Picassova květina unikne zkáze
Polozapomenutá mozaika přežije demolici brutalistní budovy Transgasu na Vinohradech
PRAHA Na plotě z dřevěných desek se skvějí nápisy jako „Hanba vám!“a „Transgas!“. Za ním se ozývají zvuky řezačky zakusující se do kovových prvků brutalistního komplexu ze 70. let – budovy Transgasu, již čeká demolice.
Zkázu pražského administrativního obra, který vznikl v souvislosti s výstavbou stejnojmenného plynovodu, přežije jen budova přiléhající k sídlu Českého rozhlasu. V jejích útrobách se přitom skrývá téměř zapomenutý skvost – mozaika podle kresby Pabla Picassa.
„Skládačku“z různobarevných kousků skla vytvořil v roce 1980 italský malíř a mozaikář Sauro Ballardini. „Bylo to těsně před jeho návratem do Itálie,“vzpomíná umělcův syn Andrea. Ballardini vycházel z kresby, kterou slavný španělský umělec věnoval v roce 1955 Světové odborové federaci. Podle odborníků je dílo zobrazující květinu složenou z lidských rukou neprávem opomíjeno, i když ho nevytvořil Picasso vlastní rukou.
Nynější vlastník budovy, kterým je přes skupinu Unimex miliardář Jiří Šimáně, ujišťuje, že mozaika nedojde úhony. „Určitě o ni bude dobře postaráno,“řekl LN.
Rok 1980 v Praze. Dokončují se stanice metra Roztyly, Chodov, Opatov a Háje. Do úřadu prezidenta byl po pouze formální volbě zvolen opět Gustáv Husák a do provozu byl uveden například 162 metrů vysoký vysílač na Pradědu. V průběhu stejného roku ale také pracuje v československé metropoli jistý italský umělec na nevelké skleněné mozaice, jejíhož návrhu je autorem světoznámý umělec. Kousek po kousku ji dává dohromady v jedné z budov symbolu brutalismu – areálu Transgasu.
Mozaika vytvořená Saurem Ballardinim upadla trochu neprávem v zapomnění, a to i přesto, že byla vytvořena podle předlohy nikoho jiného než legendárního Pabla Picassa. „Můj otec mozaiku vytvořil v roce 1980, těsně před návratem do Itálie,“vysvětluje syn italského umělce Andrea.
Jak on sám připomíná, původní kresbu, ze které návrh pražské mozaiky vychází, věnoval Picasso v roce 1955 Světové odborové federaci k desátému výročí jejich založení. Až do roku 1969 organizaci navíc předsedal Louis Saillant, dědeček Andrei Ballardiniho. „V srpnu 1968 se ale postavil proti okupaci Československa a poté byl přátelsky ‚odstaven‘,“popsal jeho potomek.
Ballardiniho pražská studia Italský malíř a mozaikář Sauro Ballardini v Praze vystudoval akademii výtvarných umění a do veřejného prostoru stověžatého města se zapsal vícekrát a viditelněji než v případě mozaiky v Transgasu. Je totiž autorem například velké panoramatické mozaiky Bitva o Sokolovo ve stanici metra Florenc nebo také velké mozaiky Člověk dobývající nové horizonty vesmíru v Telekomunikačním centru na Žižkově, kterému hrozí spolu s mozaikou demolice.
Již zmíněná dílo v Transgasu má díky spojitosti s Picassem zvláštní hodnotu, na poměry Prahy i Česka výjimečnou. „Je to do velké míry vzácnost. Je vypracována podle Picassovy kresby, a není to tudíž ve vztahu k němu takzvané dotýkané dílo. Přesto to není žádné druhořadé dílo, sám Ballardini je ve svém oboru uznávané jméno,“řekla serveru Lidovky.cz kurátorka sbírky veřejných plastik Galerie hlavního města Prahy Marie Foltýnová.
Svou roli hraje i historický kontext, na který pro LN upozornila Milena Bartlová z katedry teorie a dějin umění Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze. „Je to významný doklad umění padesátých let. I když to tak dnes nevypadá, v tehdejší situaci byla Picassova tvorba u nás velmi důležitá proto, že ukazovala možnost používat více stylizovanou formu, než byl tehdejší popisný socialistický realismus,“uvedla Bartlová a dodala, že si takové dílo zaslouží ochranu a jeho případné přenesení je až krajní možností, jak jej zachránit.
Podle Foltýnové je navíc překvapující, že majitelé objektu už tuto unikátní ozdobu malé recepce v přízemí nepropagovali více. „Je s podivem, že firma, která v takovém domě sídlí, nemá takové dílo jako svou vlajkovou loď a neprezentuje ho pro lepší image své firmy,“myslí si Foltýnová.
Majitelé často nevědí, co mají Podle kurátorky vznikaly takové mozaiky za socialismu jako výzdoba veřejných budov. Často na zakázku pro Svaz výtvarných umělců, většinou se tak jedná o umělecky hodnotná díla. „Po roce 1990 se tyto budovy dostávaly do soukromých rukou, je tedy možné, že jsou některá hodnotná díla někde skryta. Majitelé často ani nevědí, co mají,“popsala kurátorka pražské galerie.
Budovu, která těsně přiléhá k Českému rozhlasu, vlastní firma BLDG Vinohradská, jejímž jediným akcionářem je společnost Unimex. Za ní stojí čeští podnikatelé Jiří Šimáně a Jaromír Šmejkal. Šimáně na dotaz LN potvrdil, že mozaika se rozhodně nikam stěhovat nebude.
„Samozřejmě není vyloučeno, že v rámci rekonstrukce, v nouzové situaci, bude mozaika přemístěna v rámci budovy, ale určitě o ni bude dobře postaráno,“ujistil český miliardář, který skrze svou další společnost, Smartwings, zároveň ovládá České aerolinie.