Prostě jsme to nezařídili
Posílala jsem syna na přípravné kurzy, ale ukázalo se, že moc nepomáhají – svěřila se čtenářka a asi jste poznali, že měla na mysli přípravné kurzy k přijímacím zkouškám na maturitní obory středních škol. Pomohla prý až individuální výuka, tedy studentka, která chlapci poskytla doučování tak říkajíc na míru. Nejde o nic překvapivého. Přípravné kurzy se totiž zas tak moc neliší od školních hodin matematiky nebo češtiny, tedy od běžné školy s plnou třídou. A škola, to je cosi jako konfekce. Pro toho, kdo má standardní postavu, se hodí skvěle. Někdo ale potřebuje tu kousek zkrátit, tu popustit, tu možná přešít průramky. V případě jednotlivce malý nebo skoro žádný problém. V případě celé třídy skoro nemožné. Přitom my to od těch učitelů a lektorů kurzů, kteří musí obstarat dvacet a víc dětí najednou, očekáváme. Často marně.
Rozbíhá se diskuse o dokumentu nazvaném Strategie vzdělávací politiky ČR do roku 2030. Zároveň se hodnotí naplňování podobného dokumentu, který měl však v názvu rok 2020, takže pomalu dobíhá. Jak hodnocení vypadá? Z toho, co zaznělo na odborné konferenci pořádané ministerstvem školství, vyplynulo, že „bez efektivního řešení zůstala opatření týkající se odkladů školní docházky, neklesajícího podílu žáků odcházejících na víceletá gymnázia a pokračující praxe vytváření výběrových tříd na základních školách“. Skoro to vypadá, že na některé věci nestačí stanovit strategii. Že by bylo třeba něco jako „prostě to zařídíme“.
estadvacetiletý podnikatel a spoluvlastník dvou pražských gymnázií Ondřej Kania umí docela dobře formulovat výhrady vůči českému školství a učitelům, kteří jsou, jak říká, sami bývalí šprti a vyhovuje jim zase jenom šprtounství. Sám ledacos okoukal v Americe a těm, kdo na to mají, nabízí americkou školu i v Česku. Nedávno napsal na Facebook, že „průměrný plat ředitele dobré nezávislé, případně dobré privátní školy v USA je ročně kolem pěti milionů hrubého...“Doufejme, že myslí v korunách a že to z jeho strany není příprava na zdražení už tak tučného školného.