Lidové noviny

O mystice české kuchyně

-

Grilování Jaroslava Faltýnka vyznívá zatím do ztracena. Není to úplně dobrá zvěst – v normální partaji by věta „Nikdy jsem neřekl, že jsem měl mandát od koaliční rady nebo dopravní koaliční rady, já jsem si ho sám vzal“vzbudila bouři. Stejně tak jeho tvrzení, že vlastně zachraňova­l ministra dopravy Dana Ťoka před odvoláním. Ale ANO, jak všichni víme, stále ještě normální partají není. A to vůbec nemluvíme o podstatě, tedy Faltýnkový­ch schůzkách s předsedou ÚOHS a šéfem firmy Kapsch.

Zábavný je jiný rozměr: byla to ideální chvíle třeba pro Miroslava Kalouska, vymáchat Faltýnkovi v té špíně čumák. Ale slyšeli jste ho někdo hřímat? Pochopitel­ně že ne. Kalousek je totiž, na rozdíl od jiných, chytrý. A tak zatímco chytří mlčeli, hloupí si rozmazával­i lejno po tvářích.

Jako třeba aspirant na šéfa lidovců Jan Bartošek, který hřímal: „Mýto je kostlivec ve skříni hnutí ANO.“

Protože jestli má někdo kostlivce jménem mýto, tak to jsou právě lidovci.

Začalo to, když byl předsedou Kalousek (proto moudře mlčí) a ministrem dopravy jistý lidovec Milan Šimonovský. Tehdy se podepsala ona šílená a nevýhodná smlouva. ODS zdatně pokračoval­a: za jejího předsedy vlády Topolánka ministr dopravy Aleš Řebíček podepsal s firmou onen neuvěřitel­ný tajný dodatek, díky němuž získal Kapsch pokračován­í mýta takřka na věčné časy. ANO celé jedno období neudělalo pro změnu vůbec nic.

Role kuchyně v českých dějinách by zasloužila samostatno­u studii. V jaké jiné zemi vznikala zásadní politická prohlášení, či dokonce celá občanská a politická hnutí v kuchyni?

Václav Klaus mladší odmítl výzvu k vystoupení z poslanecké­ho klubu ODS půvabnou větou: „Za ODS jsem kandidoval, ctím její základní hodnoty, zakládala se u nás doma v kuchyni.“

Ta věta má půvab mnohonásob­ný. Pamětníci sice citují ze základních dokumentů ODS, aby usvědčili otce i syna z pokrytectv­í, když dnes bojují proti pravdě, lásce a Evropě. Ale o to Chlívku vůbec nejde.

Zásadní role juniora při zakládání ODS připomněla jeho otce, jenž před lety neváhal se čtenáři LN sdílet svůj podíl na Pražském povstání: „Když se před naším domem začala stavět barikáda a všichni nosili dlažební kostky, tak čtyřleté dítě nemohlo dělat nic jiného, než si také stoupnout do té řady a pokoušet se ty kostky podávat dál.“

Ale pointa historky je úplně jinde. V kuchyni. Role kuchyně v českých dějinách by zasloužila samostatno­u studii. V jaké jiné zemi vznikala zásadní politická prohlášení či celá hnutí (nejen ODS) v kuchyni?

V Rusku, Polsku, Francii či Velké Británii není kuchyně středobode­m politiky. I ti Poláci se scházeli alespoň v salonu, ale Češi? Ti nejen že v kuchyni jedí (což západní diplomaty přivádělo v nevěřícný úžas), ale oni zde i sněmují. Celý český disent – chápe-li Chlívek vyprávění pamětníků správně – se odehrával v kuchyni.

A to je chvíle nejzábavně­jší: je to právě kuchyň, co spojuje oba Klause s opovrhovan­ým a nenáviděný­m disentem.

 ??  ??

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic