Pro radost
Ještě před pár lety u nás nebyly umělecké panenky moc známé. Dnes se tomuto odvětví věnuje stále víc tvůrců a díky mezinárodní výstavě Doll Prague a dalším projektům se o autorských panenkách dozvídá i veřejnost. Před sedmi lety panenkovému umění propadla
mám volnou třeba jen hodinu, to mi práce nejde od ruky a nakonec všechno stejně předělávám. Chce to aspoň celý den, aby na mě nikdo nemluvil a nikdo za mnou nechodil, což je problém, když žijete s rodinou. (smích)
LN Jaká jsou úskalí při tvoření panenek, co je nejtěžší?
Nejnáročnější je asi hlavička. Dělá se postupně. Základem je vajíčko z polystyrenu nebo z alobalu. To pokryji modelovací hmotou a nechám ztvrdnout dvacet čtyři hodin, aby se nebortila. Pak udělám čelo, znovu nechám ztvrdnout, pak nos, zase odložím a tak dál. Když se každá část nechává odpočinout den, celá hlavička může trvat i týden. Pokud bych nepotřebovala postupné zatvrdnutí, za den by hlavička byla hotová. Světoznámí umělci ji umí udělat hned nebo mají formy. Já ji ale pořád upravuji a předělávám.
LN Ruce a nohy jsou snazší?
Ručky jsou jednodušší, ale zase mě tolik nebaví. U nohou jsem se musela naučit, jak to udělat, aby panenka stála, protože mám ráda, když panenky nejen sedí, ale i stojí. To je trochu náročné.
LN Víte hned od začátku, jak bude panenka vypadat?
Kdepak. Někdo si to přesně nakreslí a podle toho postupuje. To by mě zaprvé nebavilo a zadruhé neumím moc kreslit. Mám představu, že to bude třeba skřítek, a podle toho, jak to vychází, pokračuji. Do každé figury chci vdechnout něco z pohádkového světa.
LN Když se vám panenka nepovede, letí do koše?
Né, to ne. Vše se dá opravit. Kamarádku jsem učila dělat hlavičku a ono jí to pořád nešlo, tak mi povídá: „Skončila v koši.“Řekla jsem jí, ať ji vyndá, že se to dá zbrousit. Škoda materiálu. LN Přirostla vám některá z vašich panenek k srdci?
Všechny. Nemám ale možnost si je doma vystavit. Většinou je daruji. Je skvělé, když někoho potěší.
LN Dáváte jim jména?
Nedávám. Když panenku někomu věnuji, chci, aby si ji pojmenoval sám.
LN Nechala jste si některou? Ano. Skřítka, ty miluji.
LN U koho jste se učila?
Učila mě již zmíněná Bohdana Klátilová, Marlene Verhelstová, Anna Zuevová, Ankie Daanenová, Annadan a E. J. Taylor. Techniku se už na kurzech neučím, nepotřebuji to. Spíš se zajímám o mistrovské tipy a triky. Chystám se i na další kurzy zahraničních umělců, protože se vždycky dozvím něco nového. Také je tam skvělá atmosféra.
LN Jak to v cizině na kurzech vypadá?
Dvakrát jsem byla u Ankie Daanenové ve Španělsku, v Alicante. Je nás tam sedm a máme k dispozici vilku s bazénem. Ankie bydlí kousek dál. Vždy ráno přijede a tvoříme. Později nás vezme na oběd a odpoledne zase pracujeme. Za týden jsem si odvezla hotovou celou panenku, což se stává málokdy. Většinou se tvoří jen část – hlavička nebo ručičky a nožičky.
LN Říkala jste, že panenky rozdáváte, čím se tedy živíte?
Teď už jsem v důchodu. Byla jsem nefrologická sestra. Pracovala jsem třicet let na dialýze. Pak už jsem potřebovala absolutní změnu, tak jsem dělala zhruba devět let domácí zdravotní péči. Chodila jsem ošetřovat lidi domů. Většinou to byli staří lidé. Myslím, že jsem empatická, takže jsem dokázala vyjít i s nevrlými důchodci. Z devadesáti procent práce spočívala v převazování bércových vředů, aplikaci léků, injekce, měření tlaku, někdy i v pomoci s hygienou a rehabilitaci. Když potřebují, zaskočím i teď vypomáhat.
LN Jaké na tu dobu máte vzpomínky?
Hezké i ty horší. Jednou jsem měla paní, která ležela tři měsíce v eldéence na posteli. Myslela si, že už nikdy nebude chodit, a já jsem ji tak rozcvičila, že když jsem jednou za ní přišla, otevřu si a ona nebyla doma. Už jsem si myslela, že si zase něco udělala. Otočila jsem se a ona šla po chodbě s taškou a volá na mě: „Já jsem si byla nakoupit.“To bylo úžasné, což se ale nestávalo vždycky. Jindy jsem přišla za paní, která byla bohužel už dva dny po smrti. To bylo poprvé, co jsem našla mrtvého. Musela jsem čekat na záchranku, protože úmrtí se musí sepsat. Vždy, když jsem volala sanitku, přijeli do pěti minut, ale v tomto případě jsem čekala déle než půl hodiny, protože měli důležitější výjezdy. Už mi volali další klienti, kde jsem a jestli přijdu, vy jim ale nemůžete říct, že čekáte u mrtvé. Od té doby jsem na to musela myslet pokaždé, když mi klienti nepřišli hned otevřít. To není příjemné.
LN Máte ještě další aktivity?
Ano, od svých devatenácti let hraji divadlo. Dříve jsem byla součástí divadla Lucerna MB. Hrávali jsme hlavně v Malostranské besedě a měli jsme režiséry z divadla Na Provázku . Jezdili jsme po různých festivalech, byli jsme docela uznávaný amatérský soubor. Po revoluci ale lidi začali podnikat. Už nebyl čas na zkoušky a soubor se rozpadl. Hledala jsem dál a našla divadlo Zaseto. Je to poloprofesionální divadlo. Hrajeme převážně v Malostranské besedě, v divadle Troníček, v divadle Metro a jezdíme po celé republice. Bez toho bych nemohla žít.
LN Ještě zpět k panenkám. Jedna prý byla vystavena v Kyjevě.
Vystavovala jsem na Doll Prague a přišla za mnou panenkářka z Kyjeva, že od prosince pořádají dvouměsíční výstavu andělů přímo v Kyjevě. Pro mě to byla pocta. Můj anděl mezi dalšími světovými umělci.
LN Kde všude jste ještě vystavovala?
Jsem členkou Českého panenkářského klubu a v roce 2012 jsme vystavovali na mezinárodní výstavě v Moskvě. Později také v Gruzii a v Praze na Doll Prague. Právě chystáme další výstavu, která by měla být v Kutné Hoře, ale zatím je to na počátku.
LN Soutěží se na výstavách s panenkami?
Vždy na Doll Prague dávám panenky do kategorie kompozice. Buď dělám panenky z dětství, nebo skřítky a anděly. Jednou jsem získala cenu diváků a loni jsem vyhrála třetí cenu od poroty.
LN Jsou nějaké země panenkovými velmocemi? Které umělce a umělkyně obdivujete?
Nejlepší umělci jsou v Rusku, na Ukrajině a v Americe. V těchto zemích mají na tvorbu uměleckých panenek školy a probíhají tam tisíce kurzů.
LN Co byste chtěla v budoucnu vyzkoušet?
Chtěla bych vytvořit panenku jen z drátů a kovových komponentů. Něco podobného dělá například Andrej Drozdov. Ten kdyby dělal kurz, určitě bych se zúčastnila. A také bych ráda šla na nějaký sochařský kurz, abych se zdokonalila v proporcích a technice.