Fotit tak někdy Super Bowl
Kamil Herák je první Čech, jemuž se povedlo oficiálně fotografovat americký fotbal ve slavné NFL.
Před dvěma týdny na vlastní oči viděl, jak jeho milovaní New Orleans Saints kvůli skandálnímu rozhodnutí sudích přišli o účast v nedělním Super Bowlu, tedy finále Národní fotbalové ligy a tradičně nejsledovanější zámořské sportovní události. Byl to jeho šestý zápas nejslavnější soutěže amerického fotbalu, kam se dostal coby první Čech v roli oficiálního fotografa.
„Jako každý český kluk jsem přitom vyrůstal na evropském fotbale, aktivně jsem ho v dětství a dospívání hrál. S tím americkým jsem se setkal až v roce 2011, kdy mi táhlo na čtyřicet. Bylo to osudové setkání a přitom obrovská náhoda,“říká pro LN šestačtyřicetiletý Kamil Herák, jenž sám sebe označuje jako poloprofesionálního fotografa na volné noze. Své snímky primárně publikuje na sociálních sítích a webu České asociace amerického fotbalu a jeho velkým snem je právě focení Super Bowlu.
LN Jak k tomu náhodnému setkání s americkým fotbalem došlo?
Jel jsem se podívat na Jaromíra Jágra, když hrál v NHL za Philadelphii, a jako doplněk jsem si koupil lístek na americký fotbal. Cesta byla taková smutná, protože jsem v předvečer odletu zjistil, že se Jaromír zranil. V Americe jsem sice tedy byl, ale Jágra jsem neviděl.
LN Ze smutku vás vytrhl americký fotbal?
Ten mě hrozně nadchl, hlavně atmosféra okolo. Když jsem přijel domů, řekl jsem si, že mu dám šanci. Ale to znamenalo, že je nutné rozumět dění na hřišti. Takže jsem se musel naučit základy pravidel a potom se sledováním zápasů v televizi snažit pochopit hru.
LN Co vás na americkém fotbalu uchvátilo?
Je toho hodně, ale pokud mám něco vypíchnout, tak taktiku. Přezdívá se mu šachy s lidmi a je to naprosto přesné. Je to kolektivní sport a trenéři, jichž je u každého mužstva v NFL velké množství, se konkrétně specializují na určité pozice. A troufnu si tvrdit, že jsou to malí géniové, protože americký fotbal má tisíce a tisíce způsobů, jak se dají určité situace zahrát. Existuje takzvaný playbook, který v NFL může mít i několik stovek stran, a hráči si jej musí nastudovat, aby věděli, co mají hrát. Samozřejmě se hráč naučí jen svou pozici, ne cizí. Takže když rozehrávač nahlásí akci, tak to řekne nějakým zakódovaným signálem, a jen hráči jeho týmu vědí, co to znamená. Navíc slova mohou v jiných akcích znamenat něco jiného.
LN Co vás zaujalo dál?
Určitě také dramatičnost hry, protože i když zápas může trvat i tři a půl hodiny, což se může na naše poměry zdát strašně dlouhé, má hra velký spád. Samozřejmě americké sporty jsou známé heslem „business first“, to znamená, že jsou prokládány reklamami. Což mně osobně vůbec nevadí. Podle mého hra skvěle ubíhá, a když se blíží k vyvrcholení, tedy posledním dvěma minutám, změní se v neskutečně strhující tempo. Viděl jsem poměrně hodně zápasů, které se rozhodly v posledních vteřinách, či dokonce vteřině nějakou nádhernou akcí.
LN Jsou hráči amerického fotbalu opravdu takoví hromotluci?
To je zajímavé, protože variabilita z pohledu postav hráčů je skutečně velká. Je úplně jedno, jaký jste somatotyp, jestli máte 60 kilogramů a 150 centimetrů, nebo dva metry a 160 kilogramů. Záleží jen na tom, jaký jste atlet. Pokud špič- kový, v americkém fotbalu dostanete šanci. Neříkám, že v NFL, tam se prosadí jen zlomek hráčů a v Americe neexistují nižší soutěže. Tam je to buď NFL, nebo nic. Další, kteří mají zájem, mohou jít hrát do Evropy, třeba i do české Bitters ligy či do Japonska, kde je to poměrně populární sport, ale jde o maximálně stovky Američanů, kteří nepobírají plat jako v NFL, ale zaplatí se jim náklady, ubytování plus nějaké kapesné. Spíše jde o životní zkušenosti, určitě se nezabezpečí na celý život. Takže se potom vrátí do USA a jdou do práce.
LN Co musíte udělat pro to, abyste mohl fotit NFL?
Musíte mít hlavně partnera, v mém případě je to Česká asociace amerického fotbalu. Bez něj není nejmenší šance, musí vám dát záštitu někdo, kdo je pro kluby seriózní. Dále musíte mít vytrvalost, nesmíte se nechat odradit tím, že vám nikdo neodpoví. Občas se stane, že pošlete e-mail a ani po čtrnácti dnech nemáte odpověď. A za třetí samozřejmě musíte umět ovládat fotoaparát.
LN Kolik fotografů chodí na zápasy NFL?
Závisí to hodně na městech, běžně kolem třiceti. O akreditacích si rozhoduje vždy domácí mužstvo s jedinou výjimkou, a tou je Super Bowl, jenž spadá pod vedení NFL. Stalo se mi, že jsem akreditaci nedostal na zápas v Clevelandu. Přitom když jsem tam šel jako divák, fotografů tam bylo hrozně málo. Podle mě to mají tak, že udělí povolení deseti místním médiím a pěti velkým, aby splnili požadavky NFL. Víc nic.
LN Jak se liší proces akreditací na Super Bowl?
My (s Českou asociací amerického fotbalu) jsme se pokusili dvakrát zažádat, loni a letos. Loni s námi komunikovali, ale jedna odpovědná osoba nám sdělila, že je to nereálné. Přetlak ze strany amerických médií je obrovský, že zažádat můžeme na komunikační oddělení NFL, ale nemáme příliš doufat v úspěch. Každé významnější americké médium totiž chce mít fotografa na Super Bowlu. A co si budeme nalhávat, český fotograf asi nedostane přednost před místními redakcemi.
LN Jsou nějaké restrikce pro fotografy v NFL?
Když jsem fotil první zápas, tak jsem dostal pokyny, že si můžu dělat de facto co chci, jen nemám fotit za střídačkami.
LN Proč?
Dostanete se blíže k hráčům, kteří odpočívají, navíc jsou čelem k fotografovi, gestikulují. Objektů k focení tam je hodně, ale někdo to prostě má zakázané. Naposledy v New Orleansu jsem ale několik fotek mohl udělat.
LN Jste při focení ještě nějak omezen?
Během zápasu se musím pohybovat za přerušovanou žlutou čarou, po skončení mohu na hrací plochu, před utkáním jak kde, pravidla si opět určují jednotlivé kluby. Domácí většinou nastupují za doprovodu nějakých ohňů, snaží se gestikulovat, rozpumpovat diváky. Například v Atlantě jsem mohl na hřiště před utkáním, v New Orleansu to třeba nešlo.
LN Jak vás vůbec američtí kolegové vnímají?
Oni se o tom, že jsem z České republiky, většinou nedozvědí, ale pár konverzací už proběhlo, většinou je to s lidmi u akreditací. Tam se zjistí, že nejsem z USA. Většinou musím odevzdat nějaký průkaz totožnosti, proti kterému dostanu novinářskou vestu, abych ji poté opravdu vrátil zpět. Dochází i k nějaké interakci s ostatními fotografy, protože nefotím běžnou technikou, ta má je pro sportovního fotografa přece jen netradiční. A kolegové se mě ptají, jaké s ní mám zkušenosti. LN Jaké máte na své focení ohlasy?
Mým primárním cílem je přiblížit českým divákům NFL a svět amerického fotbalu. Fotím třeba i zákulisí, rozcvičování, k čemuž se běžně nedá dostat. Takže mé fotografie jsou hlavně určené pro ČAAF, ale samozřejmě jsem vždy velmi potěšen, když jdou na web či do tištěné verze jakýchkoliv českých médií. Jsem rád za každý text, za každou fotografii, která u nás vyjde.
LN A v zahraničí?
Tam pro mě byl největší úspěch, když náhradní rozehrávač New Orleansu Teddy Bridgewater umístil mé fotky na svůj Instagram i Facebook a ty fotografie měly velký ohlas. K té na Instagramu přidal i jméno autora, čili mě, a to mě samozřejmě hodně potěšilo.
LN Dá se srovnávat americký sport s tím evropským? Třeba ohledně peněz?
V americkém fotbalu si nemůžete koupit hráče. U nás, když se někdo rozhodne koupit Messiho a dá na stůl obrovský balík peněz, tak ho získá. V USA je systém draftů, kam jdou hráči z univerzit, a týmy z NFL si je mohou zajistit. Ale pokud by hráči někam chtěli, musí druhý tým něco dostat. Ať to jsou volby na draftu, či případně jiní hráči. Také jsou platové stropy, v NFL to v příští sezoně bude 190 milionů dolarů. Vy v tomhle balíku musíte zaplatit 53 hráčů, je to o umění generálního manažera.
LN Jak často chodí tamní fanoušci na NFL?
Jsou lidé, kteří si nenechají ujít jediný zápas svého mužstva, ale většinou je to tak, že vlastník permanentky na celou sezonu odchodí polovinu zápasů a tu druhou někomu prodá. V USA je to normální a legální. Pro běžné Američany je to podle mého svátek, vidí naživo jeden zápas třeba za pět let. Vezme rodinu, koupí čtyři lístky a jdou se spolu pobavit. Ceny vstupenek jsou rozdílné, záleží samozřejmě na postavení domácích v tabulce, na atraktivitě hry a na místech na stadionu. Ale co vím, pohybují se v základní části okolo 500 dolarů za nejlepší lístky, za ty nejvzdálenější třeba 50 dolarů. Nicméně na hřiště je všude vidět dobře.
LN Jaký je váš sen v oblasti amerického fotbalu?
Fotit Super Bowl. Ale to asi bude pro českého fotografa navždy sen. To, že jsem fotil finále NFC (National Football Conference – konferenční finále mezi New Orleans Saints a Los Angeles Rams), je něco, čemuž bych nikdy nevěřil, dokud se to nestalo.