Cesta do temného srdce národa
Mezi filmy s českou premiérou na probíhajících Dnech evropského filmu patří i drsné irské drama Black 47, příběh pomsty zasazený do časů irského hladomoru. Novinka režiséra Lance Dalyho, kterou festival v Praze promítá v pondělí a ve středu, se loni představila na Berlinale a poté se doma stala diváckým hitem. Muže, který má za úkol chytit a zabít mstícího se irského vojáka, si v ní zahrál Hugo Weaving.
LN Black 47 vypráví o irském hladomoru roku 1847. Jak vás napadlo pojmout tuto událost v rámci westernového thrilleru o pomstě?
Lance Daly: To byl nápad producenta Macdary Kellehera, který na tom filmu pracoval několik let. Začalo to postavou irského vojáka, který se vrací domů poté, co sloužil britské armádě, a najde svou zemi zničenou. Žánr dramatu pomsty se k tomu hodil, je to cesta, jak diváky přivést k historii irského hladomoru.
LN Což je téma, o kterém ještě kupodivu žádný film nevznikl.
Daly: Také to je variace na western. Tedy žánr, který předcházel akčnímu filmu a přepisoval kolonizaci severní Ameriky, když zobrazoval osadníky jako hrdiny a původní obyvatele jako divochy. Kromě několika málo filmů jako Tanec s vlky se nikdo moc nesnažil dát na plátně indiánům hlas. Irsko je sice součástí západní kultury, která Ameriku kolonizovala, i u nás ovšem původní obyvatelé trpěli kvůli osadníkům z Británie.
Weaving: V Austrálii by se dal vyprávět podobný příběh s Austrálci. Režisér Ivan Sen je i natáčí. Z půlky je sám Austrálec, z půlky Evropan a jeho filmy se zaměřují na outsidery, vyděděnce, jako austrálského detektiva, který spolu s bílými kolegy musí vyšetřovat znásilnění a vraždu austrálské dívky. Je to zajímavý úhel, který teď hledá čím dál víc filmařů.
LN Lanci, i vy jste se jako hrdina Black 47 vrátil do Irska po letech práce v USA.
Daly: V Americe jsem se dostal do bodu nečinnosti, Black 47
je můj první film po pěti letech. Návrat do Irska byl záměrný pokus o obnovu. Snažil jsem se přijít na to, jak dělat věci trochu jinak, jak vytvořit něco komplexního pro široké publikum, které je zvyklé na superhrdinské filmy. Black 47 je ambiciózní snímek a zároveň velmi osobní. Vypráví o pomstě i o chudobě, nejen finanční, ale také té, která znamená nedostatek vzdělání, moci, příležitostí a zdrojů.
LN Black 47 také ukazuje, jak nadvláda Britů ovlivnila irskou kulturu.
Daly: V Irsku chybí obrazové dědictví, aspoň do 20. století. Obrazy totiž vyžadují materiál. Příběh Irska je obrácený dovnitř, posedlý historií, vyprávění příběhů v chatrčích. Celá populace žila ve tmě, protože musela platit daně za komín a počet oken. Proto má Irsko silnou orální kulturu, hudbu a knihy. Proto jsme do filmu dali scénu, v níž si rodina vypráví u ohně v irštině, a nedali jsem k tomu titulky, protože nejde o to, co si povídají. Důležité je vidět, jak skončíte, když nemáte nic.
LN Byli Irové příliš chudí na to, aby protestovali? V Black 47 se mstí osamělý muž.
Daly: Ano, ony pozdější revolty v Irsku vytvořila střední třída. Znáte film Sergia Leoneho Kapsy plné dynamitu? Rod Steiger tam má skvělý proslov, který určitě neocituju správně. Ale říká něco v tom smyslu, že ti, co čtou knihy, začínají revoluce. A přijdou za těmi, co číst neumí, za chudými, a přesvědčí je, aby bojovali. A pak sedí u stolu a jedí, zatímco ti, co nečtou knihy, jsou na konci revoluce mrtví.
LN Pouštěli jste si nějaké filmy jako reference?
Weaving: Pamatuju si, že jsme se o nějakých bavili, ale už nevím o jakých. Já osobně jsem jako inspiraci využil western Wrath of God, který je fantastický, a vůbec jakýkoliv příběh podobný Srdci temnoty, tedy třeba Coppolovu Apokalypsu. I když jsme se od toho pak odklonili, pocit, že zobrazujeme cestu do temného srdce národa, byl při natáčení přítomný.
Daly: Ale vzhledem k tomu, že o irském hladomoru žádný jiný film není, měli jsme prostor i pro něco nového.
LN Proč zatím o hladomoru žádný film nevznikl?
Daly: Jde o drsné téma a není lehké k němu najít cestu. Řekl bych, že ta naše je možná jediná. Pojmout to jako příběh o chlápcích, kteří ze sebe chtějí vymlátit duši. Konflikt a akci si diváci můžou užít jako show. K tomu jsme přidali hloubku tehdejšího utrpení. Osobně nevěřím, že byste mohli dramatizovat hladovění nějaké rodiny, jak lidé jedli hlínu a sledovali, jak jejich blízcí umírají. Tohle nemůžete natočit, aniž by se z toho stal středostavovský voyeurismus.
LN Co doufáte, že si z vašeho filmu odnesou právě mladí?
Daly: Ministerstvo školství už najalo osobu jen na to, aby začala do osnov uvádět téma hladomoru v Irsku. Historie se pojí s naší identitou a snaha uchovat vzpomínky na události, které se mohou za pár generací ztratit, má svou hodnotu. K tomu máme i zodpovědnost. My už v té hrozné situaci dnes nejsme, ale někdo jiný určitě ano. A bylo by samolibé všímat si jen svého štěstí a nedívat se okolo.
Autorka je filmová publicistka