V Místku se okupantům bránili

V Czajankových kasárnách se postavili vojáci na odpor prvním německým jednotkám

Po ústupu z hranic měl III. prapor pěšího pluku 8 Slezského, navazujícího na tradice stejnojmenného legionářského pluku, provizorní kasárna v Místku ve starých továrních objektech zrušené textilní firmy Czajanek.

Večer v úterý 14. března 1939 probíhal u praporu kurs polského jazyka, který vedl takřka dvoumetrový poručík Karel Martinek. Polštinu dobře ovládal, protože jeho maminka byla Polka. Zastavil se zde i populární velitel 12. roty kapitán Karel Pavlík. Bylo kolem šesté hodiny, když se před kasárnami ozvaly první výstřely! Do místnosti, kde probíhal kurz pro aspiranty a délesloužící poddůstojníky, vběhl voják a stroze hlásil kapitánu Pavlíkovi, že tu jsou Němci…

Do zbraně!

Na okamžik prvních výstřelů v Místku, kdy stráž u brány zahájila palbu na kolem projíždějící německou kolonu, vzpomínal po letech rotný Jan Gola: „Kapitán Pavlík bez dlouhého uvažování vydal rozkaz: ‚Do zbraně! Všichni na můj povel!‘ a vyběhl na chodbu, kde rychle vypnul hlavní vypínač osvětlení pro celá kasárna a v nastalé tmě začal organizovat obranu… Vběhl jsem do zbrojního skladiště, kde již rotný Tobola zahajoval palbu z lehkého kulometu na okraj parku a prostoru před sokolovnou, kde se Němci rozmisťovali…“

Obránci kasáren se do boje pustili s ohromným zápalem, přestože bylo v kasárnách málo střeliva i málo mužů a značná část z nich byli nevycvičení nováčci, kteří oblékli uniformu teprve před dvěma týdny.

V okamžiku, kdy začal kapitán Pavlík za asistence poručíka Martinka velitelsky organizovat obranu kasáren, u všech rot praporu se již chopili iniciativy zkušení „mazáci“z řad délesloužících poddůstojníků. Rotný Vilém Tobola vyzval za lehkým kulometem nováčky, kteří to umějí, aby také stříleli. Stejnou výzvu měl k „bažantům“i dozorčí celých kasáren četař Štefek: „Kdo se nebojí a umí střílet, do toho!“

Asi po dvaceti minutách boje se podařilo Němcům před kasárnami rozmístit několik protitankových kanonů a proti obráncům kasáren vyrazil i německý obrněný vůz. Vjel do brány a začal ostřelovat nádvoří, ale byl donucen k ústupu palbou z kulometu, umístěného v bývalé topírně.

Z oken bylo vidět na dlažbě první raněné německé vojáky. Obráncům kasáren však ztěžovaly pozorování i střelbu silné reflektory, které začaly oslňovat jejich stanoviště. Přes optimistické povzbuzování ze strany kapitána Pavlíka: „To nic, ty zmůžeme!“však brzy začalo obráncům kasáren docházet střelivo. V té době se z kanceláře velitelství praporu ozval

trubačův signál: „Zastavte palbu!“Tento pokyn vydal velitel praporu podplukovník Karel Štěpina, který vyslal poručíka Martinka s bílou blůzou prodavače z vojenského zátiší zavěšenou na koštěti jako parlamentáře. Venku se stále ještě střílelo. Poručík začal volat: „Palbu zastavit! Nicht schiessen!“Boj o Czajankova kasárna skončil… Dodejme, že tu noc došlo i ke kratičké přestřelce u muničního skladu ve Staříči, který střežilo pod velením svobodníka Juraje Mikity 11 vojáků rovněž od III. praporu.

„Divadlo“pro henleinovce

Později se zjistilo, že v Místku došlo k bojovému konfliktu s motorizovaným předvojem 84. pěšího pluku wehrmachtu pod velením plk. Stoewera, který začal předčasně obsazovat československé území a v boji zde ztratil téměř dvě desítky mužů, zatímco obránci měli jen dva lehce zraněné.

Předčasné vniknutí VIII. sboru wehrmachtu na Ostravsko bylo vedeno snahou předejít Poláky, kdyby se ti po odtržení Slovenska rozhodli sami obsadit tuto významnou průmyslovou oblast.

Německá prohlídka a drancování Czajankových kasáren trvaly téměř tři hodiny. Po tu dobu stáli českoslovenští vojáci seřazeni v prostoru na cestě před Štursovým pomníkem padlých z 1. světové války: bez plášťů a opasků, lehce oděni, ve větru, sněhu a dešti a před namířenými kulomety. Navíc museli čelit posměchu místních henleinovců.

Kolem desáté večer, kdy teprve do Berlína přijížděl vlak prezidenta Háchy k „jednání“s Hitlerem, byli zajatci odvedeni do kasáren. Němci již dále z incidentu nic nevyvozovali a spíše měli zájem na tom, aby se na něj rychle zapomnělo a nedostal se hlavně do tisku.

Post scriptum...

Při návštěvě Místku 18. června 1946 poděkoval prezident Edvard Beneš účastníkům místecké přestřelky a řekl: „Váš statečný odpor byl vlastně jediným pevným bodem, o který jsme se my v zahraničí mohli opřít a na kterém jsme později začali budovat...“

Je sice pravda, že prezident tehdy opomněl bojovníky jednotek generála Svátka na Podkarpatské Rusi, ale pro vojáky útvaru se slezskou orlicí na plukovním praporu to byla jistě pochvala, kterou si zasloužili.

Přestřelka inspirovala v roce 1956 i vznik politicky značně tendenčního filmu režiséra Jiřího Sequense Neporažení, ve kterém jsou všichni důstojníci líčeni jako kreatury či ubožáci.

Dlužno proto říci, že například statečný kapitán Karel Pavlík byl kvůli aktivní účasti v odboji nacisty popraven 26. ledna 1943 v koncentračním táboře Mauthausen.

Autor je historikem VHÚ Praha