Ledeckou zatím limituje technika
Trenér Petr Záhrobský pro LN hovoří o úspěšné olympioničce i o tom, že mladí lyžaři dnes nechtějí při tréninku trpět
BENECKO Sedíme v útulné roubence na Benecku. „Dáte si sušenky a čaj?“ptá se s úsměvem muž, který míval pověst obávaného rasa. Dnes je z něho kouč „na penzi“. Od kamen jde příjemné teplo a Petr Záhrobský (67), historicky nejúspěšnější český trenér v alpském lyžování, sleduje v televizi přenos ze super-G právě probíhajícího mistrovství světa ve švédském Aare. V tom Aare, kde se před 12 lety vyplnil Záhrobského životní plán. Na šampionátu v roce 2007 se jeho dcera Šárka stala světovou šampionkou ve slalomu a rodinný tým byl na vrcholu.
„Říkal jsem, že vychovám mistra světa,“líčí pro LN Záhrobský, který od roku 2010, kdy vypukly jeho spory se Šárkou, rozhovoryposkytuje jen zřídka. Nyní sleduje především výkony senzační olympijské vítězky z Pchjongčchangu Ester Ledecké, jíž prorokuje, že si bude muset vybrat mezi snowboardem a lyžemi.
LN Co s vámi pohled na Aare dělá? Tehdy v roce 2007 jste završil jednu část sportovněživotní cesty, vybavuji si, jak jste v cíli vzal v euforii Šárku na koně…
Pamatuju si to úplně přesně a podrobně. Jak šly tréninky, závody. Jsou to moc příjemné vzpomínky.
LN Myslíte, že se Ledecká může v alpském lyžování dostat do úzké světové špičky, podobně jako se to povedlo Šárce?
Cesta do světové špičky není zavřená pro nikoho. U Ledecké se přeskočilo období, kdy z mladých juniorů nastoupila přímo do světového lyžování, a ta představa, kterou do ní lidi vkládají, neodpovídá ještě technickým dovednostem závodnice. Pokud je trať, která jí sedne, moc nezatáčí, kde je start poměrně do roviny, kde dokáže využít svoji sílu, může se ve špičce objevovat. Je zatím limitovaná sjezdařskými technickými dovednostmi. V poslední době několikrát spadla, většinou je to ve velkých rychlostech, kdy nezvládne zatáčku. Tyto dovednosti se získávají trénováním, což u ní chybí, protože jezdí i na snowboardu. Tu zatáčku nemůže projet stoprocentně, protože nemá zažitou rychlost, není tam správně položená. Tak se stane, že odstředivá síla, kterou by měla dát do lyží, aby jí to jelo dopředu, ji vynese do strany. Ale je to nejlepší česká závodnice a to, že jezdí do dvacítky, je dobré.
LN Chápu to správně, že si podle vás bude muset vybrat, zda se věnovat snowboardu, nebo lyžím, pokud chce v lyžování opravdu dlouhodobě prorazit?
Tohle rozhodnutí musí přijít co nejdříve. To, co se dokázalo, už se dokázalo, je to dobré, ale stavět kariéru na tom, že to budu kombinovat? Tudy cesta dál nevede. Sjezdařský sport, který se dělá ve vysokých rychlostech, kde hrozí nehody, vyžaduje, aby holky neměly najeté desítky kilometrů, ale tisíce, a o tom se zatím Ledecké jen zdá. To prostě chybí. Je to věc trenérů, aby ji na to připravili, nebo aby od toho šli pryč. LN České alpské lyžování se výsledkově propadlo v porovnání s tím, co bylo před deseti lety, kdy vaše dcera získávala medaile, body sbírali váš syn Petr, Ondřej Bank i další. Dnes se prakticky kromě obojživelnice Ledecké do první třicítky žádný Čech nedostává. Čím to je?
Měl jsem asi před čtrnácti dny rozhovor se synem Petrem, má velice úspěšnou akademii, vede žáky. Říkal jsem mu, mně se zdá, že ta příprava neodpovídá, máte málo naježděno. A on mi na to odpověděl, že kdyby ty děti měly trénovat jako tenkrát my, tak by mu v akademii zbyla třetina lidí. Dneska už to není o té dřině, nikomu se nechce tolik pracovat. To je odpověď na to, že výkonnost šla dolů. Není natrénovanost, nejsou najeté objemy branek, nejsou trenéři, kteří by byli ochotní tomu dávat tolik, co jsem dával já nebo ti, kdo byli úspěšní.
LN Takže už tomu závodníci nedávají maximum?
Neřekl bych, že nedávají maximum, ale to maximum je na jiné úrovni. Jsou méně zdatní kondičně i technicky. Na své úrovni tomu dávají maximum, ale to je, jak mladí dnes říkají, o tři levely jinde. Nechci jim křivdit, ale nehodlají věnovat tolik času přípravě, nehodlají podstoupit utrpení, protože to je utrpení, když musíte trénovat na hraně. Vrcholový sport je pozitivní utrpení.
LN Dlouhé roky razíte myšlenku, že kdyby se objem peněz, které má český svaz lyžování, rozdělil mezi daleko méně lidí než dnes, tedy jen těm, kteří mají výsledky, pomohlo by to.
Za tohle mě nikdo nebude chválit, ale podle mé zkušenosti by se o to do věku žákovského, případně mladších juniorů měli starat rodiče, eventuálně kluby. Pokud junior uspěje, udělá titul mistra světa, měl by nastoupit stát. A pak by se portfolio vyhozených peněz strašně zúžilo. A jednotlivcům by se vytvořily mnohem lepší podmínky.
LN Myslíte si, že lyžařský svaz, respektive alpský úsek, to dělá dobře? Ledecká vedla se svazem dlouhý spor, nakonec se dohodli. Vy jste se se svazem také přel…
Ty spory jen potvrzují pravidlo, že kdo se dostane nahoru, hledí si svých zájmů a je to normální. Protože Ledečtí šli nahoru a naprosto individuální cestou, jako jsem šel já, je zákonité, že mají nějaké partnery. Svaz by se měl naučit tyhle lidi akceptovat a vytvářet jim podmínky. Ukazuje se, že systém dávání peněz do kolektivu prostě trvale nefunguje.
LN Je u nás v lyžování někdo, kdo může být úspěšný jako Šárka?
V točivých disciplínách si myslím, že nikdo. Byl jsem se teď podívat ve Špindlu. A ještě jsou mezi dětmi šílené rozdíly. Třeba tří- čtyřvteřinové rozdíly, což vypadá, že závodí lidé, kteří ani závodit nechtějí, je to na úrovni hobby. Nevychází to z přípravy. Množství lidí, kteří chtějí uspět, se zmenšilo.
LN Když vás tak poslouchám, budoucnost českého lyžování nevypadá moc růžově. Spoléháme na náhodu, že se – zase – objeví nějaký rodinný klan, který vyplodí šampiona?
Víte, můj systém lidi nemotivoval, už je v podstatě zapomenutý. Ta doba, kdy se z něho dalo vytěžit, kdy jsme měli mistra světa, stříbro, bronz na olympiádě, to vyčpělo. A lidé, kteří přicházejí do lyžování, jsou většinou mladí, již nemají zkušenosti a vymýšlejí tabulky, jestli ten dotyčný udělá kotrmelec. Ale ze všeho nejdůležitější, co se opomíjí, je, jak se chová na sněhu. Takže budoucnost nevidím dobře. LN Mrzí vás, že jste nemohl zkušenosti předat dál?
To mě mrzí, ale…
LN Protože vy jste byl samouk, ale stal jste se nejúspěšnějším trenérem v alpském lyžování v české historii.
Začali jsme z ničeho, šli jsme nahoru a zkušenosti jsou sbírané od jiných trenérů. Tenkrát jsem si na sebe upletl bič, když jsem říkal, že chci vychovat mistra světa. Čili já jsem na svou osobu strhl pozornost a novináři se v podstatě vybíjeli na mně a můj závodník byl stranou. Což je jiná situace u Ledecké, tam se to stalo obráceně, tam tým okolo příliš nepracuje, veškerým hromosvodem se stává Ledecká.
LN Ledecká má podobně jako vaše dcera Šárka cit pro sníh, cit pro skluz.
Určitě. Je ale potřeba ten skluz pěstovat. Musíte ho rozvíjet, trénovat. Když my jsme jeli do Aare, trénovali jsme sjezdy na Medvědíně. Tenkrát jsem se pohádal z celým Špindlem, jezdili jsme skútrem nahoru, provozák to nechtěl, že mu prý rozbijeme trať pro turisty. A za den jsme těch sjezdů udělali třeba deset. Protože jsem znal Aare a věděl jsem, jaká je tam trať, respektive že ty sklony se dají trénovat. A Šárka tam sjela vynikající sjezd, v kombinaci byla celkově čtvrtá (dvě desetiny od medaile) a ve sjezdu devátá, což byl na ni super výkon. Představa, že pojedu do Jižní Ameriky, tam budu jezdit rychle a pak dva měsíce nebudu dělat nic… Ze závodníka to rychle vymizí, potřebuje opakování, dril. Ono to slovo dril působí šíleně…
LN Je takové odpuzující…
Ale je to důslednost, my jsme nešli z kopce, dokud to nebylo nejrychlejší, a to je dril. Tím se trénink posouvá dopředu.
LN České lyžování tedy bude potřebovat nového Záhrobského…
Svým způsobem je to pravda, musí se najít blázen, který poleze po kopci a bude dělat všechno a musí tam být víc než trenérský um. Musí tam být radost, láska obecně, ale i ke sněhu, k tomu, co dělá, nekoukat na konflikty doprava doleva, nebát se jít do sporu. Když si vzpomenu na ty spory ve Svatým Petru (areál ve Špindlerově Mlýně)... Ale já jsem si to uhádal. Pak jsem byl ale černá ovce, nikdo se mnou pomalu nechtěl mluvit, trénink však vyšel a výsledek byl.
CVeílcýerčotzěhtoevnoar najdete na