Lidové noviny

Ženy, v boj!

Do odboje proti nacistům se od prvních hodin okupace zapojily také ženy, často matky malých dětí

- PAVLA PLACHÁ historička

Protinacis­tický odboj nebyl zdaleka jen mužskou záležitost­í. Pracovaly v něm ženy ze všech sociálních skupin a věkových kategorií. Často dávaly v sázku nejen vlastní svobodu a život, ale také vztah ke svým dětem. Tak jako česká švadlena Marie Pětrošová z Frýdku či německá sociální demokratka Emma Görlichová z Janova u České Lípy.

Na jaře 1939 bylo na severových­odní hranici nově vzniklého Protektorá­tu Čechy a Morava neobvykle rušno. Přijížděli sem lidé, kteří pro sebe neviděli v zemi okupované nacisty bezpečnou budoucnost. Na vlastní pěst nebo s pomocí místních se snažili dostat do Polska. Nacisté o této únikové cestě věděli a snažili se exulantům jejich plány překazit. Neznali však zatím příliš místní podmínky ani se nevyznali tak jako zdejší v terénu Beskyd.

Marie s Františkem se po úspěšné misi společně vraceli do protektorá­tu. Zapojení mileneckéh­o páru do ilegální činnosti mělo své strategick­é důvody, mladá dvojice působila při pohybu v pohraniční­ch lesích méně nápadně. Počet lidí, kterým Marie a František pomohli, šel do desítek.

V srpnu 1939 zadržela Marii Pětrošovou v Morávce německá pohraniční hlídka. Odvezli ji na gestapo do Moravské Ostravy, kde si vyslechla vážné obvinění z organizová­ní ilegálních přechodů a ze špionáže. Ptali se jí hlavně na Příborskéh­o, jehož jméno sice znali, ale neměli o něm přesné informace. Marie přiznala, že byli přátelé, ale rozešli se ve zlém. Popřela, že by pracovala pro nějakou politickou skupinu, i to, že by o nějaké ilegální činnosti vůbec věděla. Snažila se vyvolat dojem naivní mladé ženy, která podniká sama neškodné výlety do přírody. Rozběhlo se vyšetřován­í, jeho výsledky ale nikam nevedly. Gestapáci si její „výlety na čerstvý vzduch“vysvětlili jako důsledek neuspořáda­ného osobního života a koncem září 1939 ji propustili na svobodu.

Ženy jako muži

Tendence k organizova­nému zapojení žen do národního odboje je možné sledovat v různých vrstvách české společnost­i již od jara 1939. Politička a bojovnice za ženská práva Milada Horáková měla o nové roli žen tehdy jasnou představu: „Od počátku jsem byla přesvědčen­a, že ženy musí být do odboje zapojeny, a to nejen sporadicky, nýbrž plně, masově, tak jako muži. Vždyť tato práce vyžadovala vedle schopností a předpoklad­ů duševních vytrvalost, smysl pro skutečnost, zápal pro ideu až přímo dětský a obětavost krajní a nezištnou.“

Sama Horáková působila v jedné z ústředních odbojových organizací s názvem Petiční výbor Věrni zůstaneme, později též v Ústředním vedení odboje domácího. Na základě svých kontaktů vytvářela v jednotlivý­ch místech Čech a Moravy síť naprosto spolehlivý­ch ženských pracovnic, které by v době potřeby mohly být využity pro určité úkoly. Používala k tomu i sítě Klubu Ženské národní rady, zastřešují­cí organizace ženského emancipačn­ího hnutí v někdejším Českoslove­nsku.

V srpnu 1939 vyšla v tehdy nejrozšíře­nějším ilegálním časopise českého odboje v protektorá­tu s názvem V boj jako úvodní článek výzva adresovaná českým ženám: „Podporujte protiněmec­ký vzdor v jiných, šiřte jej samy, opírejte se přitom o skutečnost, kterou nemůže nikdo ani popřít, ani vyvrátit – o poměry, jak se u nás vyvinuly po 15. březnu. Nezničí nás, nevyvrátí z kořenů, budou-li si české ženy vědomy svých vlasteneck­ých povinností, budou-li stát po boku svých mužů a dokáží-li, že jsou svých mužů – dobrých Čechů – hodny!“

Slova autorky textu, novinářky Mileny Jesenské, která mohou z dnešního pohledu vyznívat pateticky, měla své opodstatně­ní. Národní linka českého odporu proti okupantům byla silná a dokázala spojit i tradiční ideové nepřátele. Zpočátku se k ní hlásili i českoslove­nští komunisté, kteří v létě 1939 podle instrukcí z Moskvy po paktu Molotov–Ribbentrop museli změnit směr. Po vstupu Sovětského svazu do války v červnu 1941 se k ní zase vrátili a deklamoval­i snahu o obnovu národního státu. I to jim pomáhalo získávat sympatie.

Statistiky, které by ukazovaly podíl žen a mužů na protinacis­tickém odboji, nejsou k dispozici. Podstata odboje jako ilegální činnosti znemožňuje, či alespoň podstatně znesnadňuj­e i snahu historiků dobrat se k nějakým odhadům. Problemati­cká je ostatně sama definice toho, co za odboj považovat. Sledovat ale můžeme specifické aspekty ženského odboje, strategie násilí ze strany moci vůči ženským obětem a podobně. Tyto aspekty vystupují na povrch v konkrétníc­h příbězích.

Nezničí nás, nevyvrátí z kořenů, budou-li si české ženy vědomy svých vlasteneck­ých povinností, budou-li stát po boku svých mužů a dokáží-li, že jsou svých mužů – dobrých Čechů – hodny! Milena Jesenská

Druhé zatčení Marie Pětrošové

V únoru 1940 zatklo gestapo Marii Pětrošovou znovu. Hranice protektorá­tu s Polskem sice už téměř půl roku neexistova­la – od září 1939 bylo Polsko okupováno Německem a protektorá­t připojením Těšínska a rozsáhlých oblastí Slezska k Říši nesousedil ani s tzv. Generálním gouverneme­ntem, ve „starém“případu se ale objevily nové skutečnost­i.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic