„Háchovi Melody Boys“nezradili
Když v březnu 1939 Adolf Hitler vydával výnos o zřízení Protektorátu Čechy a Morava, pro oklamání stále naivní Evropy v článku 7 povolil i existenci symbolického českého vojska v síle několika tisíc mužů.
To tak mělo přispívat k iluzi o autonomii českého národa v rámci Říše. Vedle zdání oné „autonomie“si zřízení takzvaného vládního vojska (německy Regierungstruppe des Protektorats Böhmen und Mähren) vynutila existenční otázka pracovního zařazení dosti značného počtu rotmistrů a délesloužících poddůstojníků v březnu 1939 nacisty zrušené československé armády.
Zárodek nové armády...
Tito vojáci ovšem u nového sboru sloužili i v naději, že budou v rozhodujícím okamžiku střetnutí českého národa s okupanty zárodkem znovuobnovené československé armády. To byl mimo jiné od samého počátku i záměr české vojenské odbojové organizace Obrana národa, která se prostřednictvím likvidační komise čs. ministerstva národní obrany snažila vládní vojsko kádrově ovlivňovat.
S tímto záměrem souhlasil i generální inspektor vládního vojska generál Jaroslav Eminger, který v polovině července 1939 na schůzi důstojníků vznikajícího vládního vojska neopominul prohlásit, že vládní vojsko „má být vedeno a použito tak, aby se nepříčilo zájmům českého národa“.
Symbolický útvar
Zatímco si vládní vojáci mezi sebou familiárně říkali vladaři, ostatní Češi je častovali kvůli četným veřejným vystoupením praporních hudebních čet přezdívkou Háchovi Melody Boys.
Vládní vojsko tak působilo jako symbolický útvar, který dosáhl 31. prosince 1943 maximálního počtu 6912 mužů a jehož činnost byla zaměřena na ostrahu železničních Prezident Hácha se stráží vládního vojska na zámku v Lánech, kde se kvůli zhoršujícímu zdravotnímu stavu v druhé polovině existence protektorátu zdržoval nejčastěji tratí a pomoc obyvatelstvu při povodních, požárech, žních, sběru brambor apod. Mimo protektorátní území české vládní vojsko nemělo být nasazeno.
Směr Itálie
Němečtí nacisté si však stále více uvědomovali, že dvanáct praporů vládního vojska bude posilou odboje v případném povstání, protože v jeho řadách bylo málo opravdu aktivních kolaborantů. Rozhodli se proto podstatnou část jeho příslušníků koncem května 1944 poslat ke strážní službě na železničních tratích v severní Itálii.
Zde však během velice krátké doby z pětitisícového kontingentu zběhlo na 800 mužů (čili každý šestý) k italským partyzánům! Němci proto 4. října 1944 vladaře odzbrojili a dále je používali jen jako pracovní jednotky. Zbytek vládního vojska ve vlasti se potom v květnu 1945 aktivně zúčastnil povstání proti okupantům. mj