May, Foglar, Vráz, Verne... a Burian
Výpravu do dětství, v němž z knížek voněly širé dálky a dobrodružství, nabízí reprezentativní výstava děl malíře Zdeňka Buriana. K vidění je více než 200 prací, jež fascinují nejen kluky, ale i paleontology.
Pokud patříte ke generaci, která ještě „vyrůstala“na tištěných knížkách, budete po vstupu do dvou sálů nové Burianovy výstavy nadšeni. A budete se tam cítit... povědomě.
Je to jako cesta časem; ne-li přímo do pravěku, když před vámi na stěnách defilují mamuti, pterodaktyl z nevydané obálky Ztraceného světa od A. C. Doyla anebo precizní malby paleolitických lovců a šamanů, jež zdobily knihy paleontologa Josefa Augusty.
Kromě cesty časem však výstava nabízí výpravu doslova Širým světem, jak se totiž výběr víc než 200 Burianových děl jmenuje.
Přináší originály maleb pro geografický časopis téhož jména ze třicátých let (zvláště působivé jsou méně známé obrazy sběraček růží v Bulharsku či etnograficky přesný výjev z mongolské stepi), dále slavné i méně slavné obálky mayovek, verneovek, foglarovek, či dokonce brakových rodokapsů, ale také raritní „negativní“bíločerné kresby pro Kiplingovu Knihu džunglí (1965).
Rikitan jako věčný kult
Musel to být plodný život, jejž rámovaly tisíce děl. „Prostřednictvím Burianových originálů můžete nahlédnout do barvitých končin světů minulých, současných i smyšlených. Umělec, jenž výtvarně zhmotnil naše fantazie, exotické sny i dobrodružné touhy, prožil téměř celé 20. století, během něhož vyzrál v úchvatného vypravěče pravěku a napínavých příběhů,“píší v úvodu parádního katalogu kurátoři Vladimír Prokop a Jakub Sluka. Ti tematicky spojili klenoty z privátních sbírek.
Návštěvníci, kteří by měli dodržovat bílou čárou na zemi naznačený odstup od vyvěšených obrazů, nezřídka „přešlápnou“a zblízka civí na zvěčněné tahy štětcem, které dobře znají, ale úplně jinak. Z křehkého papíru. Stěžejním příkladem budiž olej na plátně o rozměrech 57 krát 41 centimetrů, který se stal obálkou patrně nejkultovnější foglarovky Hoši od Bobří řeky vydané nakladatelstvím Jan Kobes (1937). Týž výjev s Rikitanem a bobřím totemem byl později rovněž titulkou nultého vydání časopisu Skaut-Junák, když mohl v září 1968 vyjít.
Burian, jenž natrvalo ovlivnil knižní ilustraci, namaloval přes 600 obálek k titulům, jež uvnitř neobsahují jeho práce, a navíc i pár set dalších obálek knih, které sám „vyzdobil“nejen zvenčí.
„Vystavené obálky byly vytvořeny nejen pro respektovanou dobrodružnou literaturu, ale také pro chlapecké příběhy, cestopisy, dobrodružné braky, detektivní romány a další knihy všech možných literárních podob a kvalit. Právě ona pestrost obálek nám sděluje následující – že Burian byl ve dvacátých a třicátých letech 20. století nejen nejvýraznějším představitelem populární kultury v oblasti dobrodružné literatury, ale že byl rovněž vazalem nakladatelů a neměl možnost zakázky odmítat,“čteme na stěně před souborem prací k dílkům A. V. Friče, Jana Havlasy, Zaneho Greye, J. O. Curwooda, Q. M. Vyskočila i Jaroslava Foglara.
Dalším příkladem budiž pozapomenutý román Thomase Mayneho-Reida s atraktivním názvem Lovci skalpů (1937). Ten Burian oživil akční scénou útočícího prérijního indiána na bělocha s taseným koltem... Jak půtka na Divokém západě skončila, netušíme, ale je jisté, že původní vydání knížky z legendárního vydavatelství Toužimský a Moravec prodává jeden antikvariát za 65 tisíc korun, neboť má neporušený burianovský přebal. Pro srovnání: k mání jsou i dvě stejné indiánky, které jej nemají – a ty stojí jen 3900, respektive 4000 korun...
V čem tkví kouzlo takových omalovaných „škvárů“? Dle kurátorů je z pestré směsice prací zřejmá Burianova univerzálnost, suverénní výtvarně řemeslný postup a také „umění vnést do ryze komerčního světa principy kultivované malby“, jež byla vlastní toliko akademickému prostředí.
Třicet mayovek a Vinnetou Významnou část povedené výstavy (která zábavnými prvky pamatuje i na dětské návštěvníky) tvoří celé soubory kvašů pro vědecko-fantastické opusy Julese Vernea, dětské příběhy Arthura Ransomeho (skvostná je přístavní ilustrace pro knihu Petr Kachna z doby okolo roku 1947!) či materiál k Pokladu na ostrově od R. L. Stevensona z poválečné éry.
„Tento cyklus temperových (zčásti kombinovaných) a kresebných, tónově laděných ilustrací je ukázkou toho nejvyššího mistrovství. Hrůzostrašná postava Johna Silvera, napínavé osudy Jima Hawkinse, groteskní vzhled pirátů, exotická vůně jižních moří a dramatické zvraty se staly příležitostí, kterou Burian proměnil v úchvatnou galerii – tyto ilustrace představují technický a obsahový vrchol v malířově tvorbě a současně, i po více než sedmdesáti letech, poskytují intenzivní zážitek,“pějí kurátoři chválu na cyklus vydaný knižně až v roce 1961.
Mají zřejmě pravdu, ale: indiáni jsou indiáni! Burianův štětec patří neodmyslitelně právě k mayovkám, k nimž on sám paradoxně neměl vřelý vztah. Děl Karla Maye však ilustroval víc než třicet. A je mezi nimi i titulka knihy Vinnetou – Indiánské léto (1930), jíž se výstava navenek zaštítila.
Nechat se – ať v dětství, či v dospělosti – okouzlit Burianovým umem je možné v pražském Obecním domě až do konce června.
Burianův štětec patří neodmyslitelně právě k mayovkám, k nimž on sám paradoxně neměl vřelý vztah