Ministři se omezují, ale nestačí to
První kolo utkání o rozpočtové úspory pro rok 2020 mají ministři za sebou. Požadované výše zatím nedosáhl nikdo. Ořezat zaměstnance, početně či platově, není vzhledem k bobtnající agendě snadné.
PRAHA Když se rodina dostane do finanční tísně a neholduje úvěrování, udělá dvě věci: omezí zbytné výdaje a zkusí přikrmit příjmy. Do analogické situace se dostala vláda Andreje Babiše (ANO). Vytkla si za cíl udržet čtyřicetimiliardový schodek, i když se zhoršil ekonomický výhled, pročež se ministři musejí pustit do dramatických škrtů. Na rozdíl od modelové rodiny však premiér Babiš stále odmítá posílit příliv financí, tedy najít nové, rozuměj daňové, zdroje příjmů. Už po prvním zápase v licitačním ringu je zřejmé, že východisko se bude hledat složitě.
Ministryně financí Alena Schillerová (za ANO), která v přípravách představuje „zlého policajta“, absolvovala v týdnu sezení s ministry za ANO. Východiskem debat byl její prvotní materiál, podle nějž se všichni svorně mají proškrtat o 25 miliard korun. „Přistoupili k mému zadání zodpovědně a sami přišli s návrhy, jak nejlépe v resortech hospodařit, zejména v provozních a personálních nákladech,“říká Schillerová s tím, že podobnou vstřícnost doufá zakusit i od sociálních demokratů.
Za oranžové členy vlády s ní zatím jednal v roli předskokana jen předseda ČSSD a vicepremiér Jan Hamáček. Než vypustí do arény svoje lidi, chtěl slyšet odpovědi na dvě otázky: jestli je vůle posilovat i příjmy – třeba bankovní nebo digitální daní – a jak chce ministryně financí zdolat propast mezi svým návrhem a možnostmi jednotlivých resortů. Obě odpovědi jsou zatím neveřejné, vládní partneři si o nich ještě pohovoří příští týden na koaliční radě, má to být hned v pondělí.
I když se ministři za ANO podle Schillerové snažili, nikdo z nich nedovedl najít tolik rezerv, aby se dopracoval k číslu, jež mu strážkyně erární kasy přisoudila ve svém výkopovém materiálu. Třeba ministerstvo školství by mělo redukovat útraty o skoro 1,9 miliardy oproti tomu, s čím na rok 2020 původně počítalo.
„Dohoda zní tak, že se pokusím v personální oblasti na ministerstvu školství o sedm až deset procent úspor. Stejně tak se bude hledat prostor k šetření i v přímo řízených organizacích resortu. Přímé provozní výdaje ministerstvo v minulých letech již snížilo, a tak zde nevidím velký prostor. Dobrou zprávou zejména pro učitele ale je, že se jich úspory nedotknou,“říká šéf resortu Robert Plaga (ANO). Pro kantory je to optimistické sdělení, ale pro cíl uchovat 40 miliard schodku v platnosti už tolik ne.
Nezbytné útraty
Na dokreslení prekérní situace se dá opět použít příklad domácnosti: většina toho, co měsíčně hradí, nejsou výstřelky, ale zajištění základních funkcí, jako je bydlení, topení, jídlo. Stát je na tom podobně, takzvané mandatorní a kvazimandatorní výdaje schroupají přes 70 procent toho, co se z rozpočtu hradí. Poměr se posledních deseti letech vytrvale vychyluje v neprospěch volných peněz.
Pokud se nemá říznout do investic, manévrovací prostor je značně omezený. Například u ministerstva zdravotnictví činí provoz jenom sedm procent výdajů z celkových zhruba šesti miliard, přičemž se po něm chce, aby dosáhlo více než miliardového škrtu.
„Na první kolo jednání jsem přišla s desetiprocentní úsporou, což činí asi 400 až 500 milionů korun. Bude docházet k úsporám i v rámci stávajících zaměstnanců. Do budoucna uvažuji o slučování agend a rušení vedoucích pozic. Škrty se ale nebudou týkat investic,“shrnuje ministryně pro místní rozvoj Klára Dostálová (za ANO). Z toho je jasné, že k vytyčené úspoře ve výši 2,2 miliardy se nejspíš nedostane.
Největší sekeru zatnul první návrh do výhledů ministerstva dopravy, které mělo mít o 14 miliard méně než letos a 9,5 miliardy pod původní výhled na rok příští. „Na personálních nákladech jsme inzerce schopni ušetřit sedm až deset procent, dalších deset v provozních nákladech,“říká ministr dopravy Dan Ťok (za ANO). To je od cílové částky na míle daleko.
Všichni ministři se také dušují, že redukce zaměstnanců proběhne toliko přímo v resortech, nikoli v profesích, které k nim přináleží kompetenčně. Ministr vnitra Hamáček odmítá propouštění v bezpečnostních složkách, ministr spravedlnosti Jan Kněžínek (za ANO) zase mezi pracovníky soudů, státních zastupitelství či věznic. Přislíbil, že i tak na provozu uspoří miliardu – o polovinu méně, než Schillerová žádala.
Už z iniciačních jednání je zřejmé, že některý val musí povolit, protože resorty na sobě už šetřily v uplynulých letech a hlouběji řezat mnohde není kam. Buď tedy vláda obětuje 40 miliard schodku, zavede nový typ daní, nebo zruší nějaká schválená či chystaná přilepšení, třeba akceleraci růstu důchodů nebo seniorské slevy na jízdném. Poslední varianta je nejméně pravděpodobná.