Nedostal ve vazbě jídlo pro vegany

na veganské pokrmy by se mimo jiné údajně nevešly do finanční kalkulace. Věznice tak pro Borla zajistila jen vegetariánskou stravu, jež zahrnuje i živočišné produkty. Aktivista to chápal jako ponižování.

Když se dostal na svobodu, o svá práva se přihlásil. Půl roku po propuštění podal žalobu. Obvodní soud pro Prahu 2 při rozhodování vycházel ze zákona o výkonu trestu. V něm se praví, že věznice při poskytování stravy musí v rámci svých možností přihlížet k náboženským a kulturním zvyklostem pachatelů. Soud tak dal Borlovi za pravdu.

„Soud měl vzhledem ke svým obecným znalostem i obecně vnímanému přístupu k veganství za prokázané, že se jedná o širší kulturní, sociálně-filozofický postoj určité části lidstva k určitému alternativnímu stylu života, který má definovaná pravidla, jež nejsou složitá, a zejména se jedná o pravidla, která jsou ze strany široké veřejnosti přijímána,“píše v rozsudku soudce Ondřej Růžička.

Z této pozice bylo podle něj povinností věznice, aby Borlovi požadovanou stravu zajistila. Podmínky k tomu měla. Soudce Růžička upozornil, že všechny potřebné produkty pro veganské jídlo měla vězeňská kuchyně k dispozici. Tím také odmítl argument ministerstva, že veganská strava je dražší.

Resort svou pozici žalované strany delegoval na Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. Úřad se loni v prosinci odvolal, případ projedná Městský soud v Praze. „Žalovaná odkazuje na možnosti daného vazebního zařízení k přípravě veganské stravy v kontextu s naplněním základních principů vazebního omezení osobní svobody,“přiblížil LN mluvčí úřadu Radek Ležatka. „Je ostudné, že stát podává odvolání a navyšuje náklady daňových poplatníků,“uvedla pro LN Borlova advokátka Zuzana Candigliota. Podle ní by veganská strava měla být pro vazebně stíhané a odsouzené povinná.