Nezlobme se na Čínu kvůli Huaweii
Včínských dějinách lze najít odpověď na jakoukoliv otázku její současnosti. Včetně aféry Huawei. Ne že by snad staří Číňané kromě papíru nebo střelného prachu vynalezli také technologie mobilních sítí. Jde o historický vývoj čínského postoje k zahraničním technologiím. Vlastní si Číňané pečlivě chránili – už z dějepisu víme, jak obtížné bylo propašovat bource morušového nebo postup na výrobu porcelánu.
Vědomy si své technické vyspělosti uzavíraly se staleté dynastie do slonovinové věže vlastní výlučnosti. O své know-how se nechtěly dělit, ale současně si nepřipouštěly, že by nějaký barbar mohl něco vynalézt. Jenže jak známo, pýcha předchází pád, a tak Čína na svou izolacionistickou povýšenost těžce doplatila. Zejména díky moderním technologiím ji přinutili Angličané a později další západní velmoci povolit na velké části pobřežního území zahraniční koncese.
V atmosféře hlubokého ponížení Číny se vyvinula doktrína „přejímání a osvojení cizích věcí“. Její zakladatel Wej Jüan ve svém díle Geografie cizích zemí roku 1844 napsal: „Musíme využívat barbary k tomu, aby se dalo proniknout do jejich stanů (…) prozkoumat jejich technické vymoženosti (…) a bít tak barbary s využitím jich samotných.“Jeho následovník Feng Kuej-wen soudil, že z ciziny by se měly přebírat jen ty myšlenky, které prokazatelně přispěly k síle cizích mocností.
Čínský tygr je vychytralý Čínská ekonomická a právní reforma zahájená před 40 lety byla na vyspělé cizí technologie a know-how ne-li přímo cílena, pak výrazně zaostřena. Předávání technologických postupů bylo podle dobových právních předpisů považováno za daleko hodnotnější investici, než byly investice finanční. Za vyspělé technologie mohli zahraniční investoři získat i administrativní výhody.
Za příklad budiž dáno rozhodnutí Státní rady ČLR o spolupráci při těžbě nerostů z mořského dna z roku 1982, kdy vkladem zahraničních investorů mohly být toliko špičkové postupy a zařízení výměnou za určitý kontingent vytěžené ropy. Cizí manažeři si mnuli ruce: „Ušetříme peníze a uplatníme technologické poznatky, které primitivní Číňané se svými koly, předpotopními pluhy a radlicemi stejně nepochopí. Co na tom, že v Číně nefunguje právo duševního vlastnictví. Ochrání nás náš skvělý mezinárodní právní řád se svými arbitrážemi a sankcemi...“
Číňané nakonec nejen získali špičkové technologie, ale zahraničním investorům nepřenechali nic z cenného národního majetku. Jak v roce 2005 konstatoval šéf společnosti BASF Jürgen Hambrecht: „Ty tam jsou doby, kdy Číňané kopírovali západní know-how… Dnes mají dost odborníků, aby nás do roku 2010 předčili.“
A stalo se. Evropský tygr je sice silný, ale líný a přejedený. Čínský tygr může být hladový, ale je hbitý – a hlavně dravý. Nezlobme se proto na Číňany kvůli Huaweii. Zlobme se sami na sebe. Na svoji hamižnost, naivitu i neznalost čínské historie a mentality.