Přichází nová studená válka?
Boj o technologie vytvoří opět bipolární svět
Před pár lety jsme se v této zemi obávali, že by se Česká republika mohla stát jakousi základnou čínské expanze do Evropy. Jenže čínské investice do Česka nepřišly. Tento týden Evropa pro změnu řeší, že hlavním pilířem čínského zájmu v Evropě se stane Itálie, která vstoupila do projektu Nové hedvábné stezky neboli BRI. A páteční vydání deníku Financial Times otevřelo zprávou, že Itálie bude akceptovat velké investiční úvěry z Čínské rozvojové banky.
Může se ukázat, že i v případě Itálie to bude s čínskými investicemi stejná bublina jako u nás. Itálie v důsledku krize eurozóny ale opravdu trpí chronickým nedostatkem investic a na rozdíl od České republiky je to velká země, člen skupiny G7. S tím ovšem souvisejí i otázky globálního charakteru. Zajímavě to vyhodnocuje i komentář Gideona Rachmana z Financial Times, který očekává návrat studené války v nové podobě.
Opona Washington–Peking
Během studené války jsme tu měli východní blok a západní blok. Záleželo na tom, jestli jste byli blíž k Washingtonu, nebo k Moskvě. Nyní to vypadá, že přichází nové dělení – záleží na tom, jestli jsou některé země s Washingtonem, nebo s Pekingem. Itálie právě podepsala s Čínou memorandum o porozumění a účasti na BRI. Okamžitě následovalo vyjádření mluvčího Bílého domu, že „BRI je projekt vymyšlený v Číně a sloužící čínským zájmům“a že Itálie z něj nebude mít žádný prospěch. Čínský ministr zahraničí připomněl Americe, že Itálie je nezávislý a samostatný stát. A čínský prezident Si Ťin-pching příští měsíc slavnostně přijede do Itálie podepsat všechny smlouvy.
Válka slov mezi Amerikou a Čínou ohledně Itálie je nyní globální. Čínské zájmy se už dávno netýkají pouze Asie, ale sahají hluboko do Latinské Ameriky i Evropy včetně Evropy západní, tedy i tam, kde se považovalo za přirozené, že se jedná o americkou sféru vlivu. Čínsko-americká rivalita je také stále víc otevřená a nápadná. Trumpovo rozhodnutí vyhlásit obchodní válku ukončilo éru, v níž obě strany víceméně akceptovaly, že obchod a investice jsou neutrální teritorium, na které lze pohlížet jaksi zvlášť, mimo strategickou rivalitu. Ambice spojené s BRI ale vyvolaly ve Washingtonu vážné obavy z toho, že Čína vstupuje do nové fáze zvyšování vlivu. Pokud by BRI propojila celou euroasijskou pevninu blíže s Čínou, oslabí se tím euroatlantická linka.
Amerika dnes pečlivě skenuje všechny čínské investice a jejich význam na svém teritoriu. Skutečnost, že Číňané investují hlavně do přístavů po celém světě, je chápána jako vznikající námořní rivalita s USA. A na mezinárodní expanzi firmy Huawei se nahlíží v kontextu technologické nadřazenosti a špionáže. Americká diplomacie strávila poslední měsíce tím, že vysvětlovala spojencům, že vpustit do budování sítě 5G firmu Huawei představuje bezpečnostní riziko, které nelze tolerovat. Někteří američtí spojenci jako Japonsko či Austrálie se už rozhodli pro americkou pozici ve vztahu k firmě Huawei. Británie váhá. Pokud povolí Huawei, riskuje ztrátu sdílení zpravodajských informací s USA, pokud ho zakáže, ohrozí pobrexitové představy skvělých obchodních dohod Británie se zbytkem světa.
Země se dostanou pod tlak, aby si vybraly čínské, nebo americké technologie. Místo globalizace se začnou rýsovat dva bloky.
Rozštěpení místo globalizace
Když Kanada zatkla finanční ředitelku firmy Huawei, zatkla Čína kanadské občany – a kanadští byznysmeni se nyní bojí do Číny jezdit. Když USA rozmístily v Jižní Koreji protiletadlové systémy, čínská vláda zakázala svým turistům jezdit do Jižní Koreje a korejské obchody Lotte v Číně byly uzavřeny. Vzrůstající sebevědomí Číny souvisí s tím, že když Čína nabídne nějaké zemi infrastrukturní balíček, Amerika nic podobného nenabízí. Zatím neexistuje ani americká alternativa technologií firmy Huawei, Číňané jsou o několik let napřed.
V bitvě o vliv je americká karta spíš bezpečnostní než obchodní. Země jako Japonsko, Jižní Korea či Austrálie dnes realizují víc obchodu s Čínou než s USA, na Ameriku se ale spoléhají ve věci vojenské ochrany. Čína zatím nenabízí bezpečnostní garance a aliance. Rivalita se bude lišit od studené války, kdy stálo NATO proti Varšavské smlouvě. Nyní se země dostanou pod tlak, aby si vybraly čínské, nebo americké technologie, které často nebudou kompatibilní a budou odděleny zdí. Místo globalizace se začnou rýsovat dva bloky.
Vraťme se k Rachmanovi: situace v Itálii je důsledkem chronického investičního hladu, který v Itálii objektivně je a souvisí – jak jsme napsali na začátku – s tím, že krize eurozóny byla řešena skrze fiskální restrikci. V Česku takový hlad nebyl, realizaci investic (tedy i čínských) brání spíš byrokracie, přílišná regulace a nedostatek pracovní síly. Na druhou stranu, vlnu představ, že vás investičně napumpuje Čína, si už v Evropě zažil leckdo, nejen Česká republika, ale i Irsko nebo Švédsko – a nakonec to nikde nedopadlo. Uvidíme, jestli to bude s Itálií tentokrát jinak.