Politika v kolotoči miliard
Když chcete zjistit, kdo skutečně rozhoduje o klíčových záležitostech v té či oné zemi, nemá cenu číst politologické úvahy, nezajímejte se ani o to, kdo je premiér či prezident nebo jaké je složení vládní koalice, protože tyto informace také nezajímají lidi, kteří jsou v té či oné zemi nejmocnější. A moc těchto lidí je odvozena nejen z jejich obrovského množství peněz a majetku, ale i z nepředstavitelně významné intelektuální, informační a vztahové síly, kterou tyto struktury disponují. V novodobé Evropě už to tak chodí, minimálně od druhé poloviny dvanáctého století, kdy Benátská republika začala mít čím dál více navrch v boji o ovládnutí obchodu s Orientem. Samozřejmě že nejvýznamnější hybnou silou byly, jsou a budou peníze. S demokracií to nemá nic společného, ale je třeba se s tím smířit.
Tak jsme si jako každý rok i letos přečetli, jak vypadá aktuální vývoj na žebříčku miliardářů. Českého občana při prohlížení seznamu nejbohatších v podstatě vždy zajímají především dvě jména: Petr Kellner a Andrej Babiš. Rodák z České Lípy, jemuž v květnu bude 55 let, si meziročně polepšil, ve světovém žebříčku časopisu Forbes mu patří 73. místo za majetek v hodnotě 15,5 miliardy dolarů. Bývalé firmě rodáka z Bratislavy, jemuž v září bude 65 let, se loni zas tolik nedařilo. Premiérovi České republiky ve světovém žebříčku nejbohatších lidí bylo přiděleno 617. místo za majetek 3,5 miliardy dolarů.
Jaké z těchto údajů plyne poučení? Jednoduché. Kdo jde v České republice do politiky chudý jak kostelní myš nebo jako neschopný podnikatel s dluhy (například bývalí premiéři Stanislav Gross – ať je mu země lehká, či Mirek Topolánek), z veřejných funkcí většinou odchází jako velice bohatý člověk. Ten, kdo se rozhodne pro politickou dráhu v době, kdy jeho majetek dosahuje miliardy v dolarech, riskuje, že nakonec zchudne. A nejlépe na tom je dolarový miliardář, který se vůbec neuchází o přízeň voličů. Rok co rok zvyšuje svoje bohatství nevídaným tempem, přičemž má tak obrovskou moc, že jej jednoduše nezajímá, kdo je premiér či prezident. A k tomu ještě užívá neméně podstatného bonusu, že o něm se v médiích téměř nepíše ani nehovoří.
A stalo se, že jeden naivní senátor a neúspěšný prezidentský kandidát, jmenovitě Pavel Fischer, který je předsedou výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, má v úmyslu pozvat Kellnera na slyšení na půdu Senátu proto, aby zákonodárcům odpověděl na otázky týkající se smlouvy o strategické spolupráci mezi PPF a čínskou telekomunikační společností Huawei, kterou ministr zahraničí USA Mike Pompeo označil za bezpečnostní riziko ohrožující schopnost Evropské unie pracovat po boku Spojených států amerických.
Kontrolní otázka tedy zní. Myslíte si, že Petr Kellner výzvu pokorně vyslyší, dorazí do Senátu, kde bude v přímém přenosu médií ochotně odpovídat na všechny otázky lidem zvolených senátorů? Uvidíme, ale na tuto variantu by Pavel Fischer určitě nevsadil svůj senátorský plat.
Nejlépe je na tom dolarový miliardář, který se vůbec neuchází o přízeň voličů. Rok co rok zvyšuje svoje bohatství nevídaným tempem, přičemž má tak obrovskou moc, že jej jednoduše nezajímá, kdo je premiér či prezident.