Daně dopadají na bitcoiny i Uber

Finanční správa má seznamy řidičů sdílených taxislužeb i poskytovatelů Airbnb Své výdělky musí danit jako běžné příjmy

Rozvoj internetu a jiných technologií dal vzniknout novým typům přivýdělků a souvisejících příjmů, jejichž daňový režim nemusí být na první pohled zřejmý ani zkušenějším daňovým poplatníkům. Kolem povinnosti či nepovinnosti přiznání těchto příjmů koluje řada falešných představ někdy až mýtů. Skutečnost je taková, že na většinu z nich se hledí jako na běžné příjmy, a tedy je třeba je přiznat a odvést z nich daň.

Příležitostný nájem versus ubytovací služby Airbnb a obdobné služby původně sloužily k příležitostnému přivýdělku těm, kteří měli volný pokoj či odjížděli na dovolenou, a byli ochotni dočasně ve svém bytě ubytovat turisty. Tím došlo k maximalizaci využití dané nemovitosti a ke vzniku zajímavých příležitostí pro ubytování jako alternativy k běžným hotelům. Původní nápad se spíše komunitním charakterem však v řadě případů postupem doby přerostl v regulérní podnikatelskou činnost. I v Česku již existují podnikatelské subjekty, které používají Airbnb a obdobné služby k provozu sítě ubytování, fakticky virtuálních hotelů.

Pokud je byt pronajímán příležitostně nebo je sdílené ubytování už víc než jen přivýdělek, je v obou případech nezbytné příjmy přiznat a odvést daň z příjmů. V prvním případě lze příjem danit jako příjem z nájmu. Pokud jde o pravidelnou a soustavnou činnost vykonávanou za účelem dosažení zisku, jedná se o provoz ubytovací služby, a tudíž příjem ze samostatné činnosti (podnikání). Takový příjem podléhá kromě daně také odvodům sociálního a zdravotního pojistného.

Soustavný pronajímatel musí také disponovat platným živnostenským oprávněním, platit místní poplatky z ubytovací kapacity a vést evidenci hostů. Pozornost je nutné věnovat také překročení obratu jednoho milionu korun pro povinnou registraci k DPH. Zapomínat nelze ani na EET.

Mohlo by se zdát, že tento typ nových technologií bude pro české daňové orgány oříšek. To už ale neplatí. Finanční správa v současnosti disponuje pro svou analytickou činnost údaji z Airbnb o pronajímatelích a jejich příjmech. Je proto schopna cílit daňové kontroly na poplatníky, u kterých existuje reálné podezření na nezdaněné příjmy. S plošnými kontrolami daňových povinností začala v srpnu minulého roku. Podnět k daňové kontrole mohou podat třeba sousedé, kterým vadí, že hosté dělají hluk. V případě doměření daně čeká na pronajímatele také úhrada penále, úroku z prodlení a jiných sankcí.

Uber – sdílení vozu, nebo taxislužba? Obdobně jako u ubytovacích služeb stojí na počátku „ride-sharingových“platforem snaha o efektivní využití zdrojů – automobilů. Jde o přímou konkurenci pro koncesované taxislužby, což je zdrojem častých zákazů, soudních sporů a stávek nespokojených taxikářů.

Řidiči mohou být buď zaměstnanci, pak je za zdanění příjmů zodpovědný zaměstnavatel, nebo jezdí „sami na sebe“. V druhém případě pobírají příjmy ze samostatné činnosti, které podléhají kromě samotné daně také odvodům sociálního a zdravotního pojistného. Stejně jako u sdílení ubytování je potřeba disponovat platným živnostenským oprávněním, a navíc platit silniční daň. Kdo nepostupuje při danění příjmů z přepravy správně nebo neplatí silniční daň, se může opět se snadno dostat do hledáčku Finanční správy. Ta má k dispozici kompletní data o řidičích Uberu. Data byla na výzvu poskytnuta samotnou společností.

Kryptoměny a blockchain

Pomocí bitcoinu lze platit za kávu, díky nejrozšířenější kryptoměně Ripple se snad stanou skutečností okamžité mezinárodní platby. Využití ale nachází i coby investiční aktivum. Z právního pohledu nejsou kryptoměny penězi, elektronickými penězi ani cennými papíry. Je proto nezbytné nahlížet na ně jako na nehmotné movité věci.

Existuje jisté právní vakuum způsobené pomalou reakcí legislativy na technologický pokrok. V praktickém důsledku poplatníkům vniká zdanitelný příjem při jakémkoliv prodeji kryptoměny za peníze, směně kryptoměny za zboží nebo službu, ale i směně jedné kryptoměny za jinou kryptoměnu, na což se často zapomíná. Na rozdíl od prodeje cenných papírů nebo hmotných movitých věcí přitom nelze uplatnit žádná věcná osvobození.

Zdanit je nutné celý příjem z převodu kryptoměny, tedy obdržené peníze či hodnotu obdrženého nepeněžního protiplnění. Naopak, uplatnit jako výdaj lze kromě poplatků také nabývací cenu kryptoměny. Ta může být někdy velmi nízká nebo i nulová, což má za následek poměrně vysoké efektivní daňové zatížení převodů kryptoměn.

Seznam veškerých transakcí s danou kryptoměnou je zachycen v tzv. blockchainu, který je sám o sobě zcela anonymní. Není totiž možné spojit jednotlivé peněženky s jejich skutečnými vlastníky. Informace o příjmech z nakládání s kryptoměnami může nicméně Finanční správa získat od bank, které mají povinnost hlásit podezřelé transakce. Těmi mohou být i poměrně vysoké příjmy plynoucí poplatníkům při výplatě prostředků získaných prodejem kryptoměn z exotických zemí, kde kryptoměnové burzy a obdobné subjekty často sídlí.

Pronajímání bytů na Airbnb je podnikání. Příjmy se tak daní, navíc podléhají i odvodům sociálního a zdravotního pojistného.

(Staro)nové nástroje berního úřadu

Jestliže se s postupnou digitalizací ekonomiky objevují nové druhy služeb a z nich plynoucí nové druhy příjmů, je vcelku logické, že Finanční správa přichází při digitalizaci procesu výběru daní s novými způsoby, jak si na tyto příjmy posvítit a zajistit jejich správné zdanění. Díky kontrolnímu hlášení, EET a přístupu k analytickým informacím získaným z nejrůznějších digitálních platforem je pro Finanční správu snazší než kdy jindy cílit daňové kontroly na konkrétní poplatníky.

A kde ani analytická činnost nepomůže, mohou se kontroloři spolehnout na tipy od závistivých konkurentů či sousedů a nespokojených zákazníků.

Autor je spolupracovník LN a advokát Rowan Legal