Benzina přežila, ale měla namále
Tradiční česká síť čerpacích stanic dokáže dnes konkurovat význačným pumpařským koncernům. Ne vždycky tomu tak ale bylo. Nechybělo dokonce mnoho a značka Benzina úplně zmizela ze světa.
PRAHA Už šedesát let uplynulo od doby, kdy řidiči v Česku poprvé natankovali u pumpy se značkou Benzina a s logem okřídleného koníka.
Ze socialistického molochu, který má kořeny už v prvorepublikových benzinkách bratří Zikmundových, je dnes největší hráč na tuzemském trhu.
Celkem má 409 stanic a na prodaném množství pohonných hmot v Česku podíl více než 23 procent.
Konkurence je přitom nemalá: tvoří ji maďarský koncern MOL, kterému tu patří stejnojmenné pumpy a značka Pap Oil, světový obr Shell, rakouská značka OMV i domácí značky, jako je Euro Oil státního distributora Čepro, Robin Oil nebo Tank Ono.
Každý, kdo chce dnes přilákat pozornost co největšího počtu řidičů, inovuje a modernizuje, co mu síly a peníze stačí.
Benzina, ovládaná polským koncernem PKN Orlen, nejde cestou levného zboží a vysokých prodejů každé ze svých pump, tedy stylem, jaký provozuje například společnost Tank Ono.
Za své služby a vynaložené investice si nechává – podobně jako jiné velké koncerny – dobře zaplatit.
Začali to bratři Zikmundové Tuzemská pumpařská jednička se ve své historii odkazuje na podnikatele, kteří dali základ pozdějším pumpám Benziny už za první republiky – na bratry Rudolfa a Oldřicha Zikmundovy, ke kterým se posléze přidal pražský obchodník František Škoda a třetí z bratrů – Vojtěch.
Jejich společnost BZ vstoupila na trh už dva roky po vzniku samostatné Československé republiky a rychlým tempem rostla, přestože v té době ani konkurence nezahálela.
Před vypuknutím druhé světové války už byla společnost BZ lídrem mezi domácími distributory a ovládala přes tisícovku čerpacích stanic (z celkem 5800), navíc disponovala sedmadvaceti vlastními zásobovacími sklady, šesti provozy k výrobě lihobenzinových směsí, značkovými servisy a garážemi.
Zásadní ránu celému byznysu dala ale právě druhá světová válka a okupace Československa, stejně jako zestátnění v letech následujících.
Národní podnik a značka Benzina vznikly v roce 1958 místo dosavadního Benzinolu, pod který bylo v roce 1951 spojeno 26 velkoobchodních firem.
O dva roky později byl vyčleněn zásobovací závod s palivy a mazivy v Roudnici nad Labem, v souvislosti s nímž se tehdy poprvé objevil název Benzina. Samostatný národní podnik s tímto názvem však vznikl až ve zmíněném roce 1958.
Socialistický gigant
Na přelomu 70. a 80. let pak dosáhla Benzina velikosti koncernového podniku, pod který spadalo 52 distribučních skladů a 774 veřejných čerpacích stanic.
Jako jediná zajišťovala také dodávky ropy všem rafineriím v republice a měla na starost výstavbu ropovodu Družba, který dodnes dopravuje do Česka ropu z ruského Uralu.
Benzina měla tedy pod palcem 1500 kilometrů ropovodu, ale také skoro tisícovku kilometrů takzvaných produktovodů – neboli potrubí, v nichž se přepravovaly pod zemí po území tehdejšího Československa benzin a nafta.
„Asi největšího rozsahu dosáhla Benzina v osmdesátých letech,“vzpomíná Václav Loula, který v Benzině působil od roku 1972 a je nyní českou petrolejářskou legendou.
Tehdy měla Benzina na tuzemském trhu monopol, který se ale v dalších letech po pádu socialismu rozpadl. Produktovody a sklady pohonných hmot připadly státnímu Čepru, ropovody společnosti Mero. Část benzinek získali soukromí vlastníci, něco velké koncerny, které do Česka přišly, část zůstala státu.
Od roku 1990 byla Benzina samostatným státním podnikem. Při privatizaci čtyři roky poté ji rozdělila vláda na tři díly – jeden získalo Čepro, zadlužená část podniku se 190 pumpami zůstala státní organizací a zbytek přešel na akciovou společnost.
Akciová Benzina získala síť 280 čerpacích stanic, které byly pro odlišení od státních – zelených – přebarveny na červenou. Státní Benzinu nakonec přivedly zděděné dluhy do likvidace a pak k prodeji do rukou Čepra.
Problémům se nevyhnula ani zčervenalá Benzina. Nezbytná modernizace stanic v duchu zákonných ekologických limitů ji přišla hodně draho.
Modernizace, která nevyšla
V letech 1996 až 1999 vydala společnost na nutnou modernizaci přibližně 7,7 miliardy korun. Jen menší část pocházela z vlastních zdrojů, za miliardu vydala dluhopisy a 4,5 miliardy si půjčila.
Nebyly to zřejmě asi tak úplně vyhozené peníze, podstatná část z nich padla na sanaci ekologických škod z doby budování socialismu, ale faktem je, že ke kýžené modernizaci nedošlo a společnost splácela tyto dluhy ještě dlouhé roky.
Přestože v té době, tedy někdy na přelomu tisíciletí, už v České republice fungovaly desítky čerpacích stanic vyhlášených zahraničních koncernů, neutěšený stav čerpacích stanic Benziny paradoxně neměl zásadní vliv na zákazníky. Ti zůstávali této značce stále věrní. Když mateřský státní Unipetrol získal v rámci privatizace v roce 2005 polský ropný koncern PKN Orlen, měla Benzina 305 stanic a zhruba jedenáctiprocentní tržní podíl na prodaném množství paliv.
Chatrná, ale naše
Tehdejší výzkumy společností Gfk a Incoma zjistily, že Benzině společně s Aralem patří první místo v žebříčku preferovaných čerpacích stanic, a řekne-li se čerpací stanice, více než osmdesáti procentům lidí v České republice se jako první vybaví značka Benzina.
V roce 2006 se stal generálním ředitelem Benziny Martin Durčák. Přišel jako zkušený manažer z vedoucí pozice v Aralu, jehož síť sedmi desítek špičkových pump koupila rakouská společnost OMV.
Durčák měl jediný úkol – dostal od akcionářů 1,3 miliardy korun, s jejichž pomocí měl vybudovat ze zaostalé Benziny pumpy srovnatelné se zahraniční první ligou. „Cílem je rekonstruovat Benzinu a dostat ji zpátky mezi velké hráče,“říkal tehdy Durčák.
Dva roky to trvalo. Nový šéf rozdělil benzinky na dvě kategorie. První byla dražší Benzina Plus s přidanou hodnotou v podobě prémiových paliv, obchodů (jinde už v té době standardních), myček, případně restaurací a dalších služeb, které žádá náročný řidič.
Druhou pak ekonomická kategorie Benzina, která se nejčastěji prezentovala sice také jako modernizovaná, ale cenově výhodnější alternativa pro řidiče, kteří nemají potřebu se na pumpě zdržovat déle, než je k natankování nutné.
Jak Češi Benzinu nedali Samostatná firma Benzina jako taková už od konce roku 2015 neexistuje, stal se z ní odštěpený závod Unipetrolu RPA, dceřiné firmy mateřského Unipetrolu, ale zůstaly pumpy, které patří k nejmodernějším v Česku. A nově už používají jednotný název Benzina. Název samotný však měl namále. Polští akcionáři před sedmi lety zvažovali, zda tuto tradiční českou značku zachovat, nebo ji nahradit vlastním brandem čerpacích stanic koncernu PKN Orlen – Orlenem anebo značkou Star.
Měsíce testoval Unipetrol tato jména na několika českých pumpách. Jenže nové názvy se u řidičů neujaly, a pumpy s označením Benzina tak z místního trhu nezmizely.
Neskončil ani proces modernizace. Od roku 2012 Unipetrol dál masivně investoval, mimo jiné začal zavádět koncept občerstvení Stop Café s nabídkou údajně té nejkvalitnější kávy na trhu. Protože jak se ukazuje, káva je kromě benzinu a nafty nejdůležitější pohonnou hmotou pro řidiče i jejich doprovod.
Benzina také zamířila do ciziny – letos po patnácti letech se vrací na Slovensko, kde u Malacek hodlá na jaře otevřít svou první zahraniční benzinku.
„Slovenský trh je pro naše maloobchodní aktivity přirozeným prostorem. K dosavadnímu velkoobchodnímu prodeji paliv na Slovensku tak nyní přidáváme i maloobchodní prodej pohonných hmot na čerpacích stanicích, které ponesou logo Benzina,“říká Tomasz Wiatrak, místopředseda představenstva zodpovědný za maloobchodní aktivity společnosti Unipetrol.
Za své služby a vynaložené investice si nechává Benzina – podobně jako jiné velké koncerny – dobře zaplatit Národní podnik Benzina vznikl v roce 1958 místo dřívějšího Benzinolu, pod který bylo spojeno 26 velkoobchodních firem