Z generála vojínem
PRAHA Komunistický režim po únoru 1948 velice rád potupně degradoval na vojíny generály, kteří pro svou zemi udělali něco pozitivního. Jedním z těchto mužů byl i divizní generál Alois Fišera, který se narodil 31. července 1897 v obci Nová Skřeněř u Hradce Králové. Po maturitě na českém reálném gymnáziu v Novém Bydžově v květnu jej c. k. monarchie záhy vyslala na ruskou frontu, kde již v červnu 1916 přešel u Podkamienky k Rusům. 1945 po návratu ze zahraničního odboje již jako brigádní generál marně žádal, aby byla pro účastníky těchto bojů zřízena pamětní medaile a největší hrdinové byli vyznamenáni Čs. válečným křížem 1939.
V zahraničním odboji byl nejprve ve Francii náčelníkem štábu 1. čs. pěší divize, s jejímiž dvěma pluky se v červnu 1940 zúčastnil bojů na Seině a Loiře. Po porážce Francie byl evakuován do Velké Británie, kde se stal profesorem na polské válečné škole, později vojenským atašé u belgické a lucemburské vlády v Londýně a poté u polské exilové vlády. Po válce se dočkal povýšení až na divizního generála. V květnu 1947 byl přidělen k Vysoké škole vojenské v Praze. V dubnu1948 se stal dokonce velitelem této školy, ale již v říjnu 1949 byl jako legionář a „Zápaďák“z armády vyhozen. Měl velké „štěstí“. Na rozdíl od jiných spolubojovníků jej čekala „jen“degradace a nucené vystěhování z Prahy. Časem se usadil v Lysé nad Labem, kde 21. března 1981 zemřel. Rehabilitován byl až posmrtně po listopadu 1989.