Um, štěstí, dřina... a excelence
Až budete příští rok v červenci stát ve frontě před krásně opraveným Národním muzeem, budou nejspíš všichni jásat, jak fantastickou výstavu Praha hostí. Pokud vše klapne – a snad si to přejí i bohové starého Egypta –, přivítá Česko věru nevídanou... podívanou.
Možná vám to připadá snad jako příliš senzační zpráva, že si z káhirského Egyptského muzea (a také z Berlína, Frankfurtu a Lipska) jen na pár měsíců vypůjčíme desítky starých „věcí“, ale věřte, že nebylo lehké něčeho takového dosáhnout.
Vzpomínám si, že první kusé zprávy o zájmu egyptologů přivézt abúsírské „poklady“do Česka jsem slýchal někdy před více než deseti lety, ještě jako redaktor ekonomického týdeníku Euro. Proslýchalo se tehdy, že zvažovaným prostorem pro opulentní výstavu byly přímo sály Pražského hradu, na němž úřadoval prezident Václav Klaus. Vyjednávání – tuším, že to bylo někdy kolem kulatého padesátého výročí založení Českého egyptologického ústavu Filozofické fakulty Univerzity Karlovy – bohužel nedopadlo, poněvadž pojistka převozu artefaktů z Káhiry do Prahy by byla astronomická; k věci je zapotřebí přímo státních garancí...
To se má nyní stát. A Češkám a Čechům, kteří si po dekády čítají knížky o faraonech, mumiích, objevených kněžích, písařích či papyrových archivech (velmi důležitých pro poznání starověkých dějin země na Nilu!), se splní letité tužby. Zajedou si metrem na „Václavák“a potěší se klenoty, které naši vědci s pomocí egyptských raisů čili předáků čet a jejich dělníků vynášejí na světlo dne a poznání.
Jistě, je za tím i kus štěstí, ale především roky a roky a roky tvrdé práce a znalostí, proč čeští vědci získali od Egypta do správy onu slavnou lokalitu kousek od Káhiry – Abúsír. Osobně jsem tam byl jen jednou, na podzim 2007, kdy „naši“egyptologové nalezli hrobku kněze Neferínpua. Vlezl jsem k němu do hluboké šachty – a byl z toho zážitek na celý život. Takhle mě to zasáhlo ještě jako mladíka: „Slézám šachtou po rozviklaném žebříku do hloubky dvanácti metrů. Krčím se. Vlevo jedna hrobka, vpravo druhá. Otevřená. Moc místa tu není, a ještě navíc vedro. Prostor navozuje myšlenky na nějaký ten katastrofický scénář. Statiku naštěstí obhlédl báňský inspektor, jenž si má poradit i s cirkulací vzduchu, ale to je jen slabá útěcha...“V hrobce byly krom ostatků 4400 let mrtvého kněze i čtyři kanopy na vnitřnosti zemřelého, deset pivních džbánů, asi 80 nádobek na obětiny – a u torza mumie ještě hůl, žezlo i podhlavník.
Jsem docela zvědav, zda se s nějakým předmětem opět setkám v Národním muzeu. Na Václaváku. Jeden každý předmět budiž svědectvím, že čeští egyptologové dělají nejen excelentní vědu, ale též skvělé jméno této zemi. A to bez přehánění.
Jaké mají podmínky, zlepšují se? „Přes veškeré světové úspěchy naše problémy spíše narůstají, počínaje komplikacemi se zajišťováním rozpočtu z roku na rok, kdy každý leden nemám tušení, jestli vše nezavřeme a nerozpustíme, přes akutní nedostatek prostor až po nezměrné papírování,“říká LN v aktuálním interview Miroslav Bárta, šéf české mise. Jestli vše v létě 2020 vyjde, mohli by mu mocní splnit přání: stabilní finance alespoň na pět let.
Jeden každý předmět budiž svědectvím, že čeští egyptologové dělají nejen excelentní vědu, ale též skvělé jméno své zemi. A to bez přehánění.