Spí do oběda, aby zažehnaly hlad
Venezuelské děti často nechodí do školy, protože nemají energii se učit. Nová generace opozičních lídrů se snaží tento trend zvrátit. Často marně.
posílá CLAP téměř šesti milionům Venezuelanů, tedy pětině obyvatel, tvrdí vládní zdroje. Krabice v přepočtu stojí symbolickou korunu. vysvětluje mi v přímořském slumu Catia La Mar ve státě Vargas, jenž sousedí s Caracasem, 25letá matka čtyř dětí Desiree Victoria Espinozová.
„Trhá mi to srdce“
Roberto Patino, který právě otevřel jídelnu číslo 100 a dopřává obědy už osmi tisícům dětí, takový příběh slyšel nesčetněkrát. „Hladové děti většinou nechodí do školy, zvlášť, když prospí celé dopoledne. Ty, které do školy jdou, často ve třídách omdlévají,“popisuje Patino, jehož projekt vzbudil velký zájem především mezi opozičními politiky.
„Jídelny nám otevřely dveře k našim voličům. Dnes můžeme nabídnout konkrétní pomoc, a ne pouhé proslovy,“říká mi ve městě Barquisimeto ve státě Lara opoziční poslanec Daniel Antequera, který v Národním shromáždění reprezentuje právě tento stát. Antequera dohlíží na chod zdejších Patinových jídelen.
Mnohé rodiny v jeho rodném městě a okolí každopádně nemají šanci své děti v těchto veřejných jídelnách nasytit. Patino prostě disponuje jen omezeným rozpočtem. Podle něj náklady na každé dítě ještě před rokem měsíčně dosahovaly čtyř dolarů. „Dnes je to vinou hyperinflace dvanáct dolarů,“upozorňuje.
I proto armáda jeho dobrovolníků, v drtivé většině žen, musí řadu dětí odmítat. Patinovy ženy každé tři měsíce obcházejí dané čtvrtě a vyhodnocují, které z dětí má nárok na obědy. V každé domácnosti malé kandidáty váží, měří a zjišťují objem svalové hmoty na jejich předloktích.
Podvyživené děti by měly získat místo u jídelního stolu. Adaleine Rodríguezová, šéfka jídelny ve čtvrti El Tostao na předměstí města Barquisimeto, nicméně upozorňuje, že mnohé děti, které potřebují mimořádnou péči, nemůže přijmout.
„Máme v jídelně na 150 dětí. Další tisíce ale zůstávají v okolních čtvrtích o hladu. Nemáme prostě dostatek prostředků,“upozorňuje Adaleine.
Rozhodnutí, které dítě nasytit, a které ne, jí, jak říká, trhá srdce.
Roberto Patino, jenž se netají politickými ambicemi, financuje svůj projekt třemi způsoby. Peníze získává skrze charitativní organizace a od venezuelské zahraniční diaspory. Velká část příjmů mu ale rovněž plyne z projektu „sociálního podnikání“. Část obědů, jež vaří jeho dobrovolníci, prodává soukromým společnostem a individuálním klientům.
Patino sám přiznává, že jeho pomoc je jen „kapkou v moři“. Přesto věří, že brzy bude moci krmit na deset tisíc dětí. „Když dítě nedostává najíst, jeho mozek se dostatečně nevyvíjí. Takové dítě se proto není schopno učit a může se z něj v budoucnu lehce stát neproduktivní, závislý člověk,“varuje Roberto Patino.
I proto za svou metu považuje okamžik, kdy bude moci své jídelny zavřít. „To by znamenalo, že venezuelské rodiny se o sebe dokážou samy postarat,“uzavírá.
Dobrovolníci z veřejných jídelen každé tři měsíce obcházejí dané čtvrtě a vyhodnocují, které z dětí má nárok na obědy