Krvavý osud Obrany národa

Vojenský odboj přišel za protektorátu o stovky důstojníků. Vzdoroval ale okupantům až do konce války

Vzpomínala kdysi paní Marie Bartošová, švagrová ruského legionáře a za okupace popraveného generála Václava Šáry, jak 15. března 1939 při vpádu nacistů do Prahy spatřila v jedné ulici rozzuřenou babičku, jak mlátí deštníkem jednoho z motocyklistů německého wehrmachtu! Ta anonymní stařenka však nebyla onoho dne jediným aktivním účastníkem začínajícího odboje proti okupantům. Stát stranou samozřejmě nechtěli ani důstojníci ponížené armády. Nejen legendární podplukovník Josef Mašín, ale i řada dalších vojáků ukrývala zbraně, další chystali odchod do zahraničí, jiní začali pracovat zpravodajsky. Bylo však třeba, aby se někdo chopil vedení odboje.

Generálský výlet do Brna

Neděle 19. března 1939 v Praze byla ve znamení dvou událostí. Nacisté uspořádali na Václavském náměstí vojenskou přehlídku, velký počet Pražanů však více zajímalo, že toho dne byl konečně zahájen prodej v prvním moderním velkém obchodním domě Bílá labuť.

Dva generálové – sibiřský hrdina bojů s bolševiky, původem Rus Sergej Vojcechovský a bývalý úspěšný rakousko-uherský důstojník Josef Bílý – měli toho dne jiné zájmy. Z Prahy odjeli do Brna za bývalým ruským legionářem generálem Sergějem Ingrem, aby zjistili, jak se k okupaci staví důstojníci na Moravě. V té době již sám Ingr přes pplk. gšt. Václava Lysáka (umučeného nacisty v červenci 1942) sondoval, jak myšlenku odboje přijmou důstojníci jeho sboru.

Schůzku zahájil jemnou narážkou Vojcechovský, když prohodil, že armáda bude zrušena, ale pro československé důstojníky bude mít práci generál Čankajšek v Číně. Ingr rázně namítl, proč odcházet do Číny, když vojáci budou mít doma dost práce? Na to reagoval s úsměvem generál Bílý: „Tak vidíš, Vojcechovský, co jsem ti říkal. Na Ingra nemusíš chodit od lesa. S ním můžeš hovořit otevřeně a k věci…“

Nyní již začala zcela otevřená debata o nutnosti vzniku velké ilegální skupiny. Další schůzky mezi trojicí generálů probíhaly již v pražském bytě generála Bílého v Mikulandské ulici, který zde vytyčil hlavní organizační směrnice k vybudování celostátní vojenské organizace nazvané na jeho návrh Obrana národa. Vní měl každý okres vytvořit ilegální rámcový prapor a ty měly být spojovány v pluky a divize. Zároveň se začalo s organizací odchodu vybraných vojáků do zahraničí, zpravodajskými aktivitami, budováním spojení se zahraničím a přípravou sabotáží. Hlavním cílem Obrany národa bylo celonárodní povstání, které mělo vypuknout ve vhodný okamžik vývoje budoucí války po dohodě s československým zahraničním odbojem.

Morituri te salutant!

Po výzvě Edvarda Beneše z Londýna k odchodu Ingra do zahraničí v červnu 1939 a nutném stažení se Vojcechovského do ústraní stál nyní v čele Obrany národa jen sedmašedesátiletý armádní generál Josef Bílý. Podléhali mu zemský velitel v Čechách generál Hugo Vojta, zemský velitel na Moravě generál Bohuslav Všetička a také velitel Obrany národa v Praze generál Bedřich Homola.

Masový charakter této organizace a s ním spojená nedostatečná konspirace kopírující do značné míry předválečnou čs. armádu však okupantům umožnila záhy drtivé údery. K první velké vlně zatýkání došlo koncem roku 1939, generál Bílý musel odejít do ilegality, ale gestapu stejně neunikl a 14. října 1940 byl zatčen. Na popravišti v ruzyňských kasárnách dal 28. září 1941 popravčí četě svůj poslední povel vojáka: „Ať žije Československá republika! Psi, palte!“Na jeho místo nastoupil ruský legionář generál Bedřich Homola, užívají krycí jméno Ataman. Kvůli zradě byl však zatčen v Praze 31. prosince 1941 a popraven v Berlíně 5. ledna 1943. V dopise na rozloučenou napsal: „O mé oběti nepíši, jest samozřejmá.“

Ztráty vojenského odboje v protektorátu početně předčí bojové ztráty nejedné z evropských zemí protihitlerovské koalice. Jen na Moravě bylo z 830 důstojníků první garnitury Obrany národa 122 popraveno, 93 umučeno, osm padlo v přímém boji, 317 vězněno. Vedle stovek důstojníků zahynul ze 137 československých generálů za války každý šestý

a ze 408 důstojníků generálního štábu zaplatil životem odpor k okupantům každý sedmý. Jen v berlínském Plötzensee zemřelo pod gilotinou šest českých generálů a 102 důstojníků!

Ani opakované údery gestapa však ty nejstatečnější vojáky na svobodě neodradily. Vznikaly nové skupiny vojenského odboje a dále živily touhu po odčinění Mnichova a osvobození okupované vlasti. Vše vyvrcholilo v květnu 1945 na pražských barikádách, kdy vojáci z marné mobilizace v září 1938 opět uléhali slovy básníka Jaroslava Seiferta „mlčky do plamene...“. Nikdo to nemohl lépe charakterizovat než nacistický státní ministr pro Čechy a Moravu a válečný zločinec Karl Hermann Frank, který při výslechu v červnu 1945 o vypuknutí povstání řekl: „Byli jsme překvapeni, že československá armáda nezanikla…“

Autor je historikem VHÚ