O komicích a hercích v politice
Ukrajinský komik Zelenskyj v politice? Nejde o nic nového pod sluncem
Favoritem na vítězství v ukrajinských prezidentských volbách je populární komik Volodymyr Zelenskyj. Na první pohled tato informace možná vypadá zvláštně. Ale opravdu jen na první pohled. Záhy člověka přece jen zarazí, když informaci o tom, že na Ukrajině asi vyhraje volby „komik bez jakékoliv politické zkušenosti“, pronáší dramaticky hlasatelka americké televizní stanice CNN nebo ji oznamuje deník The New York Times.
Člověk má chuť Američanům vzkázat, že fenomén herců a komiků v politice vymysleli oni. Je to jeden z mnoha báječných amerických vynálezů a dárků liberálním demokraciím světa. Stejně jako fenomén podnikatelů v politice. Není to ani žádná postmoderna, je to celé jaksi mnohem starší.
Průkopník Ronald Reagan
Začněme průkopníkem a nejslavnějším proponentem transformace herce na politika, tedy Ronaldem Reaganem. Jako filmový herec dosáhl největších úspěchů v třicátých letech a za války, po válce se skvěl v televizních seriálech a TV show.
Na rozdíl od našeho ukrajinského hrdiny Zelenského Reagan ale před tím, než kandidoval na prezidenta, politickou zkušenost měl, a to velmi důkladnou. V 60. a 70. letech byl po dvě období republikánským guvernérem státu Kalifornie, a sice velmi úspěšným (zvýšil daně a odevzdal rozpočet v přebytku) i kontroverzním (na stávkující studenty povolal Národní gardu).
Z nedávné doby můžeme vzpomenout guvernéra státu Kalifornie a prvního vysoce postaveného politika v USA, který se narodil v Rakousku. Arnold Schwarzenegger ale nebyl původně vysloveně herec: povoláním byl kulturista a estrádní vzpěrač. S Reaganem má společného to, že byl také guvernér státu Kalifornie a také byl úspěšný. Minimálně proto, že byl zvolen dvakrát. Abychom z něj nedělali jen svalovce – nejslavnější Rakušan všech dob proslul i něžnou rolí ve filmu Junior, kde jako muž otěhotní a porodí dítě (z pohledu dnešních trendů doby genderové se jedná o prorocký scénář).
Na senátorských postech se to v USA herci jen hemžilo a hemží, za všechny připomeňme Ala Frankena či Freda Thompsona. Každý Američan dobře zná slavného guvernéra státu Minnesota Jesseho Venturu zvaného Tělo (The Body). Pan Tělo proslul jako zápasník, herec a showman. Diplomacie sice není politika, ale my Čechoslováci budeme v dobrém vzpomínat na herečku a tanečnici Shirley Temple-Blackovou, první americkou velvyslankyni v Praze po pádu komunistického režimu.
Americký herec Clint Eastwood byl krátce starostou městečka Carmel v Kalifornii, ale vždy měl početný fanklub, který toužil po tom, aby se stal prezidentem, jenž vymete všechny zloduchy. Politická poptávka v některých zemích, kdy jediným kritériem je dobro a zlo a boj slušných lidí s gaunery (kritériem je, že někdo prohlásí sebe za dobro a jiného za zlo), si dnes paradoxně taková řešení žádá.
K herecké profesi patří svým způsobem i současný americký prezident Donald Trump. Nechal postavit mrakodrapy i bloky domů a v USA i po světě golfová hřiště. Jako developer ale vícekrát zkrachoval. Podnikatelsky úspěšnější než v oblasti realit byl jako televizní showman v různých reality show a skrze toto zabodoval jako budovatel brandu neboli vlastní značky.
Podívejme se do Itálie. Ve srovnání s tím, kdo tam dnes vládne, působí Silvio Berlusconi jako kultivovaný proevropský politik. Začínal ale jako varietní zpěvák na parníku, to je snad lepší být původem herec.
Zakladatel italského vládního Hnutí pěti hvězd Beppe Grillo, který se v poslední době poněkud stáhl do pozadí, je také profesionální bavič a komik. A současný slovinský premiér Marjan Šarec proslul také jako komik a politický satirik. Člověku to dá vzpomenout na Tondu Blaníka, jak kandidoval na prezidenta a v rámci natáčení se pohyboval mezi reálnými kandidáty a politiky. A chvíli se zdálo, že to bere vážně.
Na přelomu tisíciletí byl filipínským prezidentem nomen omen komik Joseph Estrada. A v Indii je přítomnost bollywoodských herců v politice tak hustá, že by jmenný seznam zaplnil celé tyto noviny.
Clint Eastwood byl starostou městečka Carmel, ale jeho fanklub vždy toužil po tom, aby se stal prezidentem, který vymete všechny zloduchy
Dělají si snad Ukrajinci legraci? Ojedinělost případu kandidáta Zelenského spočívá v tom, že tento humorista opravdu hrával pomyslnou hlavu státu. Nutno uznat, že takhle od lesa na to ještě nikdo nikde nešel. Kdyby byl býval hrál Ronald Reagan místo kovboje prezidenty, třeba by se dostal do Bílého domu mnohem dřív.
V případě Ukrajiny, která nutně potřebuje, aby svět bral její boj s korupcí a budování státu pod ruskou hrozbou vážně, může být tato volba kontraproduktivní. Dělají si snad Ukrajinci ze svého údělu legraci? A proč je má tedy svět brát smrtelně vážně? Ale snad bude vše víceméně v pořádku. Zelenskyj chce Ukrajinu v NATO i v EU, přeje si, aby směřovala na Západ.
Záměny fikce s realitou a projekce ale nejsou cizí ani nám. Důstojný slovenský herec Ladislav Chudík ze seriálu Nemocnice na kraji města byl kdysi mnohými diváky považován za opravdového lékaře, a dokonce žádán, aby se stal ministrem zdravotnictví.