Lidové noviny

Úchylky a přechylky

- JAN MATTUŠ překladate­l

Mám drobnou úchylku: nelíbí se mi slovo žena. Jaksi škaredě mi zní, k označení něčeho vzrušující­ho přímo nepatřičně. Každý holt máme něco, i vyznění slov je relativní. Neříkejte, že vám jsou všechna sympatická. Když se řekne žena, představím si nějakou báryšňu s umolousano­u čepicí nebo soudružku ředitelku od nás ze školy, jak jí teče rudá pěna ze rtů a piští tak, že Oskar Matzerath s plechovým bubínkem, pod jehož hlasem praskaly vitráže v Gdaňsku na věži, proti tomu šeptal. Anebo i dámu elegantní a důstojnou, ale věku řekněme vyššího.

Nedávno byla v televizi spousta různých mistrovstv­í mužů i žen v lyžování alpském i severském, bobech i skeletonu, cyklistice v terénu i na dráze. Občas jsem to sledoval, protože takové soutěže mě baví a jejich účastnice se mi líbí čím dál víc (to úchylka není), ale copak to jsou nějaké ženy? Holky, dívky, kočky, slečinky, klidně i baby (to je slovo pěkné), ale ženy?

Argument, že nepřechýle­ná příjmení se špatně skloňují, je slabý. Tak se skloňovat nebudou – vždyť i my máme nesklonná jako Krejčí, kde se to řeší kontextem.

 ??  ?? ZTRACENO V JAZYCE
ZTRACENO V JAZYCE

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic