Vojtěch Wolf a Luděk Vokáč

S MÍSTOPŘEDSEDOU RVVI HOVOŘILI

v průměru, ale neocení tolik ten nadprůměr.

LN Jak to, že Američané umí ocenit špičku?

Američané se nebojí riskovat, je to v jejich mentalitě. Neúspěch, který je spojen s tím rizikem, tam automaticky neznamená porážku. Znamená to, že se postavím na nohy a zkusím to znovu. Do určité míry je míra neúspěchu předpokladem pro budoucí úspěch. Dokonce si vás někde třeba v práci vybírají i podle toho, že zjistí, že vám něco nevyšlo. Když jste třeba s nějakým projektem zkrachoval, není to stigma. V USA je to bráno s respektem, tady spíše s despektem. Z toho pramení to, že u nás jsou podnikatelé méně ochotni jít do rizika, aby pak neměli problém, když se to nepodaří. To logicky směřuje k průměrnosti.

LN Dá se nějak bojovat s evropskou stigmatizací neúspěchu?

Myslím si, že je to otázka dalších generací LN Z Česka by se měl stát inovační lídr. Je to ale reálné?

Chcete-li se dostat vysoko, musíte mířit ještě výše. Ono to totiž obvykle dopadne o něco hůř. Takže když budete mířit na průměr, spadnete do podprůměru. Když pojede náš tým na mistrovství světa v hokeji, tak tam přece nepojedou s tím, že chtějí skončit na třetím místě. Jedinou ambicí by mělo být vyhrát. A když to nedopadne, uznám jiného vítěze a jedu dál. V principu odmítám mířit na průměr. Když říkám, že inovační lídr, je jasné, že takových lídrů je ve světě více. Ale mimo velkou trojku, jako jsou USA, Japonsko, Německo, jsou tu země, jako třeba Finsko, Švédsko, Dánsko, Švýcarsko či Izrael, které jsou pasované mezi nejinovativnější země, a to podle objektivních žebříčků. A to jsou země, se kterými se můžeme srovnávat. Musíme investovat a posouvat se mezi tuto elitu. Technologickou a vzdělávací infrastrukturu pro to máme. A také to musíme marketingově hlásit do světa.