Mezi dohodou a nedohodou Č
Tvrdý brexit nelze zakázat. Pokud zmatení Britové nevymyslí něco nového, dojde k němu
lenové britského parlamentu v úterý opět zakázali možnost, že by došlo k brexitu bez dohody, jako by něco takového vůbec zakázat šlo. Ze slova dohoda jasně vyplývá, že je třeba se s někým dohodnout. A pokud dohoda nebude, není to ničí rozhodnutí, tvrdý brexit prostě vyplyne z Lisabonské smlouvy a dojde k němu 29. března. Britský parlament může nakrásně tvrdý brexit zakázat, ale pokud tamější zmatená reprezentace nevyprodukuje nic jiného, tak právě proto k tvrdému brexitu nakonec dojde.
Kromě zákazu si ve Westminsteru neodhlasovali žádné pokyny pro vládu, které by mohly tvrdému brexitu zabránit. Britský ministr pro byznysové záležitosti Richard Harrington prohlásil brexit bez dohody „za nejhorší zlo ze všech zel“a dodal, že pokud premiérka Theresa Mayová nepřijde do dvou týdnů s nějakou dohodou, rezignuje. Jenže rezignace jednoho či více ministrů nám ono „zlo“nezastaví, a navíc si toto pochopitelně nemyslí celá vláda. Sama premiérka ještě před dvěma týdny prohlašovala, že nejhorší scénář ze všech scénářů není tvrdý brexit, ale „no brexit“, tedy že by k žádnému brexitu nedošlo.
Premiérka Theresa Mayová pojede do Bruselu, kde se pokusí znovu otevřít citlivé části dohody, kterou před dvěma týdny Westminster tak dramaticky odmítl. Parlament instruoval premiérku k tomu, aby v Bruselu znovu otevřela jednání o tzv. irské pojistce, tedy něco, čím strávila poslední rok a půl. Mayová by tak za čtrnáct dní musela vyjednat něco, co přesvědčí všechny členy britského parlamentu za její stranu, aby při příštím hlasování změnili názor.
Drama do posledního dne?
Možná důležitější je, co si britský parlament v úterý neodhlasoval. Pokud neprošla instrukce pro vládu, aby vyjednala prodloužení lhůty pro odchod Británie z EU za 29. březen o tři měsíce, asi nemůžeme počítat s tím, že by se takový parlament kdy dohodl na případném druhém referendu a na množině a formulaci otázek pro druhé referendum. Stejně tak nelze počítat s tím, že by tento parlament instruoval vládu k revokaci brexitu. Revokaci brexitu (stažení žádosti o vystoupení) by muselo předcházet právě druhé referendum anebo by musela vzniknout překlenovací nadstranická vláda, pověřená k revokaci parlamentem. Při rozložení sil v parlamentu to můžeme skoro vyloučit.
Po úterku padají druhé referendum a revokace brexitu pod stůl. Zůstává nám binární volba mezi dohodou a nedohodou. Je tedy možná nějaká dohoda? Když se podíváme na EU jako takovou, je svého druhu expertem na vyřešení dramat doslova za minutu dvanáct. O čem jiném byly summity o pomoci Řecku, o manévrovacím prostoru pro ECB, o vzniku záchranných valů apod.?
Tuto schopnost EU určitě není vůbec radno podceňovat, přes všechna dramata pud sebezáchovy vítězí, jakkoli se často jedná o odsunutí problému nebo upatlané pachtění se vpřed. Máme tu ale nyní jeden zásadní rozdíl. Kompromis funguje, když EU jedná o sobě, tady už ale bude jednat s někým, kdo je již jednou nohou venku. Jedná se o mezinárodní smlouvě se subjektem, který bude vně. Nelze tedy vyloučit drama třeba ještě poslední den, 29. března, přestože pak vzniká otázka, jak se vše bude ratifikovat v parlamentu. Nečekejme ale, že Brusel otevře samu dohodu o brexitu. Otevře pouze dodatky, přílepky, preambule, doplňky a jak se tomu všemu bude říkat.
Nečekejme, že Brusel otevře samu dohodu o brexitu. Otevře pouze dodatky, přílepky, preambule, doplňky.
Noční můra konzervativců
Možná Brusel nějak ustoupí ve věci irské pojistky, ale už teď je jasné, že se bude muset jednat o kompromis, a ne diktát britské strany. Při nějakých debatách v Praze jsem zažil, že lidé často nechápou, o čem ta pojistka vlastně je. Často je to vykládáno tak, že když se Britové čemusi nepodvolí, vybuduje EU tvrdou hranici mezi Irskem a Severním Irskem. Ve skutečnosti jde o to, že pokud se EU a Británie nedohodnou, musí Británie i se Severním Irskem zůstat s EU v celní unii. To se nám zdá normální, ale pro leckoho z konzervativců to je noční můra. Teprve když Británie odmítne celní unii s EU, postaví se pevná hranice. Anebo – a o tom může být ten kompromis – bude irská pojistka platit nějak dočasně nebo bude „pevná“hranice spíše elektronická a digitální (to také může být předmětem kompromisu). Kompromis s Bruselem je jedna věc, nevíme ale, jestli to bude zase stačit pro smíření Konzervativní strany.
Je jistě důležité, aby si všichni aktéři počítali výpadky HDP pro případ tvrdého brexitu. Mnohem důležitější jsou ale jizvy, které zůstanou v hluboce polarizované britské společnosti. Část lidí nezapomene, kam až konzervativci ve jménu zachování jednoty partaje zemi přivedli. A kdyby náhodou přece jen přišlo nějakým zázrakem druhé referendum a revokace, pro druhou část lidí to bude nepřijatelný a nedemokratický projev vazalství. Ekonomika je svým způsobem vedlejší, zázrakem bude, když se společnost dramaticky rozdělená nenávistí a slovním násilím vůbec vyhne projevům násilí fyzického.