sparta chybí v pohárech, kde lze hráče významně zhodnotit.
Odpovědí může být rumunská reprezentace. Stanciu je jejím klíčovým hráčem i důležitým střelcem. Ve žlutém dresu s číslem 23 dal za loňský rok v devíti zápasech čtyři branky.
Výkony v mezistátních zápasech jsou měřítko, na které sportovní manažeři a trenéři při přestupech slyší především. Protože je Rumunsko v evropské hierarchii až zemí „třetího koše“, neobdržel Stanciu konkrétní lukrativní nabídku z elitních západoevropských soutěží, ale „jen“z arabského světa.
„Když jsem tenkrát za něj dal milion eur Vaslui, lidi mě považovali za blázna. Ale on mi pak vynesl skoro desetkrát tolik. Budu šťastný i já, pokud si vydělá velké peníze,“řekl rumunskému deníku Gazeta Sporturilor Gigi Becali, majitel bukurešťského klubu FCSB, odkud Stanciu v létě 2016 do Anderlechtu odcházel. „Fotbalový život je krátký, a pokud jste fotbalista, jdete tam, kde vám dají nejvíc. Z výkonů se po kariéře žít nedá, z peněz ano.“
Lidský. V tom byl Stanciův nejmenší přínos. Do současné Sparty, která prožívá výsledkově nejslabší období v samostatné české historii, se se svou mentalitou nehodil.
Zářil, když se dařilo. Nestrhl ostatní, když to nešlo, když to bolelo. Není typem, který ostatní vyburcuje. Stal se zástupcem kapitána, ale při časté absenci Josefa Šurala v základní sestavě pásku ve většině zápasů nosil právě on. Ale že by byl vhodným lídrem...
Ve vypjatém utkání v Plzni se nechal vyprovokovat protihráčem Davidem Limberským a dostal červenou kartu. Sparta tam na podzim poprvé prohrála, vzápětí padla i v Olomouci, kde Stanciu kvůli trestu nenastoupil. V těch obou duelech Sparta přišla o víc než šest bodů, ztratila sílu i sebevědomí pro zbytek podzimu.
Těžce nesl výtky i kritiku od trenérů. U nadřízených si to zavařil před Vánoci, když z dovolené vzkázal, že by rád přijal nabídku z Egypta. Pro veřejnost to musel být šok, když do té doby od Stancia slyšeli, jak je ve Spartě šťastný, jak se k němu všichni chovají hezky a že neodejde, dokud se tady nezíská trofej. A najednou otočil: už tady nechce být.
„My bychom mu i vyšli vstříc, jenže v tomhle byznysu musejí být spokojené obě strany, což se nestalo. Proto se s námi normálně zapojil do přípravy, a pokud se nic nezmění, bude v dresu Sparty pokračovat. Je to velice důležitý hráč,“řekl na startu lednové přípravy sportovní manažer Tomáš Rosický.
„Všechno, co ode mne v minulosti zaznělo, bylo myšleno vážně. Že jsem na odchodu, neznamená, že bych v průběhu podzimu nebyl upřímný. Nevěděl jsem, že taková nabídka může přijít, ani jsem o tom nepřemýšlel,“vysvětloval. Vztahy byly narušeny.
Stanciu si pro přípravná utkání místo své desítky bral oblíbené číslo 23, které po Šuralově odchodu do Turecka zůstalo volné. Střílel góly, přihrával. Zdálo se, že přízeň získává zpátky.
Až ve čtvrtek sparťané ve Španělsku vyběhnou v závěrečném utkání přípravy proti CSKA Sofie, dres s číslem 23 s největší pravděpodobností zůstane složený v bedně.