Zakarpatí oslavuje protičeské povstání
CHUST/PRAHA Den Karpatské Ukrajiny je v regionu svátečním dnem už tři roky, letošní 15. březen ale má být výjimečný. „Je to jeden z nejvýznamnějších v historii Zakarpatí, navíc jubileum, které tentokrát slavíme na státní úrovni s účastí vedení země,“řekl šéf Zakarpatské oblasti Hennadij Moskal. Oficiální připomínka je naplánována na Krásném poli u Chustu, kde obránci Karpatské Ukrajiny svedli krvavou bitvu s maďarskou armádou. Je třeba připomenout, že území dnešní Zakarpatské oblasti patřilo v meziválečné době k Československu (ČSR) a karpatské milice nazývané Sič byly zprvu loajální Praze. Přitom ale čekaly na příležitost, a když se ukázalo, že ČSR má namále, povstali ve snaze ukousnout si svůj díl.
Jako pasažér běžné nízkonákladové linky by měl na oslavy dorazit také ukrajinský prezident Petro Porošenko, který finišuje v kampani před volbami hlavy státu. Porošenko tak symbolicky otevře obnovené letecké spojení do Užhorodu a pak zamíří vrtulníkem na Krásné pole. Nejde přitom o výročí, které by všechny země regionu vnímaly pozitivně. Autonomní karpatská republika s premiérem Msgre. Augustinem Vološinem v čele měla k dispozici nacionalistické milice Karpatská Sič, považované tehdy za nepřátelské v Polsku i Maďarsku. Československé vládě byly loajální, německá rozvědka je úspěšně popichovala i k akcím proti Praze.
K těm skutečně došlo, v noci ze 13. na 14. března 1939 se Sič pokusila v hlavním městě autonomie Chustu o puč, který se ale československé armádě podařilo za cenu dvou obětí potlačit. Protesty a nepokoje však pokračovaly, jenže vývoj situace vše nasměroval jinam. Poté, co 14. března vyhlásilo nezávislost Slovensko, Vološin deklaroval i samostatnost Karpatské Ukrajiny. Nový státní útvar neúspěšně hledal podporu v Berlíně a posléze neuspěl s žádostí o zřízení protektorátu ani v Bukurešti.
Karpatská Sič už v té chvíli nebojovala proti československým vojskům, ale jejich úhlavním nepřítelem se stala maďarská armáda, která na základě dohody s Německem přišla území Karpatské Ukrajiny zabrat. Milice nedokázaly vzdorovat, utrpěly porážku na Krásném poli a maďarské jednotky rychle ovládly celé území Karpatské Ukrajiny. Zajaté sičovce Maďaři často bez soudu zabíjeli a později jich několik tisíc zahynulo v koncentračních táborech. V reakci na maďarské represe a diskriminaci uteklo množství zejména Rusínů do Sovětského svazu, kde všichni dostávali minimálně po třech letech vězení za nezákonný přechod hranice. Mnozí z těch, kdo přežili, pak bojovali v československé východní armádě. To už je ale jiný příběh.
Vláda Karparské Ukrajiny ustoupila do Rumunska, sám Vološin se pak dostal do Prahy, kde ho po osvobození zatkla sovětská kontrarozvědka Směrš a zemřel v červenci 1945 v moskevském vězení Butyrka, údajně na infarkt. Na jeho postavu si teď – z iniciativy oblastního šéfa Moskala – vzpomněli i v rodné vesnici Kolečynu v srdci Karpat a pojmenovali po něm hlavní třídu.
Na východ od slovenských hranic si dnes připomínají výročí vyhlášení Karpatské Ukrajiny – státu, který se podílel na rozbití Československa, sám ale vydržel jen několik dnů.