Zaměstnanci: pozor na překvapení
Nejčastěji podávají daňové přiznání finančnímu úřadu živnostníci. Ovšem tato povinnost se může týkat i mnoha jiných osob. „Daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob totiž musí podle zákona podat každý, jehož roční příjmy přesáhly 15 tisíc korun. A musí se samozřejmě jednat o příjmy, které jsou předmětem daně,“říká Jan Mašek, daňový poradce ze společnosti KODAP.
Naopak se do zmíněného limitu 15 tisíc korun nezapočítávají příjmy od daně osvobozené a příjmy, z nichž je daň vybírána srážkovou daní. Mezi osvobozené příjmy patří například dědictví či dar od osoby blízké, dále třeba plnění z vyživovací povinnosti, tedy alimenty. Daň z příjmů nebudete platit ani z prodeje nemovitosti, tedy například rodinného domu či bytu, pokud jste v něm minimálně dva roky před prodejem bydleli. A danit nemusíte ani příjem z prodeje movité věci, například u auta to ale platí, jen pokud jste ho měli alespoň rok.
Povinnost podat daňové přiznání se vztahuje i na toho, jehož roční příjmy limit 15 tisíc korun nepřesáhly, pokud vykazuje daňovou ztrátu. „Prakticky se tedy toto ustanovení týká poplatníků, kteří podnikají nebo mají příjmy z pronájmu,“vysvětluje Mašek.
Kdy zaměstnanec přiznání podat musí a kdy ne
A podání daňového přiznání se v celé řadě případů nevyhnou ani zaměstnanci. „Tato povinnost se týká například zaměstnanců, kteří v uplynulém roce pracovali současně pro více zaměstnavatelů,“říká Mašek. Sem přitom spadají i případy, kde byste to možná nečekali. Například pokud sice zaměstnanec pracuje celý rok u jednoho zaměstnavatele, ale byl třeba u voleb ve volební komisi a obdržel za to odměnu v jednom kalendářním měsíci vyšší než 2500 korun. Nebo když získal odškodnění za pracovní úraz.
„Stejně tak musí zaměstnanec podat daňové přiznání v případě, když vedle zaměstnání podnikal či pronajímal nemovitost, a měl tudíž další zdanitelný příjem vyšší než 6000 korun,“vyjmenovává Mašek. Tím může být například příjem z prodeje cenných papírů, příjem z autorských práv nebo z nezávislého povolání.
Dále musí daňové přiznání podat ti zaměstnanci, kteří sice pracovali pouze pro jednoho nebo postupně pro více zaměstnavatelů (pracovní poměry se nepřekrývaly), ale u některého z nich nepodepsali formulář prohlášení poplatníka k dani (růžový formulář).
A vztahovat se tato povinnost bude rovněž na zaměstnance, jenž má jen příjmy ze zaměstnání, ale ty přesáhly v souhrnu za celý rok 1 438 992 korun. Pak se totiž daň „solidárně“zvyšuje.
„Zaměstnanci, kteří během roku 2018 pracovali pro více zaměstnavatelů současně a jimž byla zároveň z příjmů odváděna zálohová daň, si od všech zaměstnavatelů musejí vyžádat potvrzení o zdanitelných příjmech za daný rok,“ upozorňuje Tomáš Petr ze společnosti Vema, jež se zabývá mzdovými systémy. „Podobně si od jednoho zaměstnavatele vyžádají potvrzení i ti, kteří si vedle zaměstnání přivydělávali například samostatně výdělečnou činností.“
Naopak se daněmi nemusí nijak trápit zaměstnanci, kteří během zdaňovacího období pracovali pouze pro jednoho zaměstnavatele nebo postupně pro více zaměstnavatelů, u všech podepsali růžový formulář prohlášení k dani a zároveň nedosáhli jiných příjmů než ze zaměstnání vyšších než 6000 korun. Do tohoto limitu se opět nezapočítávají příjmy od daně osvobozené a příjmy, z nichž je daň vybírána srážkou. Pokud měl tedy někdo vedle zaměstnání třeba ještě brigádu na dohodu o provedení práce s výdělkem do deseti tisíc korun měsíčně, daně řešit rovněž nemusí.
Takový zaměstnanec tedy nemusí dělat nic a daň je stanovena ve výši zaplacených záloh (tyto peníze odvádí zaměstnavatel rovnou, zaměstnanec to jen vidí na výplatní pásce).
Daňové přiznání lze podat i dobrovolně
Pokud ale má nárok na nějaké daňové slevy a odpočty, tedy má například hypotéku, penzijní připojištění či životní pojištění, může požádat zaměstnavatele o provedení ročního zúčtování daně. A to nejdéle do 15. února následujícího roku. Pokud jste tak tedy již neučinili, za rok 2018 už vám zaměstnavatel daně vyřídit nemůže. Pak zbývá již jen varianta podat si daňové přiznání.
„Jak v rámci podaného daňového přiznání, tak v rámci zpracování ročního zúčtování má zaměstnanec právo na uplatnění různých položek snižujících základ daně, slev na dani či daňového zvýhodnění, pokud poplatník prokáže nárok na jejich uplatnění. V tomto ohledu není mezi podáním daňového přiznání či provedením ročního zúčtování rozdíl – výsledná daň by měla být vždy stejná,“potvrzuje Jan Mašek.
Rozdíl je pouze v odpovědnosti. „Zatímco v případě provedení ročního zúčtování je za správnost provedení zodpovědný zaměstnavatel, v případě podání daňového přiznání je za správnost zodpovědný samotný poplatník,“vysvětluje daňový poradce.
Podat si daňové přiznání totiž může každý, tedy i ten zaměstnanec, kterému tuto povinnost zákon neukládá. A ani o tom zaměstnavatele nemusí informovat. Pouze nepodepíše žádost o provedení ročního zúčtování a nechá si od zaměstnavatele vystavit potvrzení o zdanitelných příjmech. Ten pak k daňovému přiznání přiloží.
Daňové přiznání patří mezi každoroční povinnost nejen živnostníků, ale i některých studentů, penzistů a také mnoha zaměstnanců. Pro ty může být v nejednom případě výhodné přiznání podat, i když jim to zákon výslovně neukládá.
Kdy dát do přiznání i dohody Do daňového přiznání můžete zahrnout i dohody o provedení práce do deseti tisíc korun měsíčně, ačkoliv to legislativa nevyžaduje (jsou daněné srážkovou daní). Někdy to ale může být výhodné.
Například pro toho, kdo nemá v hlavním pracovním poměru dostatečně vysoké příjmy, aby si mohl uplatnit všechny slevy a odpočty – třeba nutnost překročení šestinásobku minimální mzdy pro možnost uplatnění daňového bonusu na děti. Díky zahrnutí dohod může dostat část sražené daně zpět.
Pozor ale, pokud se rozhodnete dohody o provedení práce zdaněné srážkovou daní v přiznání uvést, musíte pak uvést všechny takové dohody za celý rok. V daňovém přiznání poplatník uvede příjmy z dohod a zároveň výši sražené daně.