Mýtný příběh České republiky

Kauza je jen další kapkou kyseliny rozleptávající důvěru společnosti v demokracii

Spoustu jsme se toho dozvěděli v posledních dnech o mýtném pro náklaďáky i my, kteří je neřídíme ani neprovozujeme.

Připomněli jsme si, že je to nejdražší státní zakázka vůbec, a uvědomili jsme si, že za těch asi tak patnáct let, co je tématem veřejné debaty, ji provázejí sice ne otevřené politické skandály, ale rozhodně situace skandál připomínající. Během těch let nejednou zazněl už vžitý anglicismus o kostlivci ve skříni. Poslední týden by si však zasloužil jeho rozšíření. Historie mýtného systému, počínaje prvním tendrem přes veškeré dodatky ke smlouvám, tajné i zveřejněné, zásahy antimonopolního úřadu, ministrů, naposledy i předsedy nejsilnějšího poslaneckého klubu Jaroslava Faltýnka, to je krypta plná koster.

Stačí i průměrná paměť

Ti z vás, kdo máte dobrou paměť, oslovil své kolegy v Poslanecké sněmovně, která včera o skandálním vývoji kolem mýta jednala, předseda lidoveckého klubu Jan Bartošek, jenž o zařazení bodu do programu požádal. I průměrná paměť však stačí, abychom si vybavili údiv, když už v prvním tendru v roce 2005 zvítězila nejdražší nabídka firmy Kapsch, nabízející navíc mikrovlnnou technologii, a nikoli satelitní sledování, tedy řešení nejen dražší, ale také technologicky neperspektivní. Shodou okolností rozhodující slovo tehdy měl ministr dopravy Milan Šimonovský (KDU), vládě předsedal Jiří Paroubek (ČSSD)… Už tehdy byly vznášeny oprávněné pochyby, proč právě Kapsch a kdo, kromě firmy samotné, z toho má prospěch. Další pochyby přišly později, kdy ministr dopravy Aleš Řebíček sloužící pod premiérem Mirkem Topolánkem (oba ODS) podepsal dodatky ke smlouvě, jak se ukázalo, opět výhodné pro Kapsch, a pokud ještě pro někoho jiného, pak stát to nebyl.

Mimochodem, když včera úvodem jednání sněmovny momentální ministr dopravy Dan Ťok rekapituloval vývoj mýtného příběhu České republiky, pravil též, že Kapsch vysoutěžil něco jiného, než co pak od něho stát dostal. To by nás, pokud tedy máme dobrou paměť, zas až tolik udivit nemělo. Vždyť už v roce 1992 vyhrála soutěž o první privátní televizní licenci společnost CET 21 s nabídkou, jež neměla s TV Nova, kterou státu prostřednictvím Vladimíra Železného dodala, nic společného. A rovněž tehdy to ve výsledku (prohraná arbitráž s Ronaldem Lauderem) byl až příliš drahý podnik. Tak to u nás chodí…

Proč se Faltýnek motal do mýta? vznesl včera ve sněmovně řečnickou otázku sám Jaroslav Faltýnek, a jak už to s řečnickými otázkami bývá, nikdo neočekával, že na ni odpoví jinak než vytáčkami a překrucováním. Od počátku, kdy se díky policejním odposlechům dostal do role hlavního protagonisty dosud posledního pokračování mýtného příběhu ČR, se stylizuje do role jakéhosi dobrovolného ochránce všech: od řadových daňových poplatníků po ministra dopravy Ťoka. Odpověď na otázku, kdo že mu k tomu dal mandát – sám jsem si ho vzal! – je až zbojnická, Juro Jánošík by to lépe neřekl.

Škoda že do médií neunikly i ty pasáže z odposlechů, v nichž patrně nejprve v hotelu Holiday Inn panu Faixovi domlouvá, že jeho firma stát zase takhle odírat nesmí, a potom ve Voroněži panu Rafajovi s hrdostí říká, že když Kapschi ve všem vyhoví, erár na tom vydělá. Ale kdo ví, možná že se ještě objeví.

V jaké smutné době to žijeme, zacitoval Jaroslav Faltýnek Alberta Einsteina na závěr své nikoli výmluvné, pouze vymlouvačné obhajoby. Snad jedině v tom byl věrohodný: je to vskutku smutná doba, kdy jedna firma, o níž se v žebříčku 500 nejvýznamnějších světových společností lze dočíst pouze „No results“, vrtí postupně politiky KDU, ČSSD, ODS a ano, taky protikorupčního hnutí ANO. A co je na té době ještě smutnější – že s pravděpodobností hraničící s jistotou jimi, ale také dalšími stranami vrtí jiné firmy, a je lhostejné, zda se do žebříčku Fortune dostaly, či nedostaly.

Ještě pár hodin plamenných prohlášení, bizarního vytáčení, možná i nadávek? Čekají nás Kabelky paní Nečasové II?

Výpověď pro ztrátu důvěry

Včerejší díl mýtného příběhu ČR byl přerušen, jaké však bude mít pokračování? Tradiční, tedy do vytracena, ještě pár hodin plamenných prohlášení, bizarního vytáčení, možná i nadávek? Čeká nás Případ kabelek paní Nečasové II?

Zatím je ten příběh jen další kapkou kyseliny rozleptávající důvěru společnosti v politiku a v demokratický systém. Až příliš často se zlomovým momentem dějů, jež by měly být pouze politické, stávají zásahy státních zástupců a potažmo policie, odposlechy, sbírání důkazů a jejich vyhodnocování, obvinění a soudní líčení bez reálných výsledků.

Jedno však je v mýtném příběhu nové a zásadní, totiž že tentokrát vše směřuje i k předsedovi Úřadu na ochranu hospodářské soutěže. Tedy k hlavě instituce, jejíž naprostá nestrannost a bezúhonnost je základní podmínkou fungování systému tržního hospodářství, chcete-li kapitalismu. Pokud tento strážce volného trhu plní něčí příkazy či zakázky, ohrožuje to nejen soutěž hospodářskou, ale demokracii jako takovou – a také proto jí dnes lidé tak často hrozí výpovědí pro ztrátu důvěry.