Sjezd odpálil oranžové rakety
Ještě před rokem platili oba za subalterní straníky. V uplynulých měsících však ministr zahraničí Tomáš Petříček i ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová raketově vyrostli. Na víkendovém sjezdu ČSSD seděli mezi delegáty v první řadě a stali se novými místopředsedy, kteří mají pomoci zastavit skomírání nejstarší tuzemské strany.
V sociální demokracii bývalo zvykem si funkce takzvaně vysedět ve stranických strukturách. Petříček s Maláčovou zdlouhavým procesem projít nemuseli, do vlády se vyšvihli velmi rychle. Jde o změnu trendu, který nastolili noví hráči na politické scéně – zejména hnutí ANO a Piráti.
Ministr zahraničí Petříček (37 let) vystudoval mezinárodní vztahy, studium absolvoval i ve Velké Británii a Belgii. Politické zkušenosti sbíral v pražské komunální politice, v Evropském parlamentu působil v úřednických a poradenských funkcích. V roce 2017 se stal náměstkem na ministerstvu práce a sociálních věcí, o rok později náměstkem ministra zahraničí.
Klíčovým člověkem Petříčkovy kariéry je europoslanec Miroslav Poche, kterému Petříček dělal asistenta. Poche je stratég a politiku ovlivňuje zpovzdálí. Když se mu loni nepodařilo přesvědčit prezidenta Miloše Zemana, aby jej jmenoval ministrem zahraničí, vyslal europoslanec do kabinetu svého „padavana“Petříčka. Nový ministr se profiluje prozápadně, antizemanovsky, kritizuje Rusko a Číňu, akcentuje lidská práva. Díky tomu se stal téměř nesestřelitelným, vytvořil si výborné PR. Na sjezdu však jeho proslovy byly spíše matné.
Měřeno víkendovým výkonem, ministryně Maláčová (37 let), která vystudovala na prestižní London School of Economics ve Velké Británii, předvedla „lídrovštější“potenciál. Na rozdíl od Petříčka, který cílí na městské liberály, si Maláčová vytváří pověst urputné levicové zápasnice; nejeden delegát ji na sjezdu přezdíval „Paní Venezuela“. Levicová rétorika a hlasitý boj za práva zaměstnanců, důchodců a nižších příjmových vrstvách jsou tím, co ČSSD může vrátit rozkutálené hlasy.
Výhodou Maláčové oproti Petříčkovi je, že – alespoň zatím – jí nikdo nemůže vyčítat, že je jen stínem svého velkého pána.