Proruské Podněstří je zemí seniorů
Separatistická podněsterská republika se vylidňuje – přesto je její udržení pro Rusko výhodné. Blokuje totiž snahy Moldavska o přiblížení se Západu.
TIRASPOL „Máme takové pořekadlo, že jen u nás v Podněstří je z každého okna vidět za hranice,“říká učitelka Irina. „No pokud tedy Moldavsko považujeme za zahraničí,“ušklíbá se. Neuznaná Podněsterská moldavská republika (PMR) existuje už osmnáctým rokem a ačkoli ji svět řadí k Moldavsku, ona sama podřízenost Kišiněvu odmítá. Má vlastní úřady, měnu a armádu, mluví se tu rusky a zdejší vláda vzhlíží k Moskvě.
Cestou do místa, kde jsme se potkali s Irinou a jejím manželem, jsem musel přejet „hraniční“přechod a absolvovat krátký pohovor s přísně se tvářícími příslušníky tajné služby známé pod názvem MGB, ze které mají místní víc než respekt. „To, že spolu mluvíme, by bylo už na pozvání k výslechu,“povzdechne si Irina a jakoby mimoděk se podívá na stěnu v obavě z odposlechu.
Podnikání tu nepřejí
Oblast mezi Ukrajinou a řekou Dněstrem za sovětských dob sovětští lídři intenzivně industrializovali a zvali sem hlavně ruskojazyčné pracovníky. Když se pak rozpadal Sovětský svaz, Podněstří odmítlo být součástí Moldavska. Vedlo to ke konfliktu, kde se střílelo a kde se fakticky na stranu separatistů postavila Moskva i se svým vojenským kontingentem, který prohlásila za „mírové síly“. Ty jsou v zemi dosud a fakticky udržují enklávu i konflikt při životě.
Byznysu tu dominuje firma Šeriff, vlastněná oficiálně dvěma podnikateli, její struktura ale úplně jasná není. „Zkuste si tu rozjet podnikání. Musíte obíhat spousty různých úřadů, a když konečně začnete, zadusí vás. Mnozí z těch, kteří se tu pokoušeli něco dělat, to vzdali a odjeli,“říká Irina.
Podněsterská ekonomika, po počátečních pokusech zachovat sovětské plánování přešla na tržní princip. Přeje gigantům, nikoli menším podnikavcům. To spolu s dalšími faktory, jako třeba malé platy (v přepočtu kolem tří až pěti tisíc korun) žene lidi pryč. Úbytek obyvatelstva v produktivním věku, dosahující až patnácti procent, je tak dnes zřejmě největším problémem Podněstří.
Všechno platí v Moskvě
„Když jsem na přelomu tisíciletí nastupovala do školy, bylo tam tisíc žáků, o deset let později už jen čtyři sta,“říká Irina. Dávám jí za pravdu v ulicích podněsterské metropole Tiraspolu. Hlavní náměstí s dvouproudou silnicí je liduprázdné, většina chodců je v důchodovém věku. Vzhledem k nízkým cenám plynu a bydlení (třípokojový byt lze sehnat i v přepočtu za 300 tisíc korun) se sem totiž stěhují i senioři z centrálního Moldavska.
Oficiální čísla udávají, že v zemi se 470 tisíci obyvateli žije na 110 tisíc důchodců, ta skutečná mohou být ještě méně příznivá. K tomu má Podněstří svoji armádu, policii, učitele, zdravotní péči... Nabízí se tak otázka, kdo to všechno vlastně živí. V Moskvě má malá separatistická republika dluhy v řádu miliard dolarů, na jejich vrácení nikdo netrvá. „Podněstří neplatí Rusku za plyn, ale zkuste si nezaplatit jako spotřebitel,“říká Alexandr s tím, že právě peníze za plyn zadržované v Tiraspolu pomáhají vybalancovat rozpočet i vlastní měnu, podněsterský rubl. Sama existence separatistické enklávy je totiž pro Moskvu velmi výhodná.
S podněsterskou přítěží má Kišiněv daleko těžší cestu do EU a NATO. A lze taky podnikat různé akce, které Moldavsko destabilizují. Jednou z nich byl zřejmě organizovaný transport obyvatel Podněstří do Moldavska k urnám během nedávných voleb. „Dostávali za hlas 400 lei (asi 500 korun), měli hlasovat někdy za socialisty, jindy za demokraty,“říká Alexandr. Vysvětlení jsou dvě – buď si někdo chtěl zajistit velkou koalici, nebo šlo o snahu učinit kvůli podvodům volby neplatnými.