Investice z ciziny prověří speciální tým

Kapitál ze zemí mimo EU bude muset kvůli bezpečnosti odhalit své majitele i původ peněz

PRAHA Před pár lety vyhlásil prezident Miloš Zeman s vládou Bohuslava Sobotky (ČSSD) v zádech, že se z Česka stane brána, kterou do Evropy vstoupí čínský kapitál. Na konci loňského roku vydal kyberbezpečnostní úřad varování, aby si stát do svých strategických sítí nepouštěl čínský Huawei. Ukázalo se, že otevřená brána nemůže být úplně nehlídaná.

Brzy už to bude jinak – pracovní tým složený ze zástupců ministerstev a zpravodajských služeb dává do kupy speciální mechanismus. Budou se jím kontrolovat zahraniční investice, jež by mohly ohrožovat české bezpečí nebo svrchovanost. Zahraniční firmou se míní ta, jejíž sídlo či majitelé dlí mimo Evropskou unii.

Jde o docela drastickou změnu – dosud republika neměla žádný nástroj, kterým by mohla cizí kapitál střežit, natož pak zakázat. „Kombinace průmyslové vyspělosti a ekonomického významu tohoto odvětví s vysokou mírou zapojení do globálních dodavatelských řetězců a provázanost s vyspělými trhy činí Česko poměrně zranitelným,“sdělil LN David Hluštík z ministerstva průmyslu.

Jinými slovy – kvůli otevřenosti tuzemské ekonomiky by země mohla lehko ohrozit nejen sebe, ale i sloužit coby trojský kůň do EU. „Někteří zahraniční investoři přicházející do České republiky mohou být vedeni jinými motivy, než je generování zisku. Může docházet k projektování politické moci cizí země s využitím aktiv ve strategicky důležitých odvětvích,“uvádí k tomu vládní materiál, kterým LN disponují.

Právě při ministerstvu průmyslu by měl vzniknout speciální oddíl kontrolorů; druhá varianta je, že to bude nadresortní úřad. Ať už bude kdekoli, všichni aktéři se shodnou, že být musí, a to brzy. Proto už se také urychleně pracuje na paragrafech, které prověrky bezpečnostních aspektů cizího kapitálu uzákoní.

Lustrovaný investor se bude muset před týmem zvláštního určení kompletně odhalit: své majitele až do toho posledního schovaného v daňovém ráji, původ svých příjmů do poslední mince.

Povinnosti vyzradit na sebe vše národní autoritě nebude podléhat každá investice pramenící z prostoru mimo unijní společenství. Působnost bezpečnostní lustrace je vytyčená po oborech. V přísnějším režimu jsou především záměry do prvků kritické infrastruktury; to jsou zjednodušeně uzly, které si musí každá země hlídat, aby ji někdo jiný nevypnul. Například energetika nebo klíčové sítě. Takový zájemce o byznys bude muset před „komisi“pokaždé.

Do této kategorie by mohla spadnout i média, konkrétně tisk, rozhlas a televize s celorepublikovým dosahem. Nyní běží expertní dohady, jestli si média zaslouží tu nejostřejší předběžnou opatrnost, nebo stačí měkčí postup.

V mírnějším režimu, kde je například nevojenské letectví nebo dodávky důležitých surovin, bude na investorovi, jestli si chce o schválení byznysu raději preventivně požádat. Protože když to neudělá, kdykoli v příštích pěti letech u něj bude moci zazvonit kontrola a chtít doklady zpětně. Rovněž zpětně půjde investici zakázat, třebaže už se udála.

Jelikož jde o výrazný zásah do podnikatelské předvídatelnosti a ztráty ze zakázané investice mohou být obrovské – finančně i reputačně, za každý zamítavý či podmínečný verdikt kontrolorů převezme zodpovědnost vláda tím, že ho schválí.

Bude-li se zahraniční byznysmen cítit poškozený, může se bránit klasicky – arbitráží. Statistika ze zemí, kde už s kontrolami pracují, ukazuje, že na úplné zákazy investic dochází v jednotkách případů ročně.

Německý ideál

Česko při budování svého ochranného valu vychází ze zkušeností států, které už si rizika prověřují. Jako referenční model slouží ten německý, dílčím způsobem pochází inspirace také z finské, rakouské a americké praxe. Na německém půdorysu je třeba založené rozdělení míry přísnosti podle toho, o jak rizikový obor jde.

Německá zkušenost také ukázala, že zahraniční firmy zpravidla žádají o preventivní schválení, i když vysloveně nemusejí, protože klid v nadcházející pětiletce jim stojí za to. Poohlédnutí se, jak to dělají u sousedů, je namístě i proto, že se počítá s tím, že unijní země spolu budou blahé i neblahé poznatky sdílet.

Finální podoba kontrolního oddílu se teprve rodí, nicméně výchozí početní parametr je alespoň pět lidí. Podle pracovních odhadů bude zvláštní tým monitorovat asi 300 transakcí ročně, a to při maximálním náporu.

„Ze zkušeností členských států Evropské unie lze usuzovat, že počet transakcí, které projdou plnohodnotným prověřením, nepřesáhne deset případů ročně,“píše se ve vládním materiálu.

Lidi podle potřeby Nejrobustnější systém mají ve Spojených státech, kde se na jeho běhu podílejí až stovky zaměstnanců. Evropa je umírněnější, ale poznatky nabyté cestou vykrystalizovaly v Rakousku i Německu v závěr, že příslušné oddíly se budou personálně přikrmovat. Němci začínali na deseti lidech, Rakušané na dvou, ale ti nemají možnost zpětné prověrky byznysu, a už chystají reformu systému.

I když plnohodnotných kontrol se uskuteční asi deset ročně, tým specialistů bude v permanentní pohotovosti a práci. Musí mít přehled o trendech zahraničních investic, aby věděl, kde se případně kumulují rizika, musí rozumět problematice kritických technologií a tomu, kde je v nich zranitelné místo pro státní bezpečnost. Oddíl bude i komunikovat se svými protějšky v jiných členských zemích.

„Požadovaný počet pracovníků teprve určíme podle předpokládaného objemu práce. Naším cílem není nadměrně zatěžovat státní rozpočet zbytečně předimenzovaným orgánem, ale nechceme ani očekávanou zátěž podcenit,“říká Hluštík z ministerstva průmyslu.

Prozatím je jasné, že členové týmu budou vedle profesních znalostí a zdatností potřebovat také bezpečnostní prověrku, protože každý členský stát, který si kontrolní aparát pořídí, musí zaručit, že citlivá data podnikatelů budou chráněná před vyzrazením.

Bude-li se byznysmen cítit poškozený, může se bránit arbitráží. Ze zkušeností dochází na úplné zákazy v jednotkách případů ročně.