Zelená láska k uranu

Spásu světa může přinést zavržený zdroj síly

Studenti po celém světě stávkují za to, aby se vlády konečně probudily a zastavily klimatickou změnu. (Ti naši začnou štrajkovat už tento pátek). Imperativ doby, definovaný poslední zprávou klimatického panelu OSN, je jednoznačný: „Uhlíkové emise je potřeba do roku 2030 snížit o 45 % a do roku 2050 na nulu.“

Biomatky štrikují tašky, aby již nikdy nemusely dostávat nákup v plastovém pytlíku. Osvícení manažeři se zbavují svých plechových miláčků, aby nepokračovali v produkci CO2. Evropské automobilky investují miliardy eur do ještě úspornějších motorů, aby ten strašlivý plyn, kysličník uhličitý, nadále neohříval planetu a nedošlo ke katastrofě. I konzervativní značky jako třeba Škoda Auto představují své elektrovozy. Jenže celá hra má obrovský háček, který si můžeme ukázat na případě Číny. Ta sice masivně podporuje elektromobily, dle Economistu jich tam jezdí už milion, ale pohání je proud vyrobený spalováním uhlí. Ano, čínská elektroauta produkují víc skleníkových plynů, než kdyby žrala benzin. Dokonce i Německo, onen velký fanoušek obnovitelných zdrojů, musí mít připraveny k zážehu plynové elektrárny pro případ, že zapadne slunce a přijde bezvětří. Kardinální otázka klimaticky odpovědného člověka zní: jak zajistit fungování „našeho světa“bez dramatického nárůstu skleníkových plynů?

Je přitom jeden zdroj, jenž produkuje elektřinu poměrně spolehlivě a bez oxidů uhlíku: jaderné štěpení. Ale to je přitom pro velkou část bojovníků za záchranu planety a priori vyloučená cesta. Raději budeme zakazovat auta, omezovat průmysl a... nechodit do školy.