Jedete v protisměru
Minulý týden se stalo dvakrát, že někdo jel po dálnici v protisměru. Taky jsem jel po dálnici v protisměru. Je to už dávno, hodně let, v Německu, když jsem byl na veletrhu CeBit v Hannoveru. Oni ti Němci tam zařídili dopravu tak, že ráno veškerá dálnice se všemi svými pruhy směřovala do města – a odpoledne ji obrátili a směřovala z města ven. Všechno jim fungovalo, na výjezdech a vjezdech byly závory a semafory a doprava jen svištěla. I v protisměru.
Kdybych měl být úplně upřímný, v protisměru jsem jel i doma, dokonce v Praze. To se snadno stane. Jel jsem z Vinohrad Anglickou dolů směrem na Karlovo náměstí a šup na světlech doleva – a ona to nebyla Sokolská, ale Legerova, a tudíž jsem byl v protisměru. To jsem se bleskově otočil, jako na obrtlíku! Na české dálnici se mi to nepodařilo nikdy, ani omylem, natož záměrně – a nechápu, jak se to může stát. Nicméně se to děje a minulý týden, jak řečeno, se to stalo hned dvakrát.
Státní orgánové to vědí a už taky jednají. Na mýtných branách jsou čidla a ta si vetřelce všimnou. Hned zjednají poplach. Kdybych jel po dálnici a viděl výstrahu typu MAGOR V PROTISMĚRU, koukal bych co nejdřív přistát u krajnice a tam bych se tiše tetelil, aby do mě nevrazili. Kdyby to mělo důsledně fungovat, pak všichni, kdo jedou po dálnici a viděli by tu výstrahu, by přistáli a vyhlíželi, kdo si to z protisměru přišupačí.
Kdyby to opravdu takhle fungovalo, opravdu důmyslná hlava by si řekla, že nakonec je opravdu nejlepší jet z Brna do Prahy v protisměru. Všichni by byli zalehlí a důmyslná hlava by pohodlně jela a projela i obávanými peřejemi u Humpolce. Nesmělo by těch důmyslných hlav být mnoho, pak by trik ztrácel smysl. Úplně mezní situace by nastala, kdyby polovina řidičů na trase Brno–Praha jela v levém a půlka v pravém pásu, nastal by stav nasycení.
To vše jsou ovšem úvahy čistě akademické, vyprovokované alarmujícími zprávami z minulého týdne. Nabádají i k prostinkým otázkám. Jak je tedy možné vjet do protisměru dálnice? Ještě bych si to dovedl představit při výjezdu od pumpy nebo z odpočívadla, že by to roztržitý řidič vzal doleva, místo aby jel vpravo. Ale nájezdy na dálnici, aspoň ty, jaké jsem poznal, jsou vedené tak, aby řidiče doslova vyplivly do dálničního tělesa ve správném směru. Pravda, zdaleka jsem nepoznal všechny dálniční nájezdy a některé jsou možná matoucí a svádějí řidiče doslova na scestí.
Ovšem ta největší záhada je zároveň jaksi nejprostší. Když už je nějaký nájezd tak prapodivně postaven, že vede na druhou stranu, ať už je důvod jakýkoli, proč tam nedají ceduli? Ona ta cedule dokonce existuje v návrhu, taky ji hodně ukazovali minulý týden ve zpravodajství. A že jako kdo ji tam dá a kam a kdo to zaplatí.
Proč je toto nutné, na to si nedovedu odpovědět ani s vynaložením maxima fantazie. ONDŘEJ NEFF