Lidové noviny

May, Foglar, Vráz, Verne... a Burian

- MARTIN RYCHLÍK redaktor LN

Výpravu do dětství, v němž z knížek voněly širé dálky a dobrodružs­tví, nabízí reprezenta­tivní výstava děl malíře Zdeňka Buriana. K vidění je více než 200 prací, jež fascinují nejen kluky, ale i paleontolo­gy.

Pokud patříte ke generaci, která ještě „vyrůstala“na tištěných knížkách, budete po vstupu do dvou sálů nové Burianovy výstavy nadšeni. A budete se tam cítit... povědomě.

Je to jako cesta časem; ne-li přímo do pravěku, když před vámi na stěnách defilují mamuti, pterodakty­l z nevydané obálky Ztraceného světa od A. C. Doyla anebo precizní malby paleolitic­kých lovců a šamanů, jež zdobily knihy paleontolo­ga Josefa Augusty.

Kromě cesty časem však výstava nabízí výpravu doslova Širým světem, jak se totiž výběr víc než 200 Burianovýc­h děl jmenuje.

Přináší originály maleb pro geografick­ý časopis téhož jména ze třicátých let (zvláště působivé jsou méně známé obrazy sběraček růží v Bulharsku či etnografic­ky přesný výjev z mongolské stepi), dále slavné i méně slavné obálky mayovek, verneovek, foglarovek, či dokonce brakových rodokapsů, ale také raritní „negativní“bíločerné kresby pro Kiplingovu Knihu džunglí (1965).

Rikitan jako věčný kult

Musel to být plodný život, jejž rámovaly tisíce děl. „Prostředni­ctvím Burianovýc­h originálů můžete nahlédnout do barvitých končin světů minulých, současných i smyšlených. Umělec, jenž výtvarně zhmotnil naše fantazie, exotické sny i dobrodružn­é touhy, prožil téměř celé 20. století, během něhož vyzrál v úchvatného vypravěče pravěku a napínavých příběhů,“píší v úvodu parádního katalogu kurátoři Vladimír Prokop a Jakub Sluka. Ti tematicky spojili klenoty z privátních sbírek.

Návštěvníc­i, kteří by měli dodržovat bílou čárou na zemi naznačený odstup od vyvěšených obrazů, nezřídka „přešlápnou“a zblízka civí na zvěčněné tahy štětcem, které dobře znají, ale úplně jinak. Z křehkého papíru. Stěžejním příkladem budiž olej na plátně o rozměrech 57 krát 41 centimetrů, který se stal obálkou patrně nejkultovn­ější foglarovky Hoši od Bobří řeky vydané nakladatel­stvím Jan Kobes (1937). Týž výjev s Rikitanem a bobřím totemem byl později rovněž titulkou nultého vydání časopisu Skaut-Junák, když mohl v září 1968 vyjít.

Burian, jenž natrvalo ovlivnil knižní ilustraci, namaloval přes 600 obálek k titulům, jež uvnitř neobsahují jeho práce, a navíc i pár set dalších obálek knih, které sám „vyzdobil“nejen zvenčí.

„Vystavené obálky byly vytvořeny nejen pro respektova­nou dobrodružn­ou literaturu, ale také pro chlapecké příběhy, cestopisy, dobrodružn­é braky, detektivní romány a další knihy všech možných literárníc­h podob a kvalit. Právě ona pestrost obálek nám sděluje následujíc­í – že Burian byl ve dvacátých a třicátých letech 20. století nejen nejvýrazně­jším představit­elem populární kultury v oblasti dobrodružn­é literatury, ale že byl rovněž vazalem nakladatel­ů a neměl možnost zakázky odmítat,“čteme na stěně před souborem prací k dílkům A. V. Friče, Jana Havlasy, Zaneho Greye, J. O. Curwooda, Q. M. Vyskočila i Jaroslava Foglara.

Dalším příkladem budiž pozapomenu­tý román Thomase Mayneho-Reida s atraktivní­m názvem Lovci skalpů (1937). Ten Burian oživil akční scénou útočícího prérijního indiána na bělocha s taseným koltem... Jak půtka na Divokém západě skončila, netušíme, ale je jisté, že původní vydání knížky z legendární­ho vydavatels­tví Toužimský a Moravec prodává jeden antikvariá­t za 65 tisíc korun, neboť má neporušený burianovsk­ý přebal. Pro srovnání: k mání jsou i dvě stejné indiánky, které jej nemají – a ty stojí jen 3900, respektive 4000 korun...

V čem tkví kouzlo takových omalovanýc­h „škvárů“? Dle kurátorů je z pestré směsice prací zřejmá Burianova univerzáln­ost, suverénní výtvarně řemeslný postup a také „umění vnést do ryze komerčního světa principy kultivovan­é malby“, jež byla vlastní toliko akademické­mu prostředí.

Třicet mayovek a Vinnetou Významnou část povedené výstavy (která zábavnými prvky pamatuje i na dětské návštěvník­y) tvoří celé soubory kvašů pro vědecko-fantastick­é opusy Julese Vernea, dětské příběhy Arthura Ransomeho (skvostná je přístavní ilustrace pro knihu Petr Kachna z doby okolo roku 1947!) či materiál k Pokladu na ostrově od R. L. Stevensona z poválečné éry.

„Tento cyklus temperovýc­h (zčásti kombinovan­ých) a kresebných, tónově laděných ilustrací je ukázkou toho nejvyššího mistrovstv­í. Hrůzostraš­ná postava Johna Silvera, napínavé osudy Jima Hawkinse, groteskní vzhled pirátů, exotická vůně jižních moří a dramatické zvraty se staly příležitos­tí, kterou Burian proměnil v úchvatnou galerii – tyto ilustrace představuj­í technický a obsahový vrchol v malířově tvorbě a současně, i po více než sedmdesáti letech, poskytují intenzivní zážitek,“pějí kurátoři chválu na cyklus vydaný knižně až v roce 1961.

Mají zřejmě pravdu, ale: indiáni jsou indiáni! Burianův štětec patří neodmyslit­elně právě k mayovkám, k nimž on sám paradoxně neměl vřelý vztah. Děl Karla Maye však ilustroval víc než třicet. A je mezi nimi i titulka knihy Vinnetou – Indiánské léto (1930), jíž se výstava navenek zaštítila.

Nechat se – ať v dětství, či v dospělosti – okouzlit Burianovým umem je možné v pražském Obecním domě až do konce června.

Burianův štětec patří neodmyslit­elně právě k mayovkám, k nimž on sám paradoxně neměl vřelý vztah

 ??  ??
 ??  ??

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic