Přenocovat v kapsli jako tokijský byznysmen
Buňkový hotel – netradiční ubytování, rozšířené hlavně v Japonsku a v Číně, se těší stále větší oblibě nejen místních, ale i zahraničních turistů. Na dvou metrech čtverečních tu můžete strávit noc za téměř východoevropské ceny.
TOKIO/PRAHA Je deset hodin večer. Šinkansen Hikari z Ósaky s vteřinovou přesností přijíždí do hlavního města Tokia. Se skupinkou asi dvaceti japonských byznysmenů míříme do čtvrti Ueno – do kapslového hotelu.
Tento v Evropě zatím nepříliš známý koncept je oblíbený zejména u lidí, kteří chtějí přespat blízko pracoviště, a ušetřit tak čas při dojíždění. Své zákazníky si ale najde i mezi nenáročnými turisty, kterým nízká cena vyváží minimalistické pohodlí. Místo pokoje na ně totiž čeká buňka – nabízí se přirovnání rakev – o přibližně dvou metrech čtverečních, za niž zaplatí 300 až 500 korun na osobu. Oproti tomu noc v hotelu levnějšího řetězce APA by nás vyšla v přepočtu na 2000 korun a více. Snad proto je nocleh v kapsli hlavně mezi turisty z Evropy čím dál populárnější.
Náš hotel má sedm pater, v každém je dvacet buněk, po pěti ve dvou řadách nad sebou podél stěn. Ubytovací poplatek zahrnuje komplet hygienické potřeby a pyžamo, k dispozici je společné sociální zařízení. Každá buňka je vybavena televizí, rádiem, wi-fi signálem a klimatizací.
Tetovaným vstup zakázán Neobvyklé a levné ubytování má ovšem i jisté slabiny. Na výlet s celou rodinou rovnou zapomeňte, v kapslích nesmí nocovat děti mladší 18 let. A komplikace vás čekají, i když cestujete jako pár. Kapslové hotely se totiž dělí na mužské a ženské a nejsou v jedné budově. V praxi to znamená, že váš partner či partnerka bude nocovat i o několik ulic jinde než vy.
Do hotelu vás také nepustí, máte-li na těle tetování. V zemi vycházejícího slunce tetované považují za spodinu, členy jakuzy (japonské mafie, pozn. red.) nebo rovnou propuštěné trestance.
Ale vraťme se na začátek, kdy vstupujeme do hotelu. Hned za dveřmi se musíme zout a své boty zavřít do skřínky. S tím mohou mít trochu problém především dlouháni, protože skřínka není dělaná na evropské velikosti. Společnými silami za pomoci dvou Japonců tam boty doslova narveme a míříme za skupinou byznysmenů výtahem do druhého patra. Zde nás s hlubokým úklonem vítají čtyři recepční, z nichž alespoň jeden umí trochu anglicky.
Nečeká nás žádné sáhodlouhé papírování, stačí jen naskenovat pas a uhradit nocležné. Platit lze hotově i kartou. Tady ale můžete opět narazit, protože ne všechny japonské hotely přijímají platební karty vydané v Evropě.
Z lázně rovnou do „rakve“
Po vyřízení administrativy se nás ujímá recepční Toa, jenž nás odvede do sedmého patra. Ve velké místnosti, kde je dvacet kapslí, nám ukáže naše nad sebou umístěné kóje a uzamykatelnou šatní skřínku, kam si uložíme oblečení a všechny cennosti. Tam také nalezneme ručníky a pyžamo.
Součástí každého buňkového hotelu jsou tradiční japonské lázně onsen. Mají pevně stanovený rituál, který byste měli dodržet. Předně – vstupuje se do nich bez plavek. Po důkladném vysprchování se noříme do termálního bazénku o teplotě 40 stupňů. Pak si odskočíme do sauny, ledové koupele a opět do sprchy.
Po absolvované očistě se ještě chvíli bavíme s ostatními hosty ve společenské hale a nakonec zalézáme do svých „rakví“. Ostatně, spali jsme v nich tvrdě jako zabití.