Devadesát let stará omluva
Brněnské nádraží mělo být z kapacitních důvodů už dávno přestěhováno. A pasažéři mezitím trpí
Před čtrnácti dny jsem jel na brněnské Dolní nádraží naproti své dceři, která cestovala s kočárkem a zádovou krosnou. Dnes vykonáme opačnou cestu, posíleni o manželku a čerstvou zkušenost s cestováním přes náhradní nádraží v Brně. I když víme, co nás čeká, je zde lehká nervozita, jež vede k časnějšímu odjezdu z domu.
Před čtrnácti dny jsem na tomto nádražním provizoriu marně hledal obrazovku s příjezdy vlaků. Rodina s třemi dětmi z Nizozemska, která cestovala do Bratislavy na letiště, už byla nervózní, RegioJet měl zpoždění, ale nedalo se přečíst ani odposlechnout, kolik minut zpoždění vlak má. Babička té rodiny oslovila dámu s čepicí, již nosívají výpravčí na celém světě, s dotazem. Samozřejmě bylo třeba tlumočit, ale jak přeložit, že výpravčí stanice neví? Nizozemka se mne ptá, je-li pravda, že České dráhy ignorují soukromé dopravce.
Samozřejmě jsem trochu v šoku, zatím mne to nenapadlo. Vlak na Bratislavu naštěstí přijíždí na 1. nástupiště, takže je snadné přemístit zavazadla a děti k vlaku. Já se věnuji dceři a milé vnučce. Cesta byla skvělá, dítě si hrálo, vlak byl čistý. Tlačíme kočár k parkovišti – no, parkovišti, je to provizorní plocha s budkou a dvěma ručními závorami polepenými igelitem, kde obsluha vypisuje papírky. Při odjezdu se pokouší ten papírek na mně vymámit. Odmítám.
Místní vědí, co to je, žít v Brně Takže dnes odjezd. Opět to parkoviště, před nímž cedule s cenou 30 Kč za hodinu a nikdy jinak odradí mnohý doprovod, tedy lidi, kteří nevědí, jak to tu chodí, takže auta zastavují před závorami a blokují výjezd z autobusového nádraží. Loučení, polibky, urychlený odjezd aut stojících zcela nesmyslně uprostřed cesty. No a my konečně můžeme zaparkovat. Nakládáme spící dítě a zavazadla na kočárek a jdeme pod plechový přístřešek.
Stovka lidí, studenti a starší lidé se zavazadly, čeká s pohledy upřenými na obrazovku, kde se má objevit, na které nástupiště vlak na Prahu přijede. Do odjezdu vlaku zbývají dvě minuty, pak jedna, rodiny s kočárky se přesunují netrpělivě k malému výtahu, který je má dopravit do přízemí, pak běh tmavou chodbou plnou lidí, již kočárek nebo zavazadlo nemají, nastoupit do dalšího výtahu a – rodinka se ocitá na konci nástupiště.
Je 30 sekund do odjezdu vlaku (opět RegioJet, že by na tom ignorování bylo něco pravdy?) a tabule má v kolonce nástupiště stále pomlčku. Teď, ano, nástupiště druhé, kolej třetí. Stovka lidí se vrhá k jedinému podchodu, aby doběhla na nástupiště, k němuž přijíždí vlak, matky s kočárky podstupují běh výtahy a chodbami a vybíhají na nástupiště do prostoru mezi jedoucí vlak a zeď východu z podchodu. Raději ani nepomyslet…
Nástup s kočárky je samozřejmě obtížný, ale dvěma dospělým se daří, ještě naházet zavazadla. Jen díky pochopení dalších cestujících se vše zvládá do hvizdu dámy s plackou. Tak, to máme za sebou, dcera je ostatně místní, ví, co to je, žít v Brně, ale čekáme návštěvu z Japonska (studentka, která tu studovala na konzervatoři) a pak z Francie. Uvažuji, jak je provedu nenápadně kolem budov starého nádraží, které jsou zřejmě po bombardování na konci války netknuté. Kus plechu, který má zakrýt neradostný pohled do ruin, nestačí. V autě začínám vzpomínat, jak jsem cestoval v 50. letech s babičkou do Mariánských Lázní a zavazadla nám až do vlaku dopravil portýr… „Prosím tě, nech toho,“zastavuje tok vzpomínek manželka.
Nevyřčená otázka
Můj přítel – školitel z USA – mi poslal článek z Washington Post, kde autor popisuje nádheru a rozmanitost brněnských kaváren, díky nimž je město studenty řazeno mezi přívětivé a dobré k žití. Na konci dopisu je otazník, nevyřčená otázka, co na to říkám. Doma, veden pochybnostmi vzpomínek, otevírám Podrobného průvodce Výstavou soudobé kultury Československa v roce 1928 a skutečně, paměť mne neklamala, píše se zde omluvně: že nádraží brněnské, které už kapacitně nestačí, bude vbrzku přestěhováno na místo, které umožní jeho propojení nejen na Vídeň, ale na nové hlavní město – Prahu. Omluva platí dodnes, nové nádraží do roku 2028 nebude určitě.
P. S. České dráhy v pondělí 28. ledna oznámily, že termín opravy nádraží se prodlužuje a stará návěstidla budou nadále používána.