Okupace na rozhlasových vlnách
Masový vliv vysílání rozhlasu se u nás výrazně projevil již v roce 1934 při finále světového šampionátu ve fotbale, v němž Čechoslováci v Římě podlehli nešťastně Itálii 2:1 až v prodloužení, a především potom v září 1938 při vyhlášení mobilizace československé armády.
To si vojáci po okupaci velmi dobře uvědomovali ve svých odbojových plánech.
Pozadu ale nezůstali ani nacističtí okupanti, kteří se během protektorátu snažili ovlivňovat posluchače prostřednictvím horlivých kolaborantů typu redaktora Aloise Kříže, přezdívaného Čechy „ubrečený Lojza“.
Tragický začátek okupace
Samotný začátek okupace však začal v pražském rozhlasu tragicky, když při příjezdu nacistických vojáků na Vinohrady 15. března 1939 slovenský redaktor Radiojournalu Pavol Donner, překladatel Masarykových spisů a knih Karla Čapka do maďarštiny, nenáviděný maďarskými nacionalisty, slovenskými luďáky i sudetskými Němci, spáchal sebevraždu skokem ze šestého patra do dvora vinohradské rozhlasové budovy…
Umně vytvořené věty
Zpočátku se redaktoři rozhlasu snažili sabotovat nové pořádky jako 19. března 1939, když na Václavském náměstí probíhala německá vojenská přehlídka.
Reportér František Kocourek tehdy předstíral neznalost němčiny, naivitu a šifroval své skutečné smýšlení o dané situaci do umně vytvořených vět: „Je to všechno trochu jako sen. Kdo z nás byl by si pomyslil, že uvidíme takovou přehlídku v Praze na Václavském náměstí ještě před týdnem, ještě v neděli, týden před touto nedělí. Dovolte, abych se zmínil o podrobnosti čistě nevojenské. Odkudsi zdaleka přiletěla nad Prahu také velká černá vrána, která se spustila Dvě rozdílné tváře protektorátního rozhlasu – vlevo kolaborant Alois Kříž, Čechy přezdívaný jako „ubrečený Lojza“, vpravo statečný František Kocourek při vysílání z německé přehlídky FOTO 2x VHÚ a plachtila od Muzea dolů k Můstku. Divila se asi tomu obrazu, který viděla pod sebou.“
Kocourek však ani v dalších dnech neslevil a 5. dubna 1939 vystupuje v rozhlase se svou přednáškou O slávě živého slova, kde mimo jiného řekne: „Nesmírné a úžasné bohatství je řeč. Obrátit se k rodné řeči, to jako by člověk popřel svou vlastní duši. Nechť za každých poměrů je české slovo nejen čisté, ale i rovné. Nechť se nehrbí, nepodlézá a nepochlebuje. A když se ctí nemůžete mluvit, mlčte!“
Není se co divit, že byl Kocourek v roce 1940 z rozhlasu „odejit“a nakonec zahynul 13. května 1942 v koncentračním táboře Osvětim. Rozhlasové vlny naplno ovládli „uplakaní Lojzové“a jejich kariéru ukončilo až 5. května 1945 povstání, které právě Aloise Kříže zastihlo v rozhlase, po jehož dobytí jen o chloupek unikl smrti při lynči. O dva roky později, v březnu 1947, byl nakonec rozhodnutím soudu popraven za kolaboraci. mj