I jediný dluh spustí dluhovou past
Lukáš Jícha (35)
Největším českým věřitelem je stát, který navíc vymáhá své pohledávky přednostně. „Měl by respektovat, že je jen jedním z věřitelů,“říká soudní exekutor Lukáš Jícha. Že stát upřednostňuje sám sebe, podle něj dnešní době neodpovídá.
LN Exekutorská komora nastínila, že exekutoři čelí v posledních letech stále většímu úbytku nových případů. Vnímáte úbytek jako majitel českého největšího exekutorského úřadu také?
Je to záležitost celého stavu, takže to pociťujeme také. Počet zahájených exekucí od roku 2011 každoročně klesá. V posledních třech letech jde asi o deset procent v meziročním poklesu. Důvodem je rostoucí ekonomika a vysoká zaměstnanost, lidé stíhají své úvěry splácet. Od roku 2017 je také cítit dopad zákona o spotřebitelském úvěru, který významně omezil okruh subjektů, jež jsou oprávněny půjčovat peníze a zpřísnil podmínky pro úvěrování. Proto se zadlužuje méně lidí, kteří nejsou schopni splácet.
LN Exekutorská komora prosazuje místní příslušnost exekutorů, kdy by měl mít exekutor sídlo ve stejném kraji, kde je trvale hlášen dlužník. Za takové situace by úřad vaší velikosti nemohl vzniknout. Členka prezidia Jitka Wolfová nedávno na tiskové konferenci řekla, že trh s pohledávkami je korupční prostředí. Co si o tom myslíte?
Nejde jen o úpravu místní příslušnosti, ale současně s ní má být vyloučena i soutěž soudních exekutorů. Pokud paní Wolfová tvrdí něco o korupčním prostředí, měla by buď předložit důkazy, nebo upustit od snižování vážnosti a důstojnosti exekutorského stavu. Žádný exekutor nebyl nikdy stíhán ani odsouzen za korupci. Takže korupce v exekucích je vybájenou záležitostí.
LN Jde ale o to, že v Česku polovinu exekucí vede asi 15 exekutorských úřadů. Pak logicky existuje 90 procent úřadů, které se dělí o zbytek. Pro menší úřady proto tato situace není komfortní...
Soudní exekutoři byli zavedeni proto, aby spolu soutěžili, aby byli protiváhou nesoutěžnímu soudnímu systému. Soutěž je základním pilířem existence soudního exekutora v Česku. Ústavní soud nás označil za podnikatele a také vzkázal, že to byla naše volba stát se exekutory. Nevyváženost počtu případů mezi exekutorskými úřady je důsledek soutěžního systému. Dříve se věřitelé chovali teritoriálně a oslovovali soudní exekutory podle okresů a krajů, postupně ale zjistili, že někde to funguje, jinde zase ne. Současný počet exekutorů již neodpovídá současnému nápadu exekucí.
LN Takže je exekutorů příliš mnoho?
Do roku 2010 u nás působilo kolem 120 exekutorů, jejich počet se vyšplhal k dnešním 160 za ministra Jiřího Pospíšila. Jenže v roce 2011 bylo ročně zahajováno o polovinu více exekucí, než je zahajováno nyní. Pokud bude tedy případů ubývat, je logické, že se některým exekutorům nepodaří přežít, protože zákon nám jinou výdělečnou činnost zakazuje. Stát by ale mohl přijít s návrhem, jak nevyužité kapacity exekutorů využít, a přidělit jim další agendu, třeba mimosoudní inkaso nebo vydávání exekučních titulů v řízení o drobných nárocích.
LN Na tiskové konferenci také zaznělo, že velké úřady vynakládají značné prostředky na lobby, aby teritorialita neprošla. Investujete také nějaké prostředky?
Neinvestuji. Jen se snažím bránit nekalé soutěži a šíření polopravd. Musíme se samozřejmě snažit zabránit tomu, aby se legislativa tvořila pod tíhou dezinformací. Nástrojem k prosazování teritoriality je bohužel právě znevažování dnešního systému a dezinformace v tom ohledu, že jsme jediná země, kde teritorialita ještě není. V podobě, v jaké je zde navrhována, je zavedena jen na Slovensku. Zatím není jasné, jestli se tam systém osvědčil, protože k tomu stále nejsou potřebná data. Třeba největší zdravotní pojišťovna na Slovensku Dôvera se systému odmítá účastnit, protože je drahý a neefektivní.
LN Jak může odmítnout účastnit se systému?
Jednoduše nepodává exekuční návrhy, ale pohledávky vymáhá jinou cestou, třeba inkasem. Teritorialita má být zavedena jen proto, aby exekuční řízení mohlo být zpoplatněno vůči věřiteli.
LN Myslíte, že není důležité, aby exekutor znal prostředí, ve kterém dlužník žije?
Dlužníka a jeho situaci poznáte hned na první návštěvě, ale ne všichni exekutoři dnes provádějí exekuci prodejem movitých věcí. Náklady totiž nenese dlužník, ale věřitel a exekutor. Vazba blízkosti exekutora k dlužníkovi vůbec neznamená, že bude exekuce efektivnější. Spíše naopak. Osobně jsem dokonce rád, pokud nemusím exekuce provádět ve svém sousedství, dává mi to větší prostor držet si odstup. Pokud jde o znalost prostředí, ve kterém dlužník žije, je to jistě důležité, ale tak to nelze škatulkovat. Pokud exekutor dlužníka jednou zaškatulkuje, málokdy už na povinného změní názor a přestane ho sledovat.
Soutěž je od toho, aby se exekutoři snažili permanentně majetek dlužníka lustrovat, zjišťovat, zda se jeho majetková situace nezměnila, a inovovat svoji práci tak, aby mohla být levnější a kvalitnější. Máme stovky případů měsíčně, kdy najdeme majetek tam, kde dříve nebyl.
LN Byla by efektivní úprava, kdy by měl dlužník jen jednoho exekutora? Komora tvrdí, že to nelze zavést právě bez místní příslušnosti exekutorů.
Je to zbytečná komplikace, jež by zcela znehybněla exekuční proces. Exekuční řízení je postaveno na zásadě jeden věřitel – jeden dlužník, nikoliv jeden exekutor – jeden dlužník. Pokud budeme mít pluralitu věřitelů proti povinnému, pak musí mít každý volbu soudního exekutora, protože to je jediný způsob, jak může ovlivnit vymáhání pohledávky. Jeden věřitel by pak mohl zcela nesystémově určit exekutora i všem ostatním věřitelům. LN Ušetřil by dlužník, pokud by mu všechny exekuce vedl jeden exekutor?
Nejde o slučování exekucí, ale o jejich koncentraci u jednoho exekutora. I pokud by všechny exekuce vedl jeden exekutor, nedochází k jejich sloučení. Na nákladech by dlužník nic neušetřil. Naopak za předávání spisů jinému exekutorovi by věřitel platil náhradu každému exekutorovi, který by tou exekucí nebyl pověřen, tyto náklady by se pak v konečném důsledku přenesly na dlužníka. Za situace, kdy chceme pomoci dlužníkovi, ale on by nakonec zaplatil víc, je to nesmysl.
LN Komora navrhla, že by mohly být zrušeny přednostní pohledávky, vyjma těch na výživném. Jak to vnímáte?
Jde o politické rozhodnutí. Systém, kde stát upřednostňuje sám sebe před jinými věřiteli, dnešní době neodpovídá. Stát by měl respektovat, že je jedním z věřitelů. Dnes jsou mezi přednostními pohledávkami daně, poplatky na zdravotním pojištění a sociálním zabezpečení. Naproti tomu stojí subjekty, jež nemají prakticky nijak garantovanou vymahatelnost práva a ještě jsou jejich pohledávky znevýhodněny. To jsou prakticky všichni věřitelé. Přednostní pohledávky bych nechal jen u výživného a u odškodňování
V dubnu 2016 byl jmenován
■
exekutorem do Exekutorského úřadu v Přerově, kde předtím osm let pracoval jako koncipient a exekutorský kandidát bývalého exekutora Tomáše Vrány. Jeho úřad zaměstnává 180 lidí, z toho jen 10 právníků. Exekutorský úřad vede odhadem 300 tisíc exekucí.
Jícha přednáší a publikuje
■
o exekucích v odborném tisku i médiích. Je členem právní a legislativní komise Exekutorské komory ČR a zároveň její zkušební komise.
Absolvent Právnické fakulty
■
Univerzity Palackého v Olomouci.
LN Bylo by řešením automatické započtení na jistinu? Dnes je tomu tak u plateb, které činí sám dlužník a výslovně to uvede.
Jsem zastáncem toho, aby se přímo v občanském zákoníku minimálně pro spotřebitelské věci stanovilo, že plnění bude započítáváno primárně na původní dluh. I jeden dluh totiž může přivodit dluhovou past. V případě půjček by se primárním splácením jistiny růst dluhu za nějaký čas zastavil. Dnes může člověk zastavit běžící úroky jen tím, že půjde do insolvence, což je drahé řešení.
LN Jednalo se také o zastavení růstu příslušenství, pokud dosáhne zjevně excesivní výše. Mohlo by to u nás fungovat?
Jde o institut, který již platí v občanském zákoníku. Motivuje věřitele k tomu, aby pohledávku vymáhal, pokud možno včas. Jestliže by příslušenství dosáhlo do výše přesahující jistinu, soud by nemusel výši příslušenství přiznat. V exekučním řízení to ale neplatí, tam je vymáhána částka, která je přisouzena exekučním titulem. Nárůst příslušenství by neměl být zastropován, protože je to cena za to, že není dluh hrazen.
LN Jistě, může to být ale důsledkem toho, že se nejprve neumořuje jistina, ale příslušenství. Takže i když dlužník platí, co může, stejně se nemusí nikdy doplatit a dluh stále narůstá…
Ano. Je třeba udělat komplexní úpravu, nejen pro soukromé věřitele, ale i pro stát, který je největším věřitelem. Stát by měl také odpouštět příslušenství a stejnou měrou přistupovat k vymáhání pohledávek. Pokud by mělo platit zastropování příslušenství, pak by to mělo smysl, kdyby k tomu docházelo před zahájením exekuce.