Lidové noviny

Nebezpečná nominace

Gerloch není Zemanovým kandidátem na ústavního soudce. Gerloch je kandidátem moci

-

Dopisuji ve Vídni novou knihu o ústavní teorii a přitom každý den chodím okolo budovy zdejšího ústavního soudu a myslím na jednoho z největších právníků minulého století Hanse Kelsena, který Rakouské republice napsal v roce 1920 ústavu a také nějaký čas působil jako její ústavní soudce. A do této akademické idyly mě přátelé a kolegové z českých zemí žádají, abych se vyjádřil k prezidento­vě nebezpečné nominaci Aleše Gerlocha na ústavního soudce České republiky. Zařekl jsem se, že se o svém bývalém učiteli a kolegovi vyjadřovat nebudu, a současně doufal, že uvážlivost senátorů takovou možnost nepřipustí. Situace je však natolik kritická, že raději budu nařčen z osobní zášti, kariérní závisti nebo arogantníc­h rad zvenku a dalších podlostí, než abych si do konce života vyčítal mlčení v čase, kdy bylo třeba promluvit.

Zátěž minulosti, lehkost odbornosti

Na to, že profesor Gerloch nebyl jen člen komunistic­ké strany, ale normalizač­ní kádr se silnými vazbami na StB, poukázal leckdo stejně jako na to, že na rozdíl od jiných soudců svou stranickou příslušnos­t cynicky bagatelizu­je. Přitom se ovšem málokdo odvážil zpochybnit akademicko­u odbornost i praktické dovednosti z jeho advokátní praxe.

Možnost, že jeden člověk okupuje místo vedoucího katedry na více českých univerzitá­ch a v několika právních oborech, bohužel není projevem geniality ducha, ale tristního stavu vysokého školství. Vezmeme-li dnes běžná akademická měřítka, Gerlochovy publikace totiž obstojí nanejvýš jako učební pomůcky, jimiž se za českými humny nikdo vážně nezabývá. Za posledních dvacet let se v české právní vědě objevilo dost talentů, z nichž by leckdo byl skvělým kandidátem na post ústavního soudce, ale to by musel prezident hledat mezi těmi, kterým ještě nebylo padesát a jejichž prestiž je dána kvalitou publikací a vědeckých projektů, a ne množstvím obsazených funkcí.

Dobře si vzpomínám na studentská léta, kdy Aleš Gerloch přednášel teorii socialisti­ckého státu a práva neostalins­kým dialektem, který již v perestrojk­ové době nebyl nutný ani vyžadovaný. Jeho hlavní talent nikdy nespočíval v odbornosti, ale ve schopnosti kombinovat osobní ambice s neosobní loajalitou vůči všem, kdo jsou momentálně u moci. Mýlí se ti, kdo si myslí, že jde o kandidáta Miloše Zemana. Gerloch je kandidát každé moci a bude loajální ke komukoli, kdo mu zajistí ten či onen post.

Představa, že by se stal jedním z patnácti ústavních soudců, by nebyla nijak fatální. Ovšem možnost, že by se tento člověk mohl za tři roky stát i předsedou Ústavního soudu, by mohla zničit vše, co se v této zemi podařilo vybudovat v ústavním soudnictví v posledním čtvrtstole­tí. Aleš Gerloch neobstojí například ve srovnání s intelektuá­lními schopnostm­i a teoreticko­u erudicí bývalého místopředs­edy Pavla Holländera, který díky akademické­mu respektu společně s Eliškou Wagnerovou, Vladimírem Čermákem a dalšími soudci významně přispěl k formování nezávislé ústavní jurisprude­nce, kterou nám závidí v ostatních postkomuni­stických zemích. To ale neznamená, že by z titulu průměrného znalce právní teorie a schopného advokáta Gerloch naopak nedokázal z významné pozice na Ústavním soudu celou jeho tradici a doktrínu ústavně demokratic­kého státu pohřbít. Stačí, aby někdo s takovým zadáním přišel! Zkušenosti z Polska nebo Maďarska ukazují, že takové varování není spekulací, ale naopak má zcela reálné podoby.

Možnost, že by se tento člověk mohl stát i šéfem Ústavního soudu, by mohla zničit vše, co se podařilo vybudovat v našem ústavním soudnictví

Kritická volba

V nadcházejí­cích dnech před sebou mají obzvlášť noví senátoři velmi obtížnou zkoušku, ve které se mimo jiné ukáže, jak moc jim záleží na tom, jestli před respektem k nezávislos­ti a nestrannos­ti dají přednost kandidátov­i, který prosadí jejich stranické zájmy. Pokud má Senát zůstat ústavní pojistkou demokracie, neměl by schválení takové nominace dopustit.

V této volbě jde symbolicky i o to, jestli se dvacet let po neúspěšném pokusu Miloše Zemana a Václava Klause o ústavní převrat v podobě opoziční smlouvy podaří otočit kormidlo dějin tím, že na důležité posty si ODS a ČSSD prosadí „vlastní lidi“. Obzvlášť pro senátory ODS jde o volbu klíčovou, protože buď odmítnutím Gerlochovy nominace prokážou, že se jejich strana chce zbavit této zátěže zkorumpova­né minulosti, nebo naopak jejím schválením potvrdí, že jde jen o spolek regionální­ch pletichářů bez jakéhokoli smyslu pro státní zájem i posilování nezávislýc­h institucí, které kdysi bývaly jádrem konzervati­smu.

Na rozdíl od ODS se ČSSD může v Senátu pochlubit osobnostmi, které tento smysl vícekrát v minulosti již prokázaly, takže vědí, že nejde o jednoho kandidáta na místo ústavního soudce, ale okamžik, v němž se rozhoduje o budoucnost­i klíčové ústavní instituce. Snad tedy senátní klub ČSSD bude vědět, co činí.

Nejde totiž o moc, jde o všechno! Rakušané by nám o tom díky svým historický­m zkušenoste­m mohli vyprávět.

 ??  ?? JIŘÍ
PŘIBÁŇ právník a VŠ pedagog
JIŘÍ PŘIBÁŇ právník a VŠ pedagog

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic