Deset slovních druhů

Jak hledat v textu zájmena, slovesa, číslovky a další slovní druhy

Vdnešním čísle se pojďme věnovat jedné z nejzásadnějších oblastí jazyka – dělení slov na slovní druhy – a práci s textem, vyhledávání v něm.

Mezi úlohy, s nimiž se budeme moci setkat, budou patřit i ty následujícího znění: Vypište z výchozího textu všechna zájmena a určete jejich druh.

Výchozí text:

Milý deníčku, dnešní den byl opravdu skvělý! Kdybych ti měla všechno popsat, nestačily by mi tvoje stránky. Jsem prostě moc ráda, že jsem na tábor jela a že jsem se hecla a zúčastnila dnešní stezky odvahy! Dobrou noc.

Nalezli jste zájmena? Ne? Tak si text především pozorně přečtěte,

věnujte pozornost všem slovům.

A už vidíte – ti (osobní), všechno( neurčité ), mi ( osobní), tvoje (přivlastňovací ),se( zvratné).

U podobných úloh vždy myslete na to, že jsou otevřené, proto odpověď formulujete sami, musíte ji nalézt v textu a přesně a čitelně zapsat. Takováto úloha může být složena i z více částí, proto vždy dbejte, abyste odpověděli na všechny a nespletli si je.

Myslete i na fakt, že za chybně vypsaná slova ztrácíte body, proto při vypsání tří správných a tří chybných slov budete na nule.

Odpovědi tedy za každou cenu netipujte, ale rozvažte si, co napíšete.

Ohebné a neohebné

Úlohy zaměřené na slovní druhy jsou pro daný typ úloh ideální, pojďme se jim tedy věnovat.

Čeština definuje celkem deset slovních druhů. Ty jsou dále děleny na ohebné, které mění svůj tvar v koncovce (skloňují se a časují se), a neohebné, které jsou co do tvaru slova neměnné.

Mezi ohebné slovní druhy patří: - podstatná jména (substantiva), - přídavná jména (adjektiva),

- zájmena (pronomina),

- číslovky (numeralia)

- slovesa (verba).

Mezi neohebné slovní druhy potom patří:

- příslovce (adverbia),

- předložky (prepozice),

- spojky (konjunkce),

- částice (partikule),

- citoslovce (interjekce).

Při odůvodnění ohebnosti či neohebnosti vycházejte z věcného významu slova, ale i jeho tvarosloví, neboť se objevují ohebná slova, která koncovky nemění (filé, buly, jejich).

U prvních čtyř slovních druhů určujeme dále mluvnické kategorie pádu, čísla, rodu a vzoru (což však neplatí pro všechna zájmena a číslovky).

U sloves pak určujeme osobu, číslo, způsob, čas, rod a vid. Navíc lze slovesa zařadit ke vzorům podle pěti slovesných tříd.

Zajímavé jsou i slovní druhy neohebné. Příslovce stejně jako přídavná jména můžeme stupňovat co do míry okolnosti (rychle – rychleji – nejrychleji).

U předložek určujeme, zda jsou vlastní a jsou vždy jen předložkami, nebo nevlastní, které mohou být i jiným slovním druhem (Půjdu kolem. – příslovce x Půjdu kolem babičky. – předložka).

Spojky dělíme na souřadicí a podřadicí podle vztahu mezi jednotkami, které připojují.

Částice vyjadřují modalitu, postoj mluvčího (Ať se ti daří!) a citoslovce jsou záznamem zvuků (frnk, žbluňk).