Bílý bumerang
Ministr Vojtěch se změn systému bojí oprávněně
Skupina senátorů podala ústavní stížnost napadající zákon o veřejném zdravotním pojištění z roku 1997. Nelíbí se jim, že nemocnice dostávají zaplaceno odlišně za léčbu totožných nemocí, případně to, že je zdravotník motivován v některých situacích, aby pacienta neléčil, jindy aby ho léčil zbytečně. Výhrad je mnoho, jsou natolik zásadní, že kdyby jim soud vyhověl, čeká zdravotnictví zemětřesení.
Zaprvé je třeba říci, že stěžující si senátoři mají pravdu. Tuzemský systém je nespravedlivý, neprůhledný, nedůsledný výsledek dlouholetého politického a ekonomického boje nejrůznějších zájmových skupin o peníze ve zdravotnictví (víc než 300 miliard za rok). Ústavní soud například několikrát zrušil úhradovou vyhlášku, nicméně tentokrát na to jdou stěžovatelé od lesa a napadají zákon daleko komplexněji.
Není divu, že se ministr zdravotnictví Adam Vojtěch verdiktu bojí. Problém nezpůsobil, vznikl v průběhu dlouhých let a on se nyní ocitl v roli toho, kdo by to měl urychleně napravovat. Pokud by se stalo, že konstituční dvůr zruší několik paragrafů a systém by se měl v průběhu desítek měsíců předělat, pak to bude zapeklitý politický problém, u kterého navíc nikdo nezaručí, jak to dopadne. Klidně se totiž může přihodit, že to, co upečou pod časovým tlakem poslanci a senátoři, bude horší než stávající systém. Na podobné úvahy je ale čas až podle toho, jak se brněnský soud rozhodne.
Na místě je připomenout, že v podobné situaci se politici neocitají poprvé. V roce 2010 Ústavní soud donutil politiky zvýšit zásluhovost výpočtu důchodů, protože stěžovatel dostal vyměřeno jen 19 procent hrubého příjmu jako důchod. Politici to napravili jen částečně a stále odmítají zvýšit zásluhovost, takže nadprůměrně vydělávající a odvádějící jsou neúměrně penalizováni malými důchody. Podobně byli politici dotlačeni k dohodě s církvemi, když Ústavní soud konstatoval, že církve se mohou dožadovat vrácení, případně náhrady zabaveného majetku u obecných soudů. Ve strachu před vlnou žalob se zrodila dohoda o narovnání státu s církvemi. Nyní ji politici bez ohledu na možné následky chtějí rozebrat.
Politici se notoricky některým dlouhodobým úkolům vyhýbají ze dvou důvodů, skutečné reformy jsou velice složité a navíc se nikdy nemůžete zavděčit všem voličům. Občas ale politiky jejich nezodpovědnost dožene.