Když se had na ledě zhřeje

Meziválečné Lidové noviny jsou obecně považovány za výkladní skříň dobové seriózní žurnalistiky. Před sto lety (5. 3. 1919) v „otvíráku“titulní strany psaly: „Na Moravě (…) štváči německého lidu viděli vzrůsti své dračí símě. Krvavá byla setba ve Šternberku a Novém Jičíně, krvavá byla i žeň. Nejen zrada, ale i revolvery a úkladné vraždění jsou německými přihláškami pro československou republiku. Přihláškami po 4 měsících, ve kterých jsme Němcům krajně a se sebezapřením vycházeli vstříc! Jakož bylo na počátku, tak je i nyní: Dřív se had na ledě zhřeje, nežli Němec Čechu přeje. A tentokrát jde o svobodu, jíž by byl stejně účasten. To je pro Němce málo, neboť svoboda bez nadvlády je mu ničím.“

Touto vypjatou rétorikou informovaly Lidovky o násilnostech, které vypukly v řadě měst v Čechách i na Moravě v rámci generální stávky a dalších protestů německého obyvatelstva proti začlenění do československého státu. Celková bilance srážek německých demonstrantů s představiteli státní moci byla tragická: šest desítek lidí (uváděná čísla se mírně liší), včetně žen a několika dětí bylo zastřeleno, desítky dalších těžce raněny. Nejvíce obětí – pětadvacet – si vyžádala střelba v Kadani.

Sudetoněmecká propaganda později učinila z březnových padlých (Märzgefallene) doklad toho, že Němci byli v Československu od počátku terorizováni. Historické bádání nic takového ale nepotvrdilo. Březnové německé demonstrace měly v řadě míst skutečně násilný charakter, Němci provokovali hanobením symbolů státu i útoky na jeho představitele. Ve zmíněném Šternberku šlo o ozbrojený útok na vojáky, v Kadani zase o strhávání státních vlajek. Vysoký počet mrtvých v Kadani byl způsoben nešťastnou shodou okolností, když se varovná dávka z kulometu odrazila od dláždění.

Odpovědnost za nenávistnou agitaci padá na hlavu předáků českých a moravských Němců, zejména Rudolfa Lodgmana von Auena a Josefa Seligera, kteří ve svých soukmenovcích živili naděje, že by se německé oblasti Čech, Moravy a Slezska mohly připojit k Rakousku, respektive Velkoněmecku. To ale v tehdejší geopolitické situaci byla naprostá utopie. Vítězní spojenci chtěli poražené Němce potrestat a ponížit, nikoli odměnit dalším územím.

Z dnešního pohledu vypadá samozřejmě „masakr“šesti desítek demonstrantů strašlivě, ale musíme jej posuzovat v kontextu doby, v níž bylo násilí mnohem běžnějším prostředkem řešení politických problémů než dnes. Ve stejném čase, kdy se českoslovenští vojáci nechali vyprovokovat ke střelbě do agresivního davu, likvidovali v Berlíně povstalce z řad komunistů pomocí dělostřelectva. Občanská válka, která v Německu probíhala s různou intenzitou od listopadu 1918 do léta 1919, si vyžádala tisíce mrtvých, příznivci radikální levice byli běžně popravováni bez soudu. Ve srovnání s tím bylo Československo rájem zákonnosti a stability.

Z dnešního pohledu vypadá samozřejmě „masakr“šesti desítek demonstrantů strašlivě, ale musíme jej posuzovat v kontextu doby, v níž bylo násilí mnohem běžnějším prostředkem řešení politických problémů než dnes