Na Volyni působili i čeští banderovci
Kdo jsou banderovci
Případy volyňských Čechů zabitých banderovci byly ojedinělé, mnozí krajané s nimi naopak sympatizovali a spolupracovali, říká šéf ukrajinského Institutu národní paměti (UINP) Volodymyr Vjatrovyč.
KYJEV Ukrajinský institut národní paměti (UINP) vede 41letý Volodymyr Vjatrovyč už pět let. Současně se věnuje tematice poválečného pronikání bojovníků ukrajinských nacionalistických skupin, pro něž se vžilo označení banderovci, na území tehdejšího Československa. Právě UINP by měl být jednou z klíčových institucí, které budou spolupracovat v rámci česko-ukrajinského fóra, jež se má zabývat mimo jiné i zkoumáním sporných stránek minulosti. Ředitel UINP zastává ukrajinský pohled na činy bojovníků Ukrajinské povstalecké armády (UPA) a dalších skupin, který se může lišit od toho, jak tuto problematiku reflektují jinde ve světě.
LN Jak byste oponoval volyňským Čechům, kteří s odvoláním na vzpomínky svých předků tvrdí, že UPA cíleně vraždila i jejich krajany?
V této věci se objevuje spousta manipulací, názornou ukázkou je situace kolem likvidace vesnice Český Malín v červenci 1943. V Česku někteří politici, například z komunistické strany, tvrdí, že Český Malín vypálili banderovci. Přitom existují dokumenty jasně dokládající, že vesnici zničili nacisté v rámci trestní operace. Navíc se na obraně této vesnice podílela UPA, ta situace tedy byla přesně opačná.
Máme také hodně svědectví a dokumentů potvrzujících spolupráci povstalců s českým obyvatelstvem. Na jihu dnešní Rovenské oblasti dokonce vznikla Česká povstalecká armáda, byla to podzemní organizace, která s UPA spolupracovala. Po válce pak Češi vystupovali jako spojenci povstalců v boji proti komunismu. Právě proto se UPA vydávala v letech 1945 až 1947 na území Československa s cílem propagovat myšlenku společného postupu proti šíření bolševické ideologie.
To jsou fakta, zaznamenaná v archivech jak u nás na Ukrajině, tak i v Česku. Tyto archivy jsou otevřené a je úkolem historiků, aby bořili mýty zažité o banderovcích v Česku či v Ruské federaci.
LN Já jsem to celé ale slyšel trochu jinak. Před několika lety jsem mluvil s pamětnicí Marií Kafkovou z vesnice Kupičov na Volyni a ta mi velmi věrohodně popisovala, jak se celá tamní česká komunita spojila s polskou Zemskou armádou (AK), protože jinak by nepřežili...
Ano, byly případy, kdy se Češi spojovali s polským podzemím a bojovali v tomto konfliktu na straně Poláků. Ale mluvit o tom, že by se jednalo o masový jev, rozhodně nelze. A pokud se bavíme o tomto konkrétním případě nebo i některých dalších, kdy došlo k vraždění Čechů, tak tady nebyla příčinou jejich národnost, ale to, že podporovali polské nebo sovětské podzemní hnutí.
LN Kolik bylo takových případů?
To je právě práce pro badatele tyto případy objasnit a doložit. Jako historik zabývající se problematikou UPA jsem ale měl možnost vidět mnoho dokumentů na toto téma a většina z nich svědčí o loajalitě českého obyvatelstva k UPA. Hlavně se to týká těch z první poloviny roku 1943. Koncem třiačtyřicátého a v roce 1944 se situace mění a s přibližující se Rudou armádou se Češi přiklánějí na stranu prosovětských sil (například partyzáni vysazovaní ze SSSR – pozn. red.). Česká menšina spolupracovala za účelem svého přežití s tím, kdo byl zrovna nejsilnější.
LN Bude se váš institut podílet na práci česko-ukrajinského fóra, jehož založení ohlásil koncem ledna na Ukrajině šéf diplomacie Tomáš Petříček (ČSSD)?
Chci, abychom se do toho zapojili. Sám jsem se zabýval tématem působení UPA na československém území v letech 1945 až 1947, pracoval jsem s českými a slovenskými archivy a výzkum tohoto druhu je určitě potřeba. Zabývám se i sovětskými mýty o druhé světové válce a ukrajinském osvobozeneckém hnutí a je dobré připomínat, jak se tyto mýty a stereotypy formovaly a jak je dnes využívá ruská propaganda mimo jiné také u vás v Česku.
Ukrajinským nacionalistům se ■ zjednodušeně říkalo banderovci
podle ideového vůdce Stěpana Bandery.
Ten však v době založení
■
Ukrajinské povstalecké armády (UPA) v říjnu 1942 seděl v nacistickém koncentračním táboře, kam ho přivedla úporná snaha založit vlastní ukrajinský stát.
Brutálně postupovali vůči
■
Polákům, mezi kterými jich systematickým etnickým čistkám
padlo za oběť na 100 tisíc včetně žen a dětí.
Obětí polské msty bylo ■
20 tisíc, jako důsledek akcí banderovců se udává také
400 obětí z řad českých krajanů.
Po válce bojovali ukrajinští ■
nacionalisté až do 50. let minulého století proti sovětskému režimu,
působili i na území Polska.
Počátkem dubna 1946
■ banderovci začali pronikat i na Slovensko. Nejdříve agitovali za boj proti komunismu, později
ustupovali přes československé území do americké zóny v Německu. V bojích proti nim zahynulo 49 československých vojáků a příslušníků bezpečnostních složek.