O pětiletku hrdinů
Čaputová i Šefčovič jsou přinejhorším menší zlo, jež může Slovensko jen mile překvapit
Slováci hledají toho nejlepšího ze svých řad. A dělají to chytře – v zemi probíhá i u nás známá anketa z dílny BBC, zde jako Největší Slovák, a současně naši sousedé vybírají nového prezidenta. Prostě když už se jeden zamyslí, tak ať z toho má co nejvíc.
Prezidentské volby, jejichž první kolo se uskuteční přesně za týden, budou prvním celostátním hlasováním od loňské únorové vraždy novináře Jána Kuciaka a jeho přítelkyně (na podzim proběhly volby komunální). Nebývalým zločinem traumatizované Slovensko tak má příležitost oznámkovat politiky i za jejich chování v posledním roce.
Voliči se ale nakonec stejně budou rozhodovat na základě dlouhodobých zkušeností a pocitů, protože v kauze Kuciak nemají k dispozici o mnoho víc faktů než před rokem, kdy nabyli dojmu, že likvidaci dvou mladých lidí umožnilo temné, až mafiánské propojení nejvyšší politiky a byznysu a že to musí skončit. Osoby obviněné z vraždy jsou sice ve vazbě a Robert Fico už není premiérem, zemi ale vládne týž Ficovým Smerem vedený koaliční kabinet jako před rokem a stále se neví, kdo byl skutečným objednatelem vraždy.
Eurokomisař vs. aktivistka
Už déle než týden se zdá být jasné, že hlavou státu bude buď právnička a aktivistka Zuzana Čaputová, anebo místopředseda Evropské komise Maroš Šefčovič, který je kandidátem Smeru. Jediným překvapením by snad mohl být jen postup protiunijního a až nezdvořile nekorektního Štefana Harabina do druhého kola. Pomoci by mu teoreticky mohlo případné odstoupení krajně pravicového exhejtmana Mariana Kotleby.
Pověst bývalého šéfa Nejvyššího soudu a exministra spravedlnosti Harabina je však v očích občana, jenž nemá potřebu volit protestně, mimořádně špatná. Takže ačkoli přitahuje pozornost každého desátého voliče, ve finále by byl jako větší zlo odmítnut stejně jako v letech 1999 a 2004 expremiér Vladimír Mečiar, který v 90. letech dostal Slovensko do izolace. Do nejvyšších pater slovenské politiky vstoupil kdysi Harabin právě díky Mečiarovi.
Mimochodem obava z toho, že by si Slováci nakonec museli vybírat z dvojice představující na jedné straně mečiarismus a na straně druhé současného hegemona slovenské politiky, Ficův Smer spojovaný s klientelismem a korupcí, vedla na konci února k odstoupení třetího z favoritů klání. Na svou prezidentskou ambici rezignoval vědec a podnikatel Robert Mistrík a podpořil jinou liberální kandidátku – Čaputovou.
Z ní byla rázem hvězda soutěže, která v posledních průzkumech válcovala i do té doby mírně favorizovaného Šefčoviče. Sociologové sice upozorňují, že její mělká a rychle nabytá podpora může brzy zmizet jako pára nad hrncem, Čaputové příběh ale nestojí jen na sympatickém obličeji rozvedené matky dvou dcer. O místopředsedkyni teprve předloni založeného hnutí Progresivní Slovensko bylo známo, že dlouhá léta vedla nakonec úspěšný boj proti skládce ve svém Pezinku a že se angažovala také ve snaze o zrušení tzv. Mečiarových amnestií. Voliče si ale výrazněji získává až od chvíle, kdy se letos začala objevovat v předvolebním diskusích.
A boduje prý dokonce i mezi lidmi konzervativněji orientovanými, kde měla narazit na své mantinely, jelikož se vyslovila pro možnost adopcí dětí páry stejného pohlaví. Není ovšem vyloučeno, že podobné otázky budou jejími „sudetskými Němci“a volby nakonec prohraje podobně jako Karel Schwarzenberg v Česku. Podpora protikandidátů, již mohou jejich voliči před průzkumy tajit, může být ve skutečnosti vyšší.
Voliče si liberálka, která léta vedla nakonec úspěšný boj proti skládce ve svém Pezinku, získává svým vystupováním v předvolebních diskusích
První žena v čele země?
Dosavadní čísla nakloněná Čaputové přirozeně ženou do boje eurokomisaře Šefčoviče. Na jednu stranu se sice opírá o elektorát dlouhodobě nejsilnější slovenské strany, to ale před pěti lety nestačilo ani lídrovi Smeru Ficovi. Toho tenkrát porazil dnešní, svůj mandát již neobhajující, prezident Andrej Kiska. A tak zkušený diplomat přešel do protiútoku. Upozornil na to, že Kiskova podpora Čaputové může být součástí dohody o případné milosti současnému prezidentovi. V daňové kauze Kiskovy firmy byl totiž obviněn jeden z jednatelů společnosti a možné obvinění své osoby po odchodu z funkce připustil i sám Kiska. Vyšetřování své firmy prezident označil za Ficovu mstu za to, že odmítal kývnout na jeho ambice stát se ústavním soudcem.
Slovensko nakonec asi není až tak konzervativní, jak se občas zdůrazňuje. Hlavou státu bude buď socialista s předlistopadovou diplomatickou školou z Moskvy, který ví, na které dveře v Bruselu zaklepat, anebo liberálka, jejíž rodinu budou stoupenci těch nejtradičnějších hodnot sotva dávat za vzor voličům. Která ale dokázala, že se umí prát za spravedlnost a dobrou věc. Není tak vyloučeno, že po letech 1999 a 2009, kdy se o funkci ucházely Magda Vášáryová a Iveta Radičová, má Čaputová šanci být první ženou v čele své země.
Ani jedna z uvedených variant rozhodně není důvodem k národnímu smutku. Tomu může Slovák propadnout spíše při pohledu na znělku slovenské veřejnoprávní televize, v níž jsou za hrdiny vydáváni finalisté ankety Největší Slovák – včetně bývalého komunistického prezidenta Gustáva Husáka. Zatím se zdá, že Slováci si hlavu státu tohohle formátu nezvolí.