Sen o prvním z ministrů

Rok 2013 přinesl jeden z největších otřesů v české politice, ne-li ten vůbec největší od Velkého Listopadu. Onen otřes vynesl do nejvyšších politických pater dvě nové figury: Andreje Babiše a Petra Fialu. A oba by chtěli po příštích volbách stát v čele země. Chlívek si troufá říci, že mezi předsedy jakž takž normálních politických partají nebylo větších protikladů.

Vezměte se třeba, jak odpověděl Petr Fiala do ankety Lidových novin Kniha roku: „Antonín Přidal: Lásky a lijavce, posmrtně vydané záznamy vzpomínek významné osobnosti naší literatury a kultury, úzce spjaté s Brnem. Eric Voegelin: Věda, politika a gnóze, české vydání stále aktuálních textů velkého konzervativního filozofa, v nichž odhaluje gnostickou povahu moderních ideologií. František Mikš: Posedlost. Extrémy a vášně malířské moderny, poutavý, zasvěcený a originální výklad hledání, úspěchů a omylů moderního umění.“

Chlívek by nerad prohrál celou výplatu, ale vsadil by se, že nikdo z ostatních politických předáků žádnou ze zmíněných knih neviděl ani zdálky, natož aby ji otevřel. Ale přesně takový Petr Fiala je. Podíváte-li se na protější stránku, přesně takto korektně se tváří celý rozhovor, jeho odpovědi by se ze stenozáznamu daly rovnou tisknou a neztratí nadhled ani ve chvíli, kdy tazatel zpochybňuje ekonomickou kompetenci ODS.

Petr Fiala čte a píše. „Já žiji celý život stejně. Dělal jsem funkce, které byly velmi manažersky náročné. Byl jsem rektorem druhé největší univerzity ve chvíli, kdy procházela velikým přerodem a stavěla v Brně nový kampus. Byl jsem ministrem školství. Zkušenost s velikou vytížeností mám, ale prostor na čtení či psaní není jen otázka času, to je otázka nastavení, vůle a priorit. Nějak bych to nepřeceňoval – baví mne číst, baví mne psát.“

Ten druhý muž, o němž Chlívek dnes píše, také žije skoro celý život stejně. Ale úplně obráceně. Andrej Babiš řídí všechno, co řídit může. Respektive všech se na všechno ptá, nasává informace jako houba od kohokoli, kdo něco ví, ale pak chce sám všechno rozhodnout, zařídit, ohlídat.

Dějiny malířské moderny ani objevování gnostických tendencí v moderní politice zřejmě nepatří mezi jeho koníčky, ale zato neustále něco řídí. Jen minulý týden otevřel první český porodní dům, tedy věc, za niž matky i otcové marně bojovali celé čtvrtstoletí. A ejhle, přijde chlápek, který sice dokáže mluvit vulgárněji než Mirek Topolánek, a najednou „to“jde. Podobný příběh známe kolem prasečáku u bývalého tábora v Letech, na němž si vylámaly zuby celé generace liberálních politiků. Nebo se jen tak mezi řečí dozvíme, že již má pozemek a studii stavby útulku pro sirotky v Sýrii…

Chlívek má sen. Nemohl by příštím premiérem být člověk vzdělaný a kultivovaný jako Petr Fiala, přitom akční a výkonný jako Andrej Babiš? Třeba nějaká Andrea Fialová či Petra Babišová?

Petr Fiala si čte Antonína Přidala, Františka Mikše i Erica Voegelina. Zvládá číst a psát, i když je ministrem. Andrej Babiš se podobnými knihami vůbec nezdržuje, ale neustále něco řídí, vymýšlí, rozhoduje.