Stavět! Bez ohledu na cokoli
Návrh nového stavebního zákona z pera Hospodářské komory je opravdu „vyvážený“
Lidové noviny vyhlásily slovem roku 2018 „sucho“a pravidelně přinášejí rozhovory s odborníky, kteří vysvětlují, jak naléhavě je třeba změnit náš přístup ke krajině, aby se závažné negativní dopady klimatické změny na naše území podařilo udržet v přijatelných mezích. Státní politika životního prostředí České republiky 2012–2020 uvádí, že „k nejvýznamnějším jevům, které působí negativně na ekologickou stabilitu krajiny, patří její rostoucí fragmentace související s rozvojem sídel, dopravní a další infrastruktury“. Nelze nevnímat, že stejně jako v řadě případů existuje zájem stavět, tak existuje také zájem nestavět a chránit přírodu a krajinu. Vnímat požadavky platného práva na ochranu přírody a krajiny a životního prostředí vůbec jako zbytečné překážky „rychlého získání stavebního povolení“je krajně nezodpovědné.
Z tzv. věcného záměru rekodifikace veřejného stavebního práva předloženého Hospodářskou komorou ČR (datováno 14. 12. 2018) by se ovšem zdálo, že existuje jakýsi zvlášť naléhavý „veřejný zájem na stavění“, zájem, který podstatě převyšuje například ústavně zaručené právo na příznivé životní prostředí, na ochranu zdraví i na ochranu vlastnictví. Ve skutečnosti Listina základních práv a svobod nezaručuje právo stavět a zdaleka ne každá stavba je ve veřejném zájmu.
Revoluční právní změny
Žasnu nad tím, jak jedním slovem nehorázný, absolutně nevyvážený návrh mohl spatřit světlo světa. Resp. nad tím, jak vládnoucí garnitura může brát za svou extrémní představu jedné zájmové skupiny (stavebníci, podnikatelé, investoři, developeři) stavět bez ohledu na řádné posouzení kolize s veřejnými zájmy, například životního prostředí. Žasnu nad tím, jaké vpravdě revoluční právní změny, v rozporu s ústavností, evropským právem, kompetenčním zákonem, zákony k ochraně životního prostředí, správním řádem a rozsáhlou judikaturou správních soudů a Ústavního soudu, lze zcela vážně navrhovat. Jistě, ve veřejném prostoru je neustále omílán argument, že Česká republika je na 156. místě ze 190 posuzovaných zemí v délce standardizovaného stavebního řízení. Z tohoto nepochybně neuspokojivého stavu však nelze vyvodit, že překopeme polovinu právního řádu bez ohledu na důsledky.
Návrh je v prvé řadě lživý. Není pouze záměrem rekodifikace veřejného stavebního práva, ale záměrem, který je zcela zjevně v rozporu s kompetencemi „odborných“ministerstev podle tzv. kompetenčního zákona. Návrh fakticky počítá se zrušením tradičního postavení tzv. dotčených orgánů státní správy, které v souladu se zvláštními zákony podávají do řízení před stavebním úřadem závazná stanoviska k ochraně jednotlivých veřejných zájmů, například životního prostředí.
Kolizi stavebního záměru s požadavky zákonů k ochraně složek životního prostředí má v rámci tzv. principu integrace kompetencí do působnosti stavebních úřadů posuzovat – sám stavební úřad! Stavební úřad má rozhodovat o povolení stavby bez závazného stanoviska orgánu v působnosti ministerstva životního prostředí. Ministerstvo životního prostředí by posuzování kolize konkrétního stavebního záměru se zájmy například ochrany přírody (zničení dřevin, narušení významných krajinných prvků typu vodní tok, výkon činností zakázaných ve zvláště chráněných územích, v územích soustavy Natura 2000, zásahy do biotopů zvláště chráněných druhů živočichů a rostlin) nemohlo v podstatě nijak ovlivnit. Jak objektivně bude státní stavební správa „uvnitř sebe samotné“hodnotit kolizi stavebního záměru s veřejnými zájmy například ochrany životního prostředí, si lze jistě domyslet.
Návrh přitom nepředkládá žádnou analýzu, která by prokazovala, že právě postup dotčených orgánů, například na úseku životního prostředí, je příčinou průtahů v rozhodování stavebních úřadů, že jím nejsou pochybení samotných žadatelů či stavebních úřadů. Ekologické spolky, z průtahů obviňované dříve, již byly novelou stavebního zákona účinnou od 1. 1. 2018 vyloučeny ze všech řízení před stavebními úřady, nejde-li o největší záměry vyžadující EIA.
Záměr návrhu je zcela zjevně v rozporu s kompetencemi „odborných“ministerstev podle tzv. kompetenčního zákona
Dříve nepředstavitelné zásahy Hospodářská komora navrhuje i další, dříve nepředstavitelné zásahy do principů správního rozhodování, například automaticky vygenerované rozhodnutí o povolení stavby, pokud stavební úřad nestihne o žádosti rozhodnout v závazné lhůtě. A nezastavuje se ani před změnami v oblasti soudního přezkumu, protože dosavadní judikatura se této zájmové skupině nelíbí.
Jak se vyjádřil nejmenovaný právní specialista, z návrhu Hospodářské komory je většina odborníků na veřejné právo perplex.